Jako pánové! Jak lze vyléčit angínu jízdou taxíkem, to jste se mohli dočíst včera, zbytek jen stručně.
Bibi se vrátila z prvního týdne prázdnin s babičkou, víkend pobyla (vzhledem ke klempírujícím rodičům byla jediná aktivita včerejší dopolední výlet na koloběžce do krámu pro vajíčko a lentilky) a odjela na týden druhý.
Viki si pořídil slušnou spáleninu na předloktí a dalo hodně práce, hemagelu a sovích náplastí z IKEA, než se nám ji podařilo vyhojit. Taky si v prázdné ložnici udělal obří bouli nad okem a poslední den školky (borec – poprvé sám, poprvé tři celé dny v týdnu, v kuse za sebou a dal to úplně s přehledem, ani poslední den nechtěl domů) ho spolužák kousnul do ramene.
Objevil slovesa a s radostí je začíná používat. „Bibi jede!“ „Pám meje gaga!“ (pán meje auto) „Vivi tady bojí!“ Zase ta komunikace začíná být úplně o něčem jiným, i když je pořád poněkud dřevní. Taky nevím, jak se mám postavit k jeho zběsilé negaci toho, co se mu nelíbí. „Deje táta?“ „Táta jel do práce.“ „Ne!!!“ a náběh na hysterák. Nikdy nevím, co mu na to mám říct
Pár fotek (ne že by bylo čeho) zde.
Moudre knihy rikaji, ze mame detem rikat jejich emoce, aby se naucily emoce pojmenovavat. V pripade Vikiho a toho, ze se mu neco nelibi by to melo znit nejak takhle: „Tobe se nelibi, ze je tata pryc. Jsi smutny. To chapu, ja bych byla taky smutna.“ Jednak to detem dava slovnik a jednak je ma uklidnit, ze jim rozumis.
Ja to zkousim uz asi tak od jejich dvou let. Nema to zadny ucinek, ale vsude to pisou :))
Ba ne, obcas to ucinek ma. Kdyz se Bob zlobi a ja reknu „Ty se zlobis, protoze ti Alice sebrala hracku.“, tak rekne „JO!“ a trochu se uklidni.
Jo
přesně tak to taky dělám a přesně tak to má efekt jen v případech typu „tys nechtěl, abych ten čudlík zmáčkla já, chtěl sis ho zmáčknout sám“ „Jo!“ a trochu se uklidní, jen nabručeně hrozí „máma tytyty“. Ale u absurdních dialogů výše zmíněného typu nemá efekt prostě vůbec nic 
Má to účinek, jen s opožděným náběhem. Mně děcka začaly až o mnoho později předhazovat jejich scénáře, proč jsem smutná, nebo rozzlobená. A jo – funguje to, minimálně mě to fakt rozesměje:)