Blicích historek není nikdy dost (34. a 35. týden)

Minulý týden jsme se pěkně zajeli – pondělí všichni v Králíkovi v rádiu, od úterka do pátku Bibi ve školce, já vykydávala ty nejhorší resty za dovolenou a těšila se, jak budu ode dneška zase pokračovat. Jenže v neděli… ale popořadě.

Ještě jsem nezblogla týden mezi dovolenou a výročím, a jak koukám na fotky, v zásadě není co. Snad jen sobota, kterou jsme strávili v Chuchelském háji na hřišti a v zoo a konečně jsem měla pocit, že si to užívají oba, a ne že Vikouše někam odvezu v kočárku, vyklopím, on tam bloumá, nasvačí se, zase ho naložím, uspím a jedeme domů. Velkou část cesty ušel mimo kočár, je to zase už úplně o něčem jiném. Fotky tady.

V pondělí jsme tedy podnikli výpravu do Králíka, kam jsme měli od Lenky voucher. Cestou tam byli oba hodní, Bibina byla v šoumenském módu, takže jsem umírala z jejích hlášek a scének. Překopíruju některé, co jsem cestou v slzách reprodukovala na hangoutech L.:

B má s sebou ovci a říká jí, že se maminka podívá na počasí: „bude pršet, ovečko, no, bude buřina! Za čtyzi minuty!“ Zasměju se a „no tomu se ovečko fakt nesměj“ 😀

Ta samá ovce figurovala i ve scénce v metru, kdy jsme si povídaly o zákazu procházet mezi vagóny, paní na sedačce naproti nás odposlouchávala (no, nešlo neslyšet) a když začala B interpretovat „ovečka říká, že se tam nesmí chodit!“, neudržela se a ohodnotila „to je ale chytrá ovečka!“ Brigule sebou škubla, jak nechápala, že ji může poslouchat taky někdo cizí, zadívala se na paní, vyšpulila spodní ret a zbytek cesty metrem už nepromluvila 😀

-hele, Bibi, tady je ten králík! (mají tam klec s reálným králíkem-maskotem)
-a proč jsi ho sem dala?

Hlášení v tramvaji: příští zastávka Štěpánská
-co to má znamenat? Tady bydlí Štěpánek? (spolužák ze školky 😀 )

Plakát s alzou „a co dělá?“ „Seřezává ceny, dělá akci, aby to bylo levnější“ „a pustíme si ho doma?“ Facepalm… Reklamy na YouTube…
Alza by měla udělat animák…

(konečná v metru): „prosíme vystupte“ „proč oni prosí?“ Ta mě zničí dneska 😀

Vyloženě na poslední chvíli se k nám přidala kamarádka s dvouletou Aničkou a čtyřměsíční Terezkou a já byla v šoku, jak může být miminko hodné 😀 dokonce jsme si díky personálu herny celkem i popovídaly! Děti si pohrály, pak jsem jim objednala velké těstoviny arrabiata rozdělené do dvou mističek (mladý pán se vyžaduje krmit sám, díky čemuž u nás často vzniká paradoxní situace, že mu dám misku, vidličku nebo lžíci a nechám ho osudu, zatímco tu starší kráčmeru krmím… no do maturity to snad nebude) a po obědě jsme pomalu vyrazili domů. Viki v tramvaji usnul a já doufala, že založíme tradici.

Od úterka do pátku chodila B do školky a po školce jsme ještě chodili na hřiště, nebo na zmrzlinu, nebo obojí a užívali si nečekaně teplého konce léta. V sobotu výlet do Berouna a v neděli ráno do Hvězdy. Cestou z Hvězdy usnuli oba, bylo poledne a já byla v příjemném šoku – takže doma v klidu uvařím oběd, odpočinu si (výjimečně jsem měla uklizeno, takže žádné vykydávání Augiášova chléva a dodělávání restů), možná se s Lvíčkem na něco podíváme a večer půjdou spát oba taky brzo, takže večer pro sebe!

Jeden blok před vjezdem do garáže se Brigule probudila a začala zvracet. Vyhodila snídaňový termix naředěný asi půllitrem mléka a zeblila (to se nedá jinak říct) celou svoji čtvrtinu auta. Místo odpočinku jsem hodinu Vanishem a Sanytolem drhla dětskou sedačku i autosedačku (zaplaťRenault že jsou vyndavací!) a Lvíček auto, které ještě celé pondělí do nákupu neutralizátoru pachů smrdělo jak průjezd za hospodou. To jsme ještě pořád mysleli, že to byla kombinace špatné snídaně a houpaček. Večer se vrátila z procházky s L. se stížnostmi, že chce spát, a teplotou asi 37,3. Takže místo pondělní výletové tradice jsme byli doma, dneska jsme byli doma taky, Vikouš usíná o dvě hodiny později, protože není vyběhaný a nemůžu ho ani vyvézt v kočárku, oba si kradou výtvarné potřeby a na střídačku řvou, protože by nejradši koukali na televizi a z 90 % se neshodnou, na jakou pohádku/pořad. Chceme, aby B bylo dobře aspoň dva dny, než se vrátí do školky, a ze mě se do té doby asi stane alkoholik 🙂 a zrovna, když L. ocenil, že už mi snad konečně skončila laktačně-batolecí mateřská psychóza! Ale o tom zas příště.

Fotky zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Blicích historek není nikdy dost (34. a 35. týden)

  1. Aj, koukám, že zas něco řádí. Tak ať jste brzo fit.

    Btw mateřská demence u mě plynule přechází do nervů z počínající puberty, což se na závěr okoření nejspíš menopauzou….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *