Poslední dobou je to tradice – středeční blog. Tentokrát ale jen tak tak. Čekám na konec letního času jako na smilování, protože zvěřinec chodí spát nejdřív mezi půl desátou a půl jedenáctou… a to pak už není ani čas, ani energie, ani morálka na cokoli kromě výplachu mozku trochou toho internetu nebo videí, zuby, sprchu a postel. Už týden chci napsat blog o tom, co Viki ve dvaceti měsících umí a neumí, ale furt se nedaří. Naučil se třeba smrkat, ale už zase nechce (což bylo s rýmou dost šílené, zvlášť když odsávání ne že nechce, ale hluboce ho nenávidí a je schopný téměř přeprat dva dospělé a po akci půl hodiny uraženě vzlykat). B dostala k svátku přebarvovací fixy (zázrak především pro Lvíčka, který je v dětství neměl :D), miminko pandu a DVD Zootropolis. Které si pustila přesně jednou a pak jsme zatrhli 90 % čučení na televizi, protože její záchvaty vzteku a agresivity byly nezvladatelné. Po několika dnech s maximálně 3 večerníčky a naší (hlavně mojí) větší pozorností jí věnovanou je to mnohem lepší. Zbytek jindy, na víc už fakt nemám sílu. A samozřejmě fotky.
Quanti blog
Můj blog, můj svět, můj virtuální domov
Mňam, ty sušenky! Obdivuju, že při tom všem vytížení máš na tohle morál. A s přebarvovacíma fixama jsem to měla stejně jako Lvíček. I s barvama do vany, než jsem zjistila, že to není zas až taky easy dostat je dolů:)
Hele morál… mě pečení baví, když to není jo moc náročné. A děti ty sušenky milujou, tak se občas hecnu 😀 barvy do vany dtto, jak neznalost, tak zjištění 🙂
Hrozně mě baví jak má Bibi půlku skříně stejnou s naší Pizejskou :-))
No jo, Lidl… 😀 snažím se tam nebrat úplně všechno, ale poměr cena výkon je u většiny věcí nepřekonatelný.