Pocitově mi 2017 zatím připadá mnohem lepší než 2016. A to jsem se na konci roku smála všem těm obrázkům „já na začátku / na konci 2016“ nebo tweetům „fuck 2016“. Teď to ale cítím. Nebo cítila jsem, ten první týden, než se to na jeho konci nějak zvrtlo.
Nejdřív (v pátek chycená od B, co ji přinesla ve středu ze školky) blicí viróza, nejhorší, co jsem za poslední dobu zažila. Zvracela jsem „jen“ asi v rozmezí dvanácti hodin, zato asi desetkrát a několik dní potom jsem měla namožené břišní svaly. Znám tedy i příjemnější způsoby posilování… Jen co mě přešlo nejhorší zvracení, začal malej, a to bylo peklo, protože se 1) neumí trefit do kýble a 2) se tomu bránil, takže místo aby se vyblinkal jednou pořádně, držel v krku, částečně polykal a částečně plival miniporce na desetkrát. Lvíčka, kterého jsem musela odpoledne odvolat z práce, protože mi bylo fakt hodně blbě, to dohnalo kolem jedenácté v noci.
Sobotu jsme promátohovali doma a v neděli se rozhodli jít na boby. Dopadlo to dvěma sjezdy kopečku, pak asi půlhodince popelení ve sněhu a skončilo Vikoušovým šprajcem, kdy jsme ho tedy chtěli naložit na boby a odvézt domů – nicméně on z nich sestupoval, sám taky jít nechtěl a nést ho jsem zase nechtěla já. Z deseti minut, co normálně trvá cesta domů, bylo asi padesát – breku, sekání, poponášení a vycukávání, kdy jsme ho „nechávali“ za sebou a Bíba na bobech kvílela „Ne! Nemůžete tady Vikouška nechat!“
Domů jsem dorazila v psychickém rozkladu, ale brzo jsem se otřepala. No co, období vzdoru na bobech… jsou určitě i horší. A do druhého týdne roku 2017 jsem vstupovala pozitivně naladěna:
- Neplánované zhubnutí a posílení břišních svalů – profit
- Provětrání děti, bobů a nového zimního oblečení – profit
- Aspoň částečná výhra v souboji vůlí aneb aspoň část cesty odťapal po svých nebo za ruku – profit
- Projevená sourozenecká láska – k nezaplacení 🙂
Fotky za první týden roku tady.
My jsme s bobama takhle přesně dopadli před rokem, opakovaně, kdy jsem si říkala, jestli jsou zimní aktivity s dětmi jen vylhaný marketingový nesmysly a´la S tebou mě baví svět. A letos je to lusknutím prstu někde úplně jinde a určitě to není jen mým přístupem, protože já jsem letos tahala boby úplně rezignovaná s nevytěsněnými vzpomínkami na minulé ročníky. V Rirgrech byla sjezdovka od vyhlídky až k Italský a bavilo nás to všechny, Čičman kupodivu nebulela ani s plnou pusou sněhu:) A blicí viróza, au, tak tohle si doufám nechám ujít, to jde vůbec?!
No… ještě po týdnu nemám chuť na kafe, tak asi takhle 🙂 svině to byla. Snad se vám to vyhne.
Je fakt, že B tomu trochu přišla na chuť až loni (a to jsme byli kvůli počasí všehovšudy jednou). Ono se to vsákne 🙂
Tomu rikam pozitivni pristup! 🙂 To se potrebuju naucit…
Nějak si nejsem jistá, jestli to jde. Když se o to snažím, je to bez šance. Možná mi někdo dává do vody nějaký drogy 🙂
Parádní přístup, když to vydrží, budeš mít super rok ať se bude dít cokoliv ?
Hodně antikoncepční příspěvek 😀
Já myslím, že ty nářky těhotných na sociálních sítích jsou antikoncepčnější 😀