Neboli podzim kalendářní a pro nás nabitý týden. Obula jsem se do toho hned v pondělí, kdy jsem vyrazila v 8:30 ze dveří bytu a úderem desáté jsem už byla doma, protože mi cestou přišla smska od kurýra, že dorazí 10-12, a mezitím jsem stihla dojít na poštu, vynést golfky a pidižvínu do ne-nízkopodlažního autobusu (pravda, s dopomocí), vystoupit z něj (dtto), dojet metrem na farmářské trhy na Hůrku pro švestky, utratit poslední dvě kila za zeleninu (s výjimkou švestek, které neměli) a zase na metro a od metra domů. Kurýr mi přivezl reklamaci od Martinusu a s ní dokonce dvě nové záložky – Martinus má z mnoha důvodů (o kterých jsem se chtěla rozepsat a asi to už nikdy nezrealizuju) pořád daleko k tomu, aby se z něj stal můj love brand, ale těma záložkama… no, je to snaha dobrým směrem

V úterý nastal podzim a já vůbec nevím, jak se/nás oblíkat. Ráno to je kolikrát na zimní bundu, odpoledne na krátký rukáv… na palici. Stěhování se začíná reálně blížit, řešíme mraky věcí s bytem, balení, úklid… a do toho mně pořád v hlavě hlodá výběr jména. Uprostřed týdne jsem to před Lvíčkem nanesla. „Jména? No jo, to já nějak úplně vytěsnil… popravdě jsem v poslední době vytěsnil i to, že jsi těhotná,“ povídal upřímně… a já se mu nemohla divit, sama to dost často vytěsním taky

Balila jsem stolní hry a padla na mě nostalgie. Budeme mít ještě někdy možnost a chuť „promrhat“ hodinu večerního času u Jamba nebo Osadníků z Katanu? Aktuálně jsme rádi, když po uložení dítěte zvládneme dvacetiminutový sitcom a osobní hygienu… A když už jsme u sitcomů: začala seriálová sezóna. Jak dlouhá byla letní pauza, jsem si uvědomila díky tomu, že místo uloz.to mám v našeptávači adresního řádku blog upsice a addic7ed už z něj dokonce zmizelo úplně.

Víkend jsme trávili převážně na bytě, v sobotu jsme uklízeli a cestou domů se stavili na Grébovce (to už nikdy neudělám, zoufale to tam zmasovělo a míň než půl hodiny se na burčák mohlo čekat snad jen v ty dvě, kdy zahajovali) a v neděli jsme se rozhodli vzít tam Brigitku na návštěvu. Cestou jsme jí vysvětlili, že jedeme do nového bytu a bude tam mít svůj pokojíček, takže posledních deset minut provolávala „pokojíček! pokojíček!“ a po příchodu neomylně zamířila přímo do něj. Moc se jí líbil, zvlášť když jsme jí tam vybalili nová autíčka, jenom při pohledu na lustr se nás držela a kňučela „neboj“. Ale snad i na něj si zvykne Po obědě jsme vyjeli do hostivařského lesoparku, dojeli do Lidlu, koupili sobě i pidižvíně nanuka a udělali Lidlu bordel v uživatelském průzkumu, když jsme (pravdivě) uvedli, že jsme z Prahy 5, ale do supermarketu jsme došli pěšky

Nevíme, jestli po nastěhování nevystřízlivíme, ale nový byt se nám líbí čím dál víc. Je krásně útulný, nadstandardy jsme si hodně vymazlili a za okny máme barevné koruny javorů… tak snad se nám tam bude bydlet dobře.

PS: Vím, že jsou fotky zpřeházené a některé dvakrát, to proto, že se mi napoprvé nahrála jenom polovina a já nemám absolutně nervy je v tom kreténském obrázkovém editoru wordpressu mazat po jedné, protože jinak to nejde…