Fotopřehled 2015/25

Jak jste si mohli vydedukovat z mého blogging spree, Brigule strávila sobotu a noc na neděli mimo domov. Naštěstí, protože jinak bych ji už musela přetrhnout – poslední dny je šíleně hysterická, a co je horší, dělá potíže se spaním. V noci na sobotu, tu samou noc, co spal koblih 4,5+3+1,5 hodiny, byla pidižvína vzhůru od půl třetí do půl šestý a co dělala za rotyku, ani nemám chuť popisovat. V sobotu ráno pokračovala v běsnění, zkrátka odváželi jsme ji s výjimečnou vděčností. Kvičela i po návratu, ještě po koupání, a pak najednou cvak, včera večer a dneska dopoledne byla jako vyměněná, hrozně hodná… a po odpoledním probuzení zase ukňouraná, vzteklá, na pěst. Nějak nevím, co se s ní děje, jestli to souvisí s rozhozeným spánkovým režimem (že by chtěla začít spát jen jednou denně, ale není úplně ready), něco na ni leze, manifestuje se tak žárlení nebo všechno dohromady… meh. Snad to prostě přejde.

Vikouše jsme začali přikrmovat. Lžičku pochopil okamžitě, byl nadšen a když jsem nové sousto nepodala dost rychle, začal brečet. Plánovala jsem začít jednou skleničkou mrkve na tři dny – vyšla jen tak tak a večer už zas hladově koukal, že by to chtělo večeři, tak jsem mu lžičkou naškrábala trochu banánu… a další a další… až v něm zmizel asi 5cm kousek. Jó, moje tušení, že tentokrát budeme mít žroutíka, se naplňuje 🙂

Ještě dva wtf momenty z dovolené. Wtf tchyně, která dítě, co si ještě nikdy neřeklo samo od sebe na nočník (dobře, dvakrát, asi před půl rokem, ale ne v poslední době) vezme na procházku v golfkách jen v kalhotkách. (Ano, golfky budou potřeba vyprat, mám hroznou radost.) A wtf babičky, která mě zapřísahala, ať malýmu nedávám do kočárku k hlavě to hrozný hučení (appku na bílý šum, konkrétně déšť). Jestli prý bych u toho chtěla spát já? Až po odjezdu ke mně došla vhodná odpověď, a sice jestli ona by chtěla spát s luxem u hlavy – a přece se mi koblih při vysávání skoro vždycky uklidnil a několikrát usnul. Ale ono je to jedno, babička – tedy Lvíčkova, ale v zásadě jsem ji adoptovala – je přesně tou zlatou „matkou rodu“, která hlídá všechna výročí, peče dorty, posílá blahopřání a upřímně se zajímá o rodinu. Ovšem nikdy ji člověk nepřesvědčí, aby na něco změnila názor, a je lepší se nehádat 🙂

Jak vidíte z fotek, tenhle týden jsme se dávali dohromady a nic jiného zaznamenáníhodného se nedělo. Akorát Briguli jsme nechali ostříhat mikádo, ale u holiče byla v neděli v šest a nějak jsem už nestihla udělat fotku, tak příště 🙂

(Začátek léta, Fathers‘ Day, Midsommar – to všechno nás minulo… :))

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *