Jeden Lvíčkův příbuzný (synovec jeho dědečka, konkrétně) si před několika lety postavil v Českém ráji roubenku. Poprvé jsme tam jeli dva měsíce před mým prvním porodem, když jsme se vrátili do ČR a po týdnu s prarodiči v panelákovém 3+1, kde jsme si lezli po hlavách, dostali před nastěhováním do nového pronájmu možnost na pár dnů vypadnout. Byla to jedna z mých nejlepších dovolených, funěla jsem s břichem na Vranov a Frýdštejn a zamilovaně pozorovala ranní mlhy stoupající z lesů.

Podruhé jsme tam jeli loni na podzim. Já relativně čerstvě těhotná, Bibina už velká a hlídatelná, takže jsme si to užili snad ještě víc, včetně výletu na Frýdštejn i s prohlídkou a kávy v restauraci Kovárna. Letos jsme si dali premiéru se dvěma dětmi. Konečně jsem nejela těhotná – a zároveň si nemohla dát ani pivo ke grilování, protože koblih snáší bublinky dost tragicky.

Bylo nás pět dospělých – my, tchyně a její rodiče. Koblih byl poněkud rozhozen změnou prostředí a přes den spal dost tragicky, na druhou stranu se skoro vždycky našla náruč ochotná nosit ho v klubíčku, jak to má nejradši = vyvýšená hlava kvůli refluxu, z něhož ho podezírám, i když moc nebleje, protože vleže je vyloženě nerad, a hlavou do prostoru, aby všechno viděl. Kupodivu se v tom nejochotněji jevil (pra)dědeček, stejně jako tchán z vnoučka naprosto na větvi. Jsou z něj o dost víc auf než z Bibiny, ale o tom zas někdy jindy.

V pátek jsme dali kafe a zákusek i s mimiňákem, v sobotu a v neděli jsme si ho dokonce lajsli nechat v chalupě a jeli na výbornou kávu v maloskalském infocentru Vejměnek. Milujem to tam, jen v sezóně je tam logicky vždycky dost šrumec – konec září je v tomhle směru mnohem příjemnější. V sobotu jsme vzali kobliha na procházku do skal, ale řval, tak jsem ho v altánku u cesty nakojila a pak s ním jela sama domů, zatímco Lvíček si vyběhnul na Frýdštejn. S břichem jsem to před třemi lety supěla hodinu, sám tam byl za dvacet minut. Inu… 🙂 Ale bylo strašně fajn mít v rámci dovolené i chvíli samoty jen tak pro sebe!

Večer nás při grilování pod pergolou zastihly přívalové deště – vůbec nám to nevadilo, i když na nás pršelo i ze stran, a maso i klobásky byly z grilu skvělé.

V neděli jsme si v podvečer skočili na zmrzlinu a domů oklikou přes skály pod Vranovem. A pak už pomalu balit. Bylo super strávit pár dní uprostřed přírody, ale po cestě domů vydržel koblih spát slabou hodinku, vzbudil se na začátku Jižní spojky a celou cestu přes Prahu prokvílel, takže na Barrandově vzbudil i Briguli. A to to byla blbá hodina a půl, oba byli najedení, nevyspalí a nebylo ani zvlášť vedro.

Máme necestovací děti, sestimsmiř.