Vítej, podzime (32. týden)

Do úterka byla Pidižvína u babičky, tak jsme se s Vikim v pondělí vydali do Šárky a užili jsme si to. Ale popravdě byl stejně trochu mrzutej ze všech přesunů kočárkem, je to prostě ještě malý pívo. Za rok už by měl být v podstatě plnohodnotným členem rodinných výprav 🙂 ale už teď je to mnohem víc fajn než třeba ještě na začátku léta. Prostě rok a půl, taková hranice miničlověka.

Překvapilo mě, jaká byla většinu týdne zima. Abychom se chápali – mně to vyhovuje milionkrát víc než loňské pětatřicítky, ale tenhle týden už to fakt nebylo ani léto, ani babí léto, ale regulérní studený podzim. Loňské léto bylo jednoznačně nejteplejší, jaké jsem zažila, a tohle je zas bez debaty nejchladnější. Už skoro čtrnáct dní jsem schopná myslet jen na koledy, martinskou husu a burčák.

Fotky i s komentáři, překvapuju se. Ale spousta restů ještě zbývá a jestli budu dál psát takovéhle recenze, budou ještě narůstat! Zabrala mi asi hodinu, a to nepočítám samotný čas na čtení 😉 ale jsem hrozně ráda, že jsem se k něčemu takovému dostala. Při psaní jsem přímo cítila, jak se roztáčejí zarezlá kolečka v mozkovně. Ono je něco jiného takovéhle šudlání na blogu, kde může člověk psát kilometrové věty, neustále se opakovat a třikrát v jedné řádce napsat jakoby, a na druhé straně snaha o seriózní a objektivní text. Snad nebyla poslední, držte mi palce.

A držte mi palce i s Lvíčkovými sobotními narozeninami. Ať všechno klapne. Třicetiny má člověk jenom jednou za život a já k těm svým dostala pozitivní těhotenský test – to se přebíjí stěží (a opičit se nebudu… :D)

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u “Vítej, podzime (32. týden)

  1. Já jsem asi slepá, ale já ty komentáře u fotek nevidím:o(

    A myslím na tebe se sobotníma narozeninama, ať se oslava vydaří a dary se líbí!

    • Omlouvám se za pozdní odpověď, dřív jsem se prostě nedostala na PC tak, abych si zároveň vzpomněla, že to mám zkusit. Je to hloupoučký, ale je potřeba si u fotky rozkliknout ikonku „i“ – pak by se měly zobrazovat i u všech ostatních. Google. no.

  2. Taky, taky, taky, taky (s podzimem, s držením palců na recenze a narozky, a s neviditelností popisků u fotek) A ještě doufám, že nastartované mozkové buňky budou chtivé dalších postů tady na blogu:)

    • Viz výše, a taky doufám, že budou, ale až pomine inferno kolem narozenin + o devět dní později výročí svatby 🙂

    • No jo, taky z toho bylo před dvanácti lety všeobecné haló, jakého jsem si pořídila zajdu… 😀 😀 tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to spolu dotáhneme ke svatbě a dětem.

      Tropy nepotřebuju, už dneska je nám s usmrkaným koblihem v našem obýváku orientovaném na jih na padnutí…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.