L. měl v pondělí dovolenou a o prodlouženém víkendu jsme se snažili dohnat vybalování a další resty, tak na blog nebyl moc prostor… teď píšu, když B. spí, protože jsem si hnula s krkem a když se hýbu, je mi blbě od žaludku, takže nemůžu u/vyklízet. A místo, abych odpočívala, mě hryže svědomí, že jsem dopustila, aby mi bylo blbě, a mrhám tak časem. Už aby to ksakru bylo za mnou

Jsme zapsaní do katastru. Hurá.

B. začíná být občas schopná (a ochotná) uklízet hračky a knížky.

L. odvezl pressovač, co přepaloval kafe i po záruční opravě, do práce, kde ho „opravili“ prolitím litrem octa. Počítají s tím, že až ten vyžraný vnitřek zrezne, kafovač odejde úplně, ale zatím funguje. Závidím.

Jsou dva měsíce do Vánoc a tak začíná být společensky únosné pouštět si koledy. Bohužel nemám ani pomyšlení na vymýšlení dárků, dokonce si nedokážu ani koupit vánoční časopis, obávám se, že to souvisí se zbylou řádkou krabic v dětském pokoji.

V sobotu měli Lvíčkův babička a děda společnou oslavu pětasedmdesátin v nějakém salonku v místní restauraci. B. byla na začátku asi půl hodiny celá vyděšená a běsná ze shromáždění patnácti vesměs neznámých dospělých, vrátili jsme se úplně napuštění kouřem, i když v salonku samotném nikdo nekouřil, a jídlo nám donesli za hodinu a půl od objednání, cca ve tři odpoledne, kdy už se nám dělalo hlady špatně. Ale babička a děda se bavili, což bylo hlavní.

Příbuzní se snažili vyzvídat, od nenápadného ‚jestli mám větší chuť na sladké nebo na slané/kyselé‘ po dotazy, v jakých barvách má být deka pro miminko. Neřekli jsme. Ať mají překvápko.

V neděli přišla na návštěvu Hanička se slunečnicí, lahví bílého a omalovánkami pro Brigitku. Ta bohužel „Ahoj Kaničko“ začala provolávat až druhý den ráno. Jak vidno, na kabeláži jsme neštřili. Haničce moc děkujem za návštěvu a milou společnost.

Pár fotek ze sobotní oslavy (přišly mi mailem, takže pro mě bylo jednodušší vložit je napřímo):

Sekt je nealko!

Brigitčina první kytka

Bude z ní jednou dobrý photobomber…

Zbytek fotek tradičně v samostatném albu.