Nestačím zírat na kalendář – sotva jsem si zvykla na rok 2017, už je ho čtvrtka v tahu. A sotva jsem si zvykla na to, že děti chodí do školky (a zvyká se rychle), tak už to zase není pravda: ve středu jsme ještě byli před večeří s úplně zdravými dětmi na hřišti, a před spaním z nich byli lazaři. A ve čtvrtek jsem padla i já, takže… co napsat 🙂 Spadnul nám do toho i apríl, kdy si ze mě udělala srandu jak váha, která bezdůvodně ukázala o půl kila víc, tak děti, které obě (!) usnuly večer až po jedenácté (!!!), takže jsem si ani nestihla prohlídnout žádné aprílové špeky. Naštěstí Mapy.cz zpřístupnily jejich špílec „na věčné časy“ – a ještě aby ne, takový práce, co to muselo dát 😀 A abych jen nedržkovala, včera stonala Bibi u prarodičů a my vyrazili na uspávací procházku do Šárky, kde jsme si nalovili hrst medvědího česneku (hip hip hipsta!) a kafe v natřískaném McCafé. To sluníčko! A ten vzdoušek! Akorát že jsem Lvíčka celou cestu otravovala postřehy z právě dočteného Egypťana Sinuheta 😀

Pár fotek zde.