Proč jsou vždycky tak příšerný? Z ledna a únoru si prakticky nikdy nic nepamatuju. Škola, práce, hnusopočasí, s trochou štěstí hory a jinak dřepění doma, čučení na televizi a stonání.
Letos bylo aspoň jedno dítě doma od druhého února a do školy šli zase oba poprvé včera. To asi tak na ilustraci. Dobře, byly v tom jarňáky, kde byli oba nakřáplí jen trochu a po návratu si to zase dostonali.
Do toho všeho jsem, já bloud, poprvé v životě držela suchý únor. Byl v tom Valentýn, jarňáky bez příjemné večerní skleničky, setkání s kamarády, kteří přinesli lahvinku, návštěva divadla bez sektu (!) a taky ty nemoci se separovanými znuděnými dětmi, už alergickými na sebe navzájem, kdy jsem skoro denně marně toužila po panáku už od tří odpoledne. Dneska poslední den a paradoxně vůbec netoužím po tom, že se zítra zleju, dost možná si ani nedám, ale neskutečně, neskutečně mě prudilo, že nemůžu. Nicméně alkoholik snad teda zatím nejsem. (Zvládnutí pomohlo několik ochucených Birellů, jedno divadelní Crodino, nealko aperitiv z Lidlu a dvě lahve nealko sektu. Nojono. Aspoň psychická berlička.)
Vikimu bylo osm. Slavili jsme to minulou neděli po návratu z hor, naštěstí, protože na jeho opravdové datum narození minulé úterý mi bylo tak blbě, že bych mu neupekla ani ten perník politý čokoládou. Prakticky jsem nevylezla z postele. Teď doháním resty ve všech směrech, ale nemohla jsem si odpustit aspoň krátký blog. Vynechat dva kalendářní měsíce, to bych se styděla už i já. Příště snad vtipněji, zajímavěji a možná přijde i pointa…
Hnusopočasí – tak to je docela trefný meteorologický termín 🙂
Třeba se to ujme – určitě lepší výraz než sněháňky! 😀
Já nevím, že se tím suchým únorem tolik lidí týrá. Když se mě někdo zeptá, jestli ho budu držet, odpovídám, že už jsem byla jednou těhotná, takže ta abstinence stačila:)
Nikdy jsem to nedělala, ale teď jsme si řekli, že pijeme už asi nějak moc a že by to chtělo pauzu. No tak jsme to vydrželi a stačilo, thank you very much 😀
Já se přiznám, že si v podstatě dám skoro každej den červený víno – myslím, že nejrychleji jsem sedmičku vypila za tři dny, ale v průměru mi vydrží čtyři až pět. Říkám tomu self-care 😀 Z toho výčitky nemám, ale štvu sama sebe, když se dostanu ven na pivo a ve chvíli, kdy už si říkám, že si další nedám, se rozproudí konverzace a já si objednám ještě jedno. Nebo dvě. Aspoň malý, že jo. Ráno si pak říkám, proč jsem si debil nemohla dát vodu.
No jo, ani si už nevzpomenu, kdy jsem se naposledy dostala mezi lidi 😀
Opožděně vše nej a snad přinesl Suchej i pár pozitiv. My jsme zakusili v Ománu vlastně poprvé suchou dovolenou (pije se jen na hotelech, ale za ceny, za které vlastně ten drink ani vůbec nestojí, navíc jsme se resortů po celou dobu vyvarovali). Místo toho jsme lili ve velkém místní boží džusíky a výhoda je, že člověk vstává celkem časně i bez dětí:)
Kolegové byli na služebce v Íránů. Doteď vzpomínají na to, jak jednou večer naši distributoři zamkli kancelář a stáhli rolety a vytáhli sedmičku vína, kterou si v šesti lidech rebelsky vypili. Přemýšlím, kolik za to mohlo být let, jestli by se to za tu decku vyplatilo.
U nás to zatím je přesně tak, jak jsem napůl předpokládala, napůl se obávala: ještě jsem si nenalila a u seriálů pijeme Birell a nealko sekt z Lidlu, ale ani jeden zatím nemáme chuť zas začít. Jestli je tohle stáří, tak potěš koště!