Imbolc a vzdor na druhou (5. týden)

Přišel únor. Měsíc, který jsem nikdy neměla ráda, dokud se mi před dvěma lety nenarodil Viki a neumožnil mi tak na něm najít aspoň něco pozitivního 😉 V únoru už melu z rezerv. Prosinec zabírají Vánoce, v lednu se jede jakž takž samospádem, ale v únoru docházejí síly a přitom to jaro ne a ne přijít.

Já tedy popravdě jedu v módu „Velikonoce“ už od poslední novoroční petardy. Minula jsem se povoláním, protože se svým naladěním jsem měla bez diskusí pracovat v nějakém ženském papírovém časopise – od konce prázdnin mám v hlavě Vánoce a od ledna zase Velikonoce, vůbec by mi nevadilo shánět v srpnu recepty na cukroví a na Nový rok předpěstovávat kočičky.

Aktuálně předpěstovávám akorát řeřichu a pár nějakých bacilů – od hor jsem se ještě necítila úplně zdravá a Lvíček to má stejně. Viki včera lehnul s rýmou, u Bíby to čekám zítra a že mě začíná bolet v krku, to by mi až tak nevadilo, jako spíš to divné sípání/chrčení, co cítím občas mezi výdechem a nádechem na plicích a připomíná mi to šustění autíček na setrvačník, která jsem měla jako socialistické škvrně. Nicméně na únor to není nic zas tak výstředního – to je prostě měsíc nemocí, sezení doma a kvílení „já už bych chtěla, aby bylo jaro a léto!“

Lvíček si koupil auto.

Já si koupila nový notebook.

Nějak si člověk radost dělat musí 🙂

Fotky tady.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Imbolc a vzdor na druhou (5. týden)

  1. Vy jste se teda rozjeli 😀 a co mate za auto? jinak ja bych unor taky nejradeji skrtla… nejlepsi bylo, kdyz jsem jednou na cely unor odjela do Ghany…

  2. Možná proto je únor tak krátký. Všichni víme jak moc je depresivní 😀
    Gratuluju k novému vybavení! Ať auto dobře jezdí a Viki se už v autě nevzteká!
    A ať počítač dobře funguje…

    • Díky… Snažíme se cesty plánovat na dobu, kdy je šance, že usne 😀 a docela to zabírá. Je to o dost lepší, co se zbavil vajíčka, tak už to nejsou zas taková dramata jako u vás – ale na delší cestu než tak ty dvě, v nouzi tři hodiny bych si netroufla asi ani s jedním 😉

      Každopádně, Lvíček je s autem spokojený a jelikož to on denně dojíždí, tak je to to hlavní 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *