Briguško, moje zlatá holčičko, chtěla jsem tenhle post napsat každý rok a každý rok jsem se nakonec utopila v bažině příprav hromadné oslavy narozenin a Mikuláše, na kterou se sjela minimálně polovina babiček k nám domů. Letos poprvé byla oslava pro babičky už druhého, a to ještě u nich, takže i když stůněš, pořád mám víc času rozjímat, než když jsem se musela připravovat na hosty. Ale lepší aspoň teď než nikdy. To je totiž i moje motto posledních pár měsíců, kdy Viki chodí do školky, mluví, je bez plínek… prostě už je velkej, nonstop na mě nevisí a já se najednou rozhlídla a zjistila, že jsi vyrostla. Strašně! Samozřejmě jsem se snažila se ti věnovat, když to šlo. Povídaly jsme si a četly a tvořily a vařily a hrály si. Ale většinu doby jsem měla na noze nebo za zadkem Vikouše a tak smetanu z toho – pro mě – nejroztomilejšího dětského období cca od 3 do 4 let slíznul hlavně táta. Tří- a čtyřleťáci jdou na všechno s tím úžasným intuitivním přístupem, jsou bezprostřední a nemají moc filtrů. Skoro pětiletá holčička už uvažuje. Plánuje. Začíná myslet strategicky a nechá si u lecčeho vysvětlit, jak na to. To je prostě fakt a jediné, jak se k tomu můžu postavit, je naplno si vychutnávat tu zbylou roztomilost a bezprostřednost (a je jí pořád dost) a zároveň výhody počátků racionality – třeba jak s tebou jdou hrát deskovky. Na tohle jsem se těšila celých těch pět let, i když na Scrabble to ještě úplně není 😉 ale Hady a žebříky, Z pohádky do pohádky a podobné hry už bezvadně chápeš a moc tě baví (a nás s tebou).

Čímž se dostávám k tomu, že už umíš prakticky všechna písmenka, namalovat super figuru, z které je i poznat, co dělá (třeba bruslařku), taky už docela dost slovíček a frází v angličtině a sčítat na prstech do deseti. Zásluhu na tom přičítám dvěma věcem – jednak výbornému programu předškolní přípravy ve školce, která tě moc baví, a jednak tvojí chytrosti a schopnosti soustředění a systematické práce, kterou chválila i školková paní logopedka. (Tu vůbec nepotřebuješ, ale vecpala ses na její cvičení, protože tě prostě baví se učit – a to je na tobě asi nejskvělejší věc, která se ti bude v budoucnu nepochybně hodit.)

Míváš období, kdy dost neposloucháš, nicméně většinou už se s tebou dá domluvit, což je super. Ráda se necháváš obsluhovat, ale doufáme, že teď už budeš hrdá pětiletka a zkusíš být samostatnější a víc (nám) pomáhat. Taky se tě snažíme odnaučit kňourání a lpění na podružnostech – u toho druhého máme vždycky pocit, že je to jen snaha otestovat hranice, a taky to snad pomalu přechází. A jediné, co bych si doopravdy přála, aby přestaly ty tvoje záchvaty zuřivosti vůči bráchovi a neoháněla ses po něm pokaždé okamžitě „drápy“, když ti něco sebere nebo tě jinak naštve. Budeme se ti v tom všem snažit pomoct. Jsi naše milovaná prvorozená a jediná holčička. Zítra budeš mít poprvé a naposled v životě narozeniny čísla odpovídajícího dni v měsíci, kdy ses narodila. Doufám, že si je užiješ.

Máma