„Je jaro?“ ptá se Bibi, kdykoli venku vysvitne sluníčko a trochu se oteplí. „Ještě ne,“ odpovídáme jí, „ale je hezký zimní den.“
Hezké zimní dny vyšly minulý týden naštěstí hlavně na víkend. Hlavně sobota, kdy jsme byli na prvním velkém letošním výletě do přírody. V neděli to bylo už trochu slabší – Viki se probudil s kašlem a rezolutně se odmítl nasnídat, což je klíčová podmínka k tomu, aby mohl někam jet, jinak zvrací. Mně se během ranních výprav udělalo na omdlení, Lvíček a Bibi byli ok, takže původní plán „všichni do zoo“ se přetavil v plán „táta s dcerou do zoo a máma s batoletem stonat“.
Neděle tak byla poslední krásný zimní den, který si B užila na výletě, protože po návratu začala s teplotama a šílenou rýmou, ke které se přidružil Vikoušův kašel. O tom tedy budu psát až v dalším postu, to jen na vysvětlenou, proč je tenhle opět tak pozdě.
Držte se a snad bude brzy líp! Snad dřív než na jaře…
Však jaro je za chvíli 😉
A zrovna ta minulá sobota už byla tak nadějná, že jsem dnes vyjarnila děcka i do školky a právě teď se chudáci asi vrací ztuhlí ze zimního hřiště. Za sebe po sérii zklamání nevylezu celej březen ze zimního kabátu:)
Znáš lidové pranostiky – březen, za kamna vlezem… A dál radši necituju 😀