Na blozích pracuju, ale děti zase nějak začaly chodit spát v deset a potom je to už jenom na nějakou uspávací skleničku vína (většinou ani to ne), sprchu a zuby a komatózní odchod do postele, kde mě okopává B vyžadující spaní u nás, zřejmě z důvodu školkové krize. Ale dnešní ranní zjištění zblognout musím.

Co Viki dostal postel pro velký kluky (160, no, ale u obou našich dětí to považuju za užitečný mezistupeň), spí mnohem líp a přesun do obýváku na gauč s mlíkem nastává tak jednou za tři noci proti dřívějšímu každonočnímu (stejně si ale na linku vždycky připravím lahvičku s nalitou vodou a násypku s nutrilonem). Dnes ovšem nastala zrovna ta noc, zřejmě kvůli zubům. Ječící batole, polštář a deku jsem popadla a odsunula asi hodinu potom, co jsem si šla lehnout, což je pro mě kritický čas probuzení, abych se trochu ospravedlnila 🙂

V obýváku proběhla aplikace calgelu a pak jsem šla ohřát vodu do mikrovlnky. Hysteroň nechtěl čekat na gauči a přiběhl za mnou do kuchyně, tak jsem ho vzala na ruku, aby nezburcoval celý dům, vyndala ohřátou lahvičku, našroubovala savičku, odnesla Vikiho na gauč a strčila mu to do pusy. Spořádaně ji vypil, lahvičku se zbytkem mi jako obvykle podal, abych ji postavila na stůl, a usnuli jsme.

Ráno proloupnul oči a už mě táhl do kuchyně. „Chceš snídani?“ „Jooo,“ přikyvuje a ukazuje na mikrovlnku. „Mlíčko?“ „Jooo!!“ No je mi to trochu divný (když má v noci, většinou se o něj ráno nedere), ale ohřívám, spokojené dítě vymlaskne malou lahvičku a jde si hrát. Mimo jiné s lahvičkou z noci, ale moment, ta vypadá nějak divně, vždyť je v ní asi centimetr vody…

Informace putuje po pomalých ranních drátech do mozku a nakonec docvakne. Jdu zkontrolovat násypku – je plná. Viki si v noci pochutnal na cca 150 ml teplé vody.

Promiň, koblížku. Ale jestli ti to vydrží, tvoje žena bude mít určitě radost!