Týden destrukce (51. týden)

Kdepak vánoční atmosféra. Kdepak byt provoněný pečeným cukrovím a purpurou. Všechno se sype ještě víc než doteď a vesměs jsou to pitominy, drobnosti, ale stokrát nic… znáte to.

Odešel kazeťák, který dostala Bibina k narozeninám. Správně, před týdnem a půl. Nejdřív jednu kazetu sežral, pak další přehrával zásadně dvojnásobnou rychlostí a nakonec už nešel ani pustit. L. ho v pondělí odvezl na reklamaci. Další den se mu ulomila korunka u hodinek. Dva měsíce po záruce (a stejně pravděpodobně neuznatelné jako záruční oprava). Výhled ceny cca tisícovka. Lvíček důvěřoval Brigulíně, že zvládne pít ze skleničky, a když jí náhodou upadne, bude to z malý výšky. Nepočítal s tím, že se s ní rozběhne, voda vycákne a Bibina buď instinktivně, nebo jako revenge skleničkou třískne o zem. (A to ještě můžem bejt rádi, že na ni neupadla.) Sklenička to ovšem byla Lvíčkova oblíbená, a to z Googlu, kterou dostávali jenom inženýři v jednom konkrétním období. A v sobotu hodila mokrou žínku na moji židli, která nešťastnou shodou okolností utrpěla krátce po nastěhování díru v laku. Deska židle není z masivu, ba ani z dřevotřísky, ale z lisované dřevovláknité desky, takže krásně nabobtnala a dělat se s tím nedá vůbec nic, ani přebrousit, protože jak chcete brousit papír. Jo a ještě se uvidí, jestli jsem zničila nebo nezničila tyčový vysavač, když jsem se s ním ve čtvrtek snažila vysát kakao a to se nasálo až do motoru. (Zatím žije.)

Tolik k materiálním škodám. Po zdravotní stránce… Mě začala v pondělí bolet hlava a v krku. V úterý jsem ale proti očekávání zdaleka nebyla nejnemocnější osoba v domácnosti, protože Lvíček chytil nějakou střevní chřipku, celý den mu bylo špatně a celý večer proklepal v zimnici na gauči, jednu dobu už jsem uvažovala, že mu zavolám sanitku. Brigule zřejmě měla něco podobného, u ní přetransformované do formy šíleného vodového průjmu, takže jsem se se začínající virózou starala o oba. Libovka. Dneska už jsou ti dva snad v pohodě, dokonce jedí (i B.), a mně se týden „odkládané“ nachlazení konečně vrazilo do průdušek. Takže mluvím jako Fantomas a každé zakašlání mi rve plíce z těla, ale u mě to znamená finální fázi, takže jsem s tím v podstatě happy. (Dokonce to přináší vtipné historky, z čehož by třeba psice udělala gró blogu a ten sebelitovací zbytek vyhodila, ale holt… nejsem psice 😀 Před probuzením jsem měla sen, který se mi prolnul do reality a já poslední větu z něj pronesla nahlas. Normálně ze spaní nemluvím, takže teď se Lvíček nečekaně probral zvukem několika slov pronesených hlasem Fantomase a chvíli nevěděl, jestli jsem se v noci netransformovala ve vraždícího mutanta, který má v plánu ho sežrat.)

Večerní update: bolí mě průdušky, jako kdybych měla tuberu, takže už zas tak happy nejsem. Taky mi poslední tři dny ne přímo teče, ale docela kvalitně prosakuje krev z nosu, a včera jsem si odbyla svoji klasickou těhotenskou auru, kdy jsem hodinu viděla jak přes rozbité brýle. Abych napsala o těhotenství něco pozitivního, tak poslední asi dva týdny jsem se konečně „naladila“ na mimino a užívám si ho… ale všechny tyhle okolnosti mě nutí den ode dne toužebněji hledět na kalendář. Na Štěpána to budou už jen dva měsíce do TP! Ve čtvrtek jsem byla na velkém ultrazvuku (kde jsem jen tak mimochodem zjistila, že moje doktorka odešla, takže už asi popáté měním doktora v rámci stejného zdravotnického zařízení…). Prcek vypadá v pořádku, odhad váhy 1670 gramů a s délkou je cca týden napřed, tak mu pokradmu šeptám, že zas extra to přehánět nemusí 😉 Stejně zvláštní pocit, že tu váhu ještě zhruba zdvojnásobí…

Vánoční náladu nemám. V tomhle se jednak není co divit, ale jednak… prostě není. Nepomohla mi v tom máma, které jsem někdy začátkem prosince poslala mail s návrhy pro Ježíška, abych jí to usnadnila. Dostala se – důchodkyně – k nakupování až teď a několikrát mi volala s absurdními upřesněními typu „ta knížka (citace plného názvu) má tvrdý nebo měkký stránky? a ta (znovu citace názvu) je co zač?“ Co chce slyšet, žánr? velikost? obrázek na deskách? fakt se to nedalo splést… Připadala jsem si, jako když volají z dodavatelské firmy a upřesňují objednávku, a bylo mi to trapné. Příští rok už tohle nepodstupuju – sama plánuju dávat jen dárky vlastní výroby a přijímat jen ty podle vlastní fantazie.

Připadá mi, jako by Vánoce vůbec být neměly. Minulou neděli, Stříbrnou, nebylo na Novém Smíchově určitě víc lidí, než o běžném víkendu. Dopoledne byl Lvíček nakupovat ve Štěrboholech a prý tam nebyla ani noha, parkoviště prázdné. Zlatá neděle! Myslím, že letos lidi na svátky buď zapomněli, nebo se je rozhodli kolektivně ignorovat. (Nakonec se mi povedlo uklidit kuchyň a s L. jsme kolaborativně upekli pět plechů cukroví – ke vzájemné spokojenosti já dodala těsta a umyla nádobí, L. válel a vykrajoval. Hezky to tady voní perníčky, koncipovanými jako ozdoby na stromeček, jinak perníčky jím já, linecké jí L., Bibina nejí nic, takže pro letošek nám to bohatě stačí…)

Galerie našeho předvánočního týdne tady.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Týden destrukce (51. týden)

  1. Kdybys viděla, jak krásně se umím sebelitovat! Uměla bych tím strávit celý plodný den, bohužel ale jako na všechno nemám čas tuto zálibu pěstovat, takže vždycky vcucnu slzy zpět do spojivek a jedu zase dál…

    S těma obchodama jsem v šoku, ale možná je to fakt vyvrcholení několika psycho předvánočních sezón, které třeba mě přiměly k tomu, že jsem se jim a centru vyhýbala (úspěšně) obloukem. Akorát jsem měla pocit, jak jsem na to vyzrála, ale to je jedno – ono to tam stojí za houby i kdykoliv v roce:)

    • No je fakt, že e-shopy tak měsíc předem jsou nejjistější 🙂 mě sebelítost jako hlavní pracovní činnost až tak nenaplňuje, ale na pozadí ji dokážu provozovat i mnoho týdnů v kuse. Tentokrát to aspoň ještě pořád můžu házet na ty hormony…

  2. Mám pocit, že letos by se měly Vánoce posunout v zájmu většinu o min. 14 dnů dál…:-D
    Jinak doufám, že to celý byla u vás „bouře před klidem“ a bude už jenom líp!
    Musí už!

    • Ještě včera jsem s tím souhlasila, ale teď už mám pocit „pojďme to mít už za sebou“, něco jako když se člověk učí na písemku a spolužáci chtějí přemlouvat učitele, ať to ještě odloží. Už jen úklid, vánočku a zabalit dárky… Jinak moc děkuju, až váhám, jestli to sem psát… Lvíček večer lehnul s osmatřicítkama, já už se fakt jen směju 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *