Včera bylo krásné výročí jednoho měsíce ode dne, kdy Bibina poprvé lehla. Pak se ještě vzpamatovala, týden chodila do školky, lehla znova, ale to jen kašlala, tak jsme netušili žádnou zradu a po třech dnech ji dali ještě na čtvrtek a pátek do školky. Od té doby šlus. Většinu doby není nijak závratně nemocná, ale taky prostě evidentně není zdravá. Vikouš a my s Lvíčkem totéž. Vždycky to den, dva vypadá, že se všechno obrací k lepšímu, a další den nás zase bolí v krku, zase máme zalepený oči, zase má Bibina fleky na kalhotkách a jedeme to celé znova. Brigča má nějakou zadní rýmu a noc na pondělí (po dvou zázračných nocích ve své posteli) probrečela, protože nemohla dýchat a tím pádem spát – přes den je v tomhle směru úplně bez potíží, nesmrká, zakašle jestli dvakrát denně. Viki tu samou noc prokašlal. Ani jsem nepsala, že po zaléčení zánětu spojivek ho dostal týden nato znova (a já taky), takže jsme skončili v sobotu ráno na pohotovosti. Jsem naštvaná na naši doktorku, protože nám jednak nenapsala ty antibiotické kapky dvakrát, i když potíže měly obě děti, a tím pádem nám došly o den dřív, jednak nám na rozdíl od očařky na pohotovosti neřekla vůbec nic k alterntivním opatřením. Ano, vydedukovala jsem, že bychom si neměli ručníky půjčovat a měli je častěji měnit, ale sama jsem měla zánět spojivek někdy v hlubokém dětství a nepřipadá mi to jako taková samozřejmost, vědět všechno. Takže vyměnit povlečení před ukončením léčby a pak po něm, oči si vůbec neutírat ručníkem, ale papírovými utěrkami, a dětem, které ještě nemají rozum, aby si do očí nesahaly, nasadit takový ten límec pro psy a kočky. Dobře, to poslední nebyla vážně míněná rada, ale kdybych našla adekvátní rozměr, klidně bych ji aplikovala 😀
Kromě toho má Viki poslední dva dny hrozný průjem, nevím jestli k zubům, nebo jako bonus, ale zuby mu evidentně rostou taky a je z kombinace toho všeho poměrně nevrlej. První týden jsem to všechno brala normálně (protože jsem nevěděla, že jo), druhý už to začínalo drhnout, třetí ubíjet. Teď je to pro mě nová realita a jestli se opravdu někdy uzdravěj, čekám pocity jako po opuštění brány nápravného zařízení… 🙂
Vy si to teda dáváte… Holky na zánět spojivek trpěly taky, než mi došlo, že to je od toho, jak si shrnujou prerustajici ofinu z očí…
Naše děti si spíš šmudlaj oči, když jsou unavený, ale zajímavý tip…
Ten límec bych potřebovala taky – aby na mě sopláci neplivali ty svoje zmutované bakterie. Jinak až na druhy nemocí dtto. My si teda jedeme viry až na malou bakteriální výjimku, která ale zase stála Čičmaniny první antibiotika.
Jo – a co jsem nepsala, taky se necítím vůbec fajn. Mám už skoro týden zvýšenou s takovým tím obdenním ježkem v krku a jsem zralá na spánek po obědě, narozdíl od pižďuch, co po obědě usnou jen s tou 39…
Taky výborný :/ mě už čtrnáct dní bolí v krku, ale aktuálně – zaklepávám – funguju. Viki si pořídil úplně příšerný průjem a ani dvoje laktobacily denně nepomáhaj, tak asi bude na rohlíkové dietě… ale co s mlíkem, fakt nevím. Už jsem asi otupěla, prázdniny mají ještě asi osm týdnů, nemocí známe dost!
jinak zánět spojivek měli před rokem, ale na ložní prádlo jsem nepomyslela teda, jen ty ručníky. A stačilo.
Nojo, ale to už přece jenom asi i Čičman měla kapánek rozum. Koblih, viz následující článek, je ještě ťunťa a usíná většinou tak, že se pokutálí, poválí a všechny dostupné tělesné sekrety poutírá do našeho povlečení. A mně to nedošlo, tedy přesněji řečeno jsem čekala, že převleču, až už z něj nic nepoteče, a pak bylo pozdě.
Naprosto ti rozumim. My takhle jedem s mensima prestavkama od ledna. Zacne to rymou triletaka, pak prebere stafetu osmimesicni, kterej z toho vyrobi luxusni kasel. Pak jsou par dni ok, jdeme ven mezi deti, a jedem znova.
Takze necht nas provazi sila.
Nápodobně. Kdo nezažil, ten si to nepředstaví… a sama si neumím ani představit řešit ještě nějaké dlouhodobé a opravdu vážné zdravotní problémy.
Soucitim s tebou. Meli jsme podobny maraton v dubnu a kvetnu. Neustale nekdo nemocny, rekla bych celkem tak 6 tydnu. Je to umorne. Drzim palce, at se to brzy zlepsi!
Díky moc. Už popravdě fakt ani nevím, jaké je, když jsou zdraví… ale snad to zas jednou, někdy, nastane 😀