Jako každý leden, i letos se chytám náznaků blížícího se jara a odcházející zimy. Většinou to jsou snahy dost zoufalé, ale tentokrát to vypadá už trochu nadějně: venku už někdy od čtvrtka cvrlikají ptáci a v pátek se nám na stropě usadila jepice – a to jsou věci, které si osobně spojuju spíš s vegetačním obdobím než s lednem. Příští týden nás čeká Imbolc, tedy svátek, na jehož oslavách se nám kdysi dávno dostalo do podvědomí jméno Brigita – a to už Keltové považovali za pozvolný příchod jara, údajně už začínaly rodit ovce. No a v sobotu slavila Čína Nový rok. Na mě přichází bilancování, protože před dvěma lety se dva dny po začátku lunárního roku Dřevěné Ovce narodil Viktorek. Ale do narozenin máme zaplaťpámbu ještě tři týdny. Budu muset vymyslet, co za dort, a dárky mám zatím akorát v hlavě. Ale to se zvládne.
Co jsem měla pocit, že se nezvládne, byl můj osobní moribundus. Kašleme a posmrkáváme všichni, v podstatě už asi čtrnáct dní, ještě před začátkem hor a celý minulý týden. Ale v pátek jsem se probudila s krutou bolestí dutin úplně všude v hlavě, pak se přidala i zimnice, bolest svalů a kloubů. Bez horečky, ale i tak mě to úplně nebavilo. Navíc samozřejmě poté, co jsem začátkem týdne na sobotu rezervovala Neviditelnou výstavu, kam Ježíšek nadělil Lvíčkovi voucher pro dva. Rezervace na voucher jde zrušit nejpozději čtyřicet osm hodin předem, jinak propadá. Za pomoci paralenu jsem sebe i byt dala jakžtakž dohromady jenom proto, abychom odešli na metro čtyřicet minut před termínem prohlídky. Cesta metrem trvá dvacet minut, cesta na metro deset, jenže Lvíček nezvyklý na cestování MHD zapomněl připočíst interval (a taky cestu od metra ;)), takž jsme deset minut před začátkem byli ještě v tunelu před Karlákem. Dali jsme si sprint přes park, což je kratochvíle s kašlem docela zábavná, ale asi o dvě minuty jsme to nakonec stihli 🙂
Z Neviditelné výstavy nemám – pochopitelně – žádné fotky, a byli jsme požádání, abychom ani neprozrazovali, co se tam dá „vidět“, takže vlastně nemůžu napsat nic. Bylo to zajímavé, to bezesporu, ale nemohla jsem se ubránit dojmu, že trpělivost naší průvodkyně je asi v takovém stavu jako moje trpělivost s dětmi po prostonaném víkendu se začínající migrénou a PMS. Máme na průvodce obecně v posledních letech nějak smůlu, jako před dvěma a půl lety v Koněprusech… tak třeba to zkusíme za pár let ještě jednou. Zhruba 2,5hodinový opušťáček každopádně bodne vždycky.
Fotek je pomálu. Není co, není kde.
Vidíš a já byla na Neviditelné 2x a pokaždé byli ti průvodci tak úžasní, že bych nedovedla říct, který z nich byl lepší. Ale ono už je to vlastně taky víc let – možná už jsou pořád z těch stejných stezek lehce vyhořelí a nikdo se jim nemůže divit:)
Asi je to selektivním vnímáním, ale poslední dobou všude narážím na oběti tzv. pražské chřipky, jak jsem si to pro sebe označila:) My jsme s M. nemocní s malými pauzami na zotavení od Vánoc, kdy to začalo šílenou zelenou a následným zánětem dutin. To už se dávno spravilo, ale máme pořád v krku drobný (nicméně vytrvalý) knedlík a já každý večer zvýšenou a zimnici. Do toho jsme si teda ještě střihli loajálně celá rodina tu blitku, ale ta s tím podle mě nesouvisí. M. už vyměknul a šel do antibiotik, který na ten knedlík taky moc nezabírají. Už začínám paranoidně uvažovat o mononukleóze a jiných svinstvech, nechám tomu poslední týden a pak asi půjdu na krev:/
U nás se to táhne taky docela dlouho. Já už začínám třetí týden a kdyby mi neochořeli kluci, tak už jsem k dr. zašla. Nebaví mě to a absolutně nevím, jak se tomu vyvarovat. Zkoušela jsem snad všechno! Na sebe i na kluky… :/ Jen tu roušku jsem nám ještě nepořídila, ale vážně nad tím uvažuju.
Přeju všem brzké a úplné uzdravení! 🙂
On může mít blbý den úplně každý, to si uvědomuju, trošku to zamrzí, ale co se dá dělat 🙂
My teda jedeme taky už asi třetí kolo rýmy/kašle/bolesti v krku, s kterýma se dá existovat, ale je to opruz… vždycky to skoro opadne a pak to nastoupí znova. Podle mě je to jenom tou svinskou zimou…
my měli na neviditelné výstavě taky štěstí, průvodkyně byla úžasná a skvělá 🙂 asi blbá voda 😉
ty jo vás čekaji vlastně narozky cca ve stejné době jako nás, nějak jsem to už zapomněla, taky pomalu začínám vyhlížet dort a slečna bude mít jistě nějaký přání 🙁
Tak to já si ještě můžu dovolit přání ignorovat 😀 Dort bude asi prostý domácí čokoládový korpus, krém z mascarpone a nějaká ta svíčka. Sfoukává poslední dobou rád, tak už by měl mít aspoň natrénováno…