Myslela jsem, že včera večer sesmolím popisky a blog. Jenže Brigule řekla ne. Že jí budu číst nebo „vyprávět“, což je hit poslední doby (jak byla u babičky, jak jsme byli v zoo, jak se poblinkala v autě…), s tím jsem neměla problém, ale pak na mě padla únava, B mi pohostinně nabídla místo v postýlce… a pak střih, ve tři čtvrtě na jedenáct Lvíčkův pobavený obličej nade mnou. Už je to poměrně dlouho, co se mi to stalo naposled, ale co… Stejně jsem si chtěla jít brzo lehnout, tak jsem si jen vyčistila zuby a šla pokračovat v krasojízdě. Když jsem se vzbudila, venku svítalo, já neměla ponětí o čase (budík v ložnici přestane svítit ve čtyři, což jsem nikdy nepochopila), pozdější extrapolací jsem vydedukovala, že to mohlo být kolem půl šestý. Asi za půl hodiny vstal i koblih a jelikož dneska usnul v osm, očekávám něco podobného, tak to trochu zkrátím 🙂 Přesněji řečeno asi rovnou skončím, protože stěžejní věci jsem napsala minule a třeba lingvistický rozbor Vikoušova počínajícího řečnění může velmi klidně počkat. Já zas něco sesmolím „mimo pořadí“ na hřišti nebo na procházce 🙂

Fotky zde. Nějak mě děsí, že i když už B chodí dva dny do školky, nestíhám furt v zásadě podobně. Co budu dělat, až mi začne práce?!

PS: zdá se, že teploty konečně klesají a za dva dny má přijít studená fronta! Konečně si dám burčák bez pocitu, že mi zkvasí a vybuchne ještě cestou do pusy 😀