Dneska je MDŽ. („To neslavíme, žejo?“ ujišťoval se Lvíček, když jsme venku potkávali hordy chlapů s kytkami.) MDŽ mě bavilo už jako malou holku, protože na rozdíl od Svátku matek jsem se na něm mohla přiživovat, ale hlavně u nás doma mělo vždycky ještě další rozměr – děda měl totiž narozeniny.
Děda byl odjakživa můj nejoblíbenější člen rodiny. Jako ano, samozřejmě, bez maminky by to bývalo nešlo, ale děda byl můj princ, takový ten hrdina, co pro některé holky bývá táta. A bylo to vzájemné; děda mě strašně miloval a všechno mi dovolil a dopřál.
Můj dědeček byl Ryba. Stejně jako můj patnáctidenní chlapeček. A bude to znít bláznivě, možná jako přání otcem myšlenky, ale připadá mi, že mu je podobný, zvlášť v některých grimasách.
Taky začalo jaro. Brigule byla od včerejšího do dnešního dopoledne u babičky, takže jsme si všichni mohli trochu orazit, a s Lvíčkem a Vitorkem jsme si včera dali jedenapůlhodinový okruh k přehradě (což jsem celý večer vydýchávala, ale stálo to za to). Na procházkách totiž vždycky řešíme všechny provozní věci a důležitá rozhodování… a teď jsme poslední asi tři měsíce na žádné procházce nebyli a problémy se nám nějak nakupily 
pár desítek minut debaty na čerstvém vzduchu, najednou jsme si všechno ujasnili a bylo nám fajn. Procházky rulez. Kdyby to počasí takhle vydrželo (stačí na víkendy :D), zlobit se rozhodně nebudu…
Ještě tenhle týden byl Lvíček doma. Původně plánované neplacené volno se ale změnilo v celkem regulérní homeoffice – a všichni jsme to (vesměs k našemu vlastnímu překvapení) zvládli. Příští týden už L. pojede minimálně na tři dny do práce, tak jsem zvědavá, jak to tady dáme ve třech…
A teď už dost keců a fotky:
fotky jsou super, bibi v kočárku je skvělá
mám podobou, kde v korbičce leží čudle společně s pizejskou 
na procházkách taky řešíme důležitý věci, blbý je, že čudle už z toho má rozum
Toho se přesně taky bojím, respektive se na to netěším
nicméně kecat je do toho schopná už teď, tak je to stejně lepší, když spí, což už teda asi taky dlouho nevydrží…
nejhorší je, že to dítě si z těhle důležitých rozhovorů pamatuje snad všechno a milerádo to pak ventiluje u babiček a dědečků
musim přiznat, že tím docela trpíme a zatím hledáme místo a čas pro řešení podobných věcí
Věřím
no, good luck…
Tak mu aspoň dávej stejný ponožky, ne?
Vypadáte strašně spokojeně
A Lvíčkův kabát je úžasný
Kde nemá stejný? Maximálně může mít někde jenom jednu
Díky, bude potěšen
Hned na té druhé
Ale je fakt, že to jsou asi dupačky, tak to mě mystifikovalo 
Jojo, tam má jen tu jednu
Odkud má Lvíček triko Stiga? My jsme taky fanoušci Top Gearu, a pro Kubu by se mi zamlouvalo. Díky
Přímo z oficiálního e-shopu
http://www.officialproducts.co.uk/top-gear-t-shirts.html
Já jsem měla úplně samého dědečka:) Taky na něj ráda vzpomínám a myslím, že z jeho bohatého sortimentu ráda převezmu pár lumpáren, až budou děti větší (namátkou vyrábění chůd, jízda ve starém kočáru z kopečka, stříkání vody na lidi z druhého patra inzulinovou střikačkou, která patřila babičce-diabetičce a následný úprk od okna…:)
My před Žmurem právě už řešit nic moc nemůžeme ze stejného důvodu jako Ella. Takže chca nechca musíme si ve jménu otevřené komunikace někdy večer otevřít víno, nebo zajít na pivo…:)
…což je samozřejmě obrovská oběť!
no, snad bude pro podobné účely nadále fungovat babička…
ty jo, vy chodíte na procházky takhle vymódění?!:o)) kabát Lvíčkovi sluší, jen ty pantofle k tomu působí divně:o)
Tak jinam se teď nedostanem, aspoň ne spolu…
nojo, to byla domácí módní přehlídka 
Teda u té přehrady je krásně!!
malej už pase jo? takovej šikulka :-)))
Díky
je to docela silák, no… Přehrada je jedna z věcí, která nás tady s tím smiřuje 