Tady teče pěknej potůček! -To je Labe… (22. týden)

V úterý jsem horečnatě balila oblečení své a dětí. Ve středu dopoledne jsme nevyužili nabídky dát B. na dopoledne do školky („proč, když budeme oba doma“) a později pochopili, že to bylo špatné rozhodnutí, když jsme na střídačku krotili dvě protivné děti, zatímco L. balil svoje oblečení a hygienické potřeby a já vydávala jídlo a myla nádobí. Po obědě jsme děti a zavazadla nasázeli do auta a vyrazili do Krkonoš na školku v přírodě.

Nevěděli jsme moc, co čekat. Lvíček čekal špatné noci, kdy se v jednom pokoji budou děti budit, a problémy s jídlem. Já čekala neustálé stínování batolete, aby nepřišlo k úhoně, a blahodárný horský vzduch. Dohromady jsme čekali, že se B trochu líp socializuje se spolužáky a získá nějaké ty zážitky. Některá očekávání se naplnila vrchovatě (hlavně ty zážitky a stínování batolete), jiná částečně, ale rovnou prozadím, že děti spaly a jedly mnohem líp než doma 😀

Bydleli jsme v hotelu Velveta a myslím, že je jen v pořádku, když jim udělám reklamu – všichni byli moc milí a ochotní, když jsem kupříkladu rozbila v koupelně skleničku (co možná nejpečlivěji, ve vlastním zájmu, posbírala pozůstatky a nahlásila to na recepci), druhý den mě zastavila uklízečka a div se neomlouvala, že doufá, že zvládla všechno vyluxovat. V hotelu je hrací koutek v jídelně a celý jeden pokoj v patře přebudovaný na místnost pro děti (nastrkané ke zdi tam byly i lavice, takže tam zřejmě jezdí školy v přírodě), od takových dvou tří let asi super, ale s ročním batoletem jsem nacházela spoustu nedostatků, jako minimum odkládacích ploch nad metr výšky, jezírko s rybami, ohniště a gril nebo popelníky před hlavním vchodem s takovými těmi kamínky na uhašení vajglů zhruba ve výši ramen zloprcka. Hodně baby unfriendly je taky zabudovaný sprcháč se sprchovou hlavicí napevno u stropu, kde se nechtělo sprchovat ani jedno dítě 🙂 na požádání vám ale dají do pokoje dětskou postýlku a na dámském WC v přízemí je přebalovák. Jen trochu nešikovně umístěný v blízkosti sušáku na ruce, který jsem napoprvé párkrát nechtěně spustila, Vikouš se ho strašně bál a pak dostával hysterák už jen při vstupu do dveří 😀

Horský vzduch nám dal zabrat všem. První celý den jsme se nemohli dožrat a po vydatné snídani jsme museli jet do Vrchlabí na svačinu, odpoledne to bylo nějak podobně, další den už jsme se srovnali. Viki se na pár dní vrátil ke dvěma denním spánkům (asi po čtyřech měsících!), Brigule přeochotně usínala mezi jednou a půl druhou. Co se týče denního programu, dopoledne a odpoledne nám vždycky zabavili děti (i když předávání B. se málokdy obešlo bez breku, že chce s tátou), občas byla nějaká akce i večer. O dopolednách jsme jezdívali na kávu do Black and Wine a jestli budete mít někdy cestu do Vrchlabí, můžu jenom a jenom doporučit. Vynikající káva, milá obsluha, zkrátka stálo nám to i za to vždycky složit kočárek a vyšlapat schody do prvního patra 🙂

Mohla bych se rozepisovat na román, ale nestíhám – pořád jsem ještě nedohonila zameškaný maraton domácích prací, hlavně prádla. A mohla bych vám taky dát fotky. Ale nedám, protože hodinu před odjezdem (v neděli po obědě) se mi podařilo potřetí a definitivně rozflákat displej na telefonu. Tedy podařilo se to Vikoušovi, když jsem se ho marně snažila zabavit v jídelní židličce… ale koho to zajímá. Takže fotky někdy, až je vykopu ze stažené zálohy. Nepřímo úměrně k hoře povinností klesá čas, který mám na všechny ostatní aktivity, protože žumrlína třeba dneska usnula až v půl jedenácté. Takže zbytek reportu a fotky snad někdy do konce týdne…

PS: Ani jsem se nedostala k historce z titulku. To jsem takhle obdivovala potůček, který tekl pod hotelem… Víte co, já měla svého času pětku ze zeměpisu. Některé věci mi prostě někdy nedocvaknou 🙂

4 komentáře u “Tady teče pěknej potůček! -To je Labe… (22. týden)

  1. Počkej, takže to byla jako školka v přírodě, ale i s rodiči? Že tam byli i ti spolužáci? A co večerní socializing se spolužáčími rodiči? 🙂 Nebo vás ten horský vzduch vykosil o půl devátý všechny?

    • Jojo, jak je to soukromá školka, tak bylo předškoláků schopných jet bez rodičů asi jen šest, takže to řešili takhle. No… jak bych to řekla, jednak vykosil a byli jsme rádi, že se můžem beztrestně vyspat, jednak jsme neměli chůvičku a nechtěli od smráďat odcházet… a pokud to pominu, asi i kdybychom ten pokoj o večerech opouštěli, stejně bychom si sedli u stolu pro dva a povídali si spolu 😀 co se socializace týče, jsme oba dost špatně použitelní…

    • Jo teď to čtu, jakýpak půl devátý! Děťulata po těch vydatných denních spáncích zabraly obvykle tak v deset :)))

      • To znám teď s Pižmovýma neštovicema. Já jsem po denním lítání mezi notebookem na home office, léky, jídlem a běžným provozem tak unavená, že jsem včera usnula v sedě u večerníčku. Zato jeho neštovice a denní odpočinek posilují natolik, že je ještě v 10 plný energie…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *