Od svátku do svátku (18. týden)

Neboli od zoo do zoo.

Naše poslední výlety jsou stereotypně zvířátkové: Prvního května do zoo v Zájezdu (jezdíme tam rádi, je to kousek a velikostně tak akorát). Potkala jsem se tam se sousedkami, s jejichž dětmi se Bibi jako menší potkávala na hřištích a v mateřském centru. Jedna z nich k chlapečkovi staršímu než Bibi teprve čeká druhé dítě. Na jednu stranu – mohla si ho doteď líp užít, někdy ty tři roky (moje těhotenství a Viki jako malý) byly FAKT náročné. Na druhou stranu… proboha, ještě že už to mám za sebou 😀 Posledního tak půl roku jsme konečně začali trochu žít, je možné s nimi oběma někam jet/jít, minulý týden jsem dokonce odvedla děti sama ráno do školky – dvacet minut na dopravních prostředcích, a krásně poslouchaly a jely! (Bohužel od té doby to vypadá, že na Vikiho přišlo období vzdoru, vzteká se kvůli úplně všemu a neposlouchá… no snad to zas přejde.)

Snaží se trochu mluvit (novinka je slovo „vavovej“ = kávovar :D) a vymýšlí si hry – naposledy třeba na budík, kdy nás nutí, abychom si lehli, a pak začne dělat „giiii, gigi, gigi, gigi“ = tiky = hodiny = budík. Pořád ale spoustu věcí nevyjádří a pak ječí, stejně jako tehdy, když mu nechci dovolit, aby se SÁM přebalil, SÁM si zašrouboval lahvičku s pitím, když mu bez vyzvání o centimetr pomůžu s natahováním kalhot… všechno špatně, řev, absolutní anulování akce (=sundání celých kalhot, mrsknutí s lahvičkou o zem…) a většinou mi pak ještě jde stáhnout kalhoty a naplácat na zadek. Trvá to cca týden a nejsem si jistá, jak dlouho to bez újmy na duševním zdraví ještě vydržím.

Jo, poprvé spal ve školce – před týdnem v pátek a teď v úterý. Možná to souvisí, těžko říct. Tam ho každopádně moc chválí, že je úžasný, samoobslužný, poslušný a veselý. Tak na nás holt zbylo to ostatní.

V sobotu jsme jeli do „velký zoo“ a neprobíhalo to úplně ideálně, ale nakonec to bylo fajn. Byli jsme na rozhledně a dojalo mě asi pět minut, během kterých okupoval automat na kafe a vypadal naštvaně, že mu žádné nechceme koupit 😀 když se vyspali, ještě jsme šli na zmrzlinu a to byl provar, totálně se zprasil čokoládovou a cestou domů asi hodinu převážně uraženě posedával na obrubnících… v neděli jsme byli v minizoo v Chuchli (co si budeme povídat, spíš na místních hřištích, zvířátka jsou tam jen taková záminka) a tam už jsem toho měla plné kecky (psychicky i fyzicky), tak jsme zbytek víkendu zaplaťpámbu proodpočívali.

No, akorát ve školce byl V jeden den a přišel s nudlí u nosu, takže do příštího úterka jsme odsouzení nějak spolu vyjít. Myslete na mě!

Fotky z prvního květnového týdne zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Od svátku do svátku (18. týden)

  1. Nj, skolka. Cicman zanudlila komplet prvni mesic, ale pak uz se docela drzela. Tak at probehne uspesna imunizace a hodne kamaradu a pohodovych ucitelek!

    • Díky 🙂 já myslela, že to natahala všechno domů už B., ale zjevně se musí každý promořit sám 😀

  2. Když tě tak čtu, tak se mi vybavují některé příšerné chvíle Přemkova dospívání… Jo, ti chlapečci jsou jiná liga… Už je mi naprosto jasný, proč mi Ivi přijde jako extra hodná a pohodová. Ona je hodná tak nějak normálně, ale ve srovnání s prvním ďáblem vyjde ještě víc hodnější a sladší:oD

    A to tvoje jídlo v Chuchli bych si dala 100x víc než klobásu:o)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.