Staycation (33. týden)

Hezké září přeji 🙂 počasí se sice rozhodlo vzdorovat a přes den je to klidně skoro na plavky, ale rána a večery jsou už krásně, příjemně svěží. Můj vedoucí diplomky mi v konzultačním mailu před odevzdáním napsal „září je krásný měsíc k toulání, ale smutný k práci“. No, s batoletem, co čerstvě začalo vzdorovat v kočárku, toho moc nenatoulám, a co týče práce, v úterý jsem si byla rozložit poslední měsíc rodičovského příspěvku do února 2019, takže teoreticky mě má milý stát na krku ještě dva a půl roku. Takže září budu používat na chození na hřiště a po Zličíně, dokud to ještě jde, uklízení a doufejme, že i psaní.

V půlce srpna měl Lvíček druhou dovolenou a stejně jako tu první, stejně jako minulý rok a i ten rok předtím, jsme ji strávili zcela v duchu moderního trendu, kterému se věnovalo letní číslo ČiliChili. Totiž „staycation“, česky možná „domalená“, dovolená, kdy nikam neodjíždíte, ale jste doma, odpočíváte a jezdíte na výlety. Takoví my jsme hipsteři… Držíme se trendů, které jsme ani neznali, a to jen z toho důvodu, že se nám nechtělo někam se hrabat se dvěma relativně necestovacími dětmi a půlkou domácnosti. Pro mě starosti s dovolenou s malými dětmi bohatě převáží relaxační a poznávací efekt. Opatrně uvažujeme o nějakém lastminutu příští září, ale poslední čtvero letních sezón jsme strávili v režimu „spíme doma, jezdíme na výlety“ a bavilo nás to myslím všechny. (Jako jo, už bych někam jela, ale ten příští rok to bude tak akorát, aby mě nekleplo z lovení batolete z jezírek, bazénů a moří.)

Lvíčkovu dovolenou jsme začali piknikem v Nymburce a nedělním Cyklohráčkem, o kterých jsem už psala. V pondělí přišel zlatý hřeb (radši dřív než později 😉 ) – Mirakulum, o kterém Bibi mluvila téměř nepřetržitě už od letošní první návštěvy. Užili jsme si to zase všichni – a pro unavené rodiče mám tip, červený stánek cestou od hradu k lanovkám a tankodromu má lepší kafe než leckterá plnohodnotná kavárna.

V úterý jel L s B sám do aktivního lesoparku v Řepích a my s V jsme si dali odpočinek u nás na hřišti, na středu jsme měli zase v plánu „celodenní“ výlet, tzn. „uspat zvěř v autě cestou domů“ – chtěli jsme se podívat do místa našeho někdejšího bydliště (zpětně pořád nechápeme, jak jsme tam vlastně mohli skončit?) – do Měcholup. Bibi obešla po svých prakticky celou přehradu, dali jsme si oběd v Hostivaru (skvělé menu, pivo i obsluha!) a děti se tam na zahrádce šťastně zprasily od hlavy k patě 🙂 vtipné bylo, že jsme ráno přijeli, zaparkovali a chtěli si popojet autobusem ke vchodu do lesoparku, i dorazili jsme načas na zastávku a já si říkala, že se radši podívám… „Jak se jmenuje ta zastávka?“ „Newtonova!“ „Hm, tam to ale jede z opačný strany… A zrovna teď“ 😀 tak jsme si zapřebíhali s golfkama Hornoměcholupskou, ale stihli jsme 🙂 Kromě toho jsem ještě odpoledne v Blatničce zastavila Lvíčka, který ve snaze vybrat z několika párů dvě boty nezamatlané od lepidla nezpozoroval, že svršek je sice stejný, ale podrážky má jeden pár světle a druhý tmavě šedé 😉 Mamule saved the day!

A ve čtvrtek následoval zoopark Zájezd, který si opět překvapivě užily obě děti. Bibina, kterou před měsícem v trojské zoo nejvíc zajímaly prolézačky, lanovka a tramvaj, strávila desítky minut pozorováním opic a chameleonů, Viki ušel celou cestu z kontaktního oddělení zpátky k hlavnímu vchodu. Kdyby ještě s námi rodiči souzněl v tom, kam a kdy se půjde, mohli bychom brzo kočárek zrušit 😀

Pátek jsme měli s Viktorkem zase pro sebe, Brígu zničil Lvíček pěším výletem na Bubovické vodopády a v sobotu přišel Den L, o kterém už jsem psala tady – a o neděli pro změnu zde.

Fotky z domalené zde! Krotila jsem se a je jich… rozumně. A omezuju dál 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “Staycation (33. týden)

  1. Upřímně v poslední době mám pocit, že posedlost rodičů někam jet se dovolenkovat a vymýšlet tisíc výletů je dětem u zadní části ucha a nejlíp je jim za barákem na hřišti 🙂 jen ty co nejsou na stejný vlně to úplně nechápou a litujou nás, že jsme nebli na pořádný dovolený 🙂

    • Co čtu, tak jste byli úplně na nejsuprovější dovolený! Já na kempy moc nejsem, taková fifinka… ale nejlepší prázdniny pamatuju s mámou v chatce uprostřed lesa, dva kilometry do nejbližší vesnice do sámošky, lesní domečky, maliny, borůvky, obden výprava s batohem pro zásoby a baterii limonád ZON ve skleněných třetinkách… ráj 🙂

  2. ta finta s rozložením posledního měsíce na dlooouho mě nenapadla a zajímá mě! někdy brzo kafe?

    • Ráda, jestli najdeme nějakou pro obě dostupnou lokalitu 🙂 (Václavák?) Ale jinak je to úplně jednoduché, prostě tam člověk přijde, než mu rodičák vyprší (mně oznámili, že srpnový je poslední a jestli chci změnu, mám se dostavit do konce srpna – tak jsem přišla třicátého :)). Řekne, že to chce rozložit do čtvrtých narozenin dítěte, úřednice vytáhne kalkulačku, zbylou částku rozpočítá a nechá podepsat papír o volbě. Já si to nějakou dobu rozmýšlela, protože při „péči o dítě do sedmi let“ platí ZP taky stát, ale pak jsem si řekla, že tohle je takové čistší řešení. Kdybych nastupovala do práce, dá se to z měsíce na měsíc zase zrychlit a dočerpat (mně tam teda zbylo asi šestnáct tisíc, takže takhle :))

  3. Hipsteři:)) Doufám, že jste měli na výletech i oblečky z bazaru a brýle s kostěnýma obroučkama:) U nás nejvíc valí CZ výlety s přespáním na penzionu a zejména se snídaňovým bufetem. Ale odvázaní taky moc nejsme, proti statečným rodičům, co berou kojence a batolata autem k moři, nebo do velehor.

    • O odvázaných rodičích s kojenci a batolaty na charteru na Zakynthos ve tři ráno mi dostatečně poreferovala tchyně teď v sobotu – dost, abych pouvažovala, jestli za ten rok ještě fakt nebude stačit Lipno 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.