Viki dva a půl roku

Tenhle příspěvek jsem měla napsat už včera, ale jaksi… v neděli jsme byli na večeři k Lvíčkovým narozeninám. Babička hlídala a já zarezervovala restauraci Mlýnec, degustační menu jako rok a tři roky předtím (ve Vikiho půlroce jsme myslím nikde nebyli 😀 ). S párováním vín jako loni, ale zatímco loni v Grand Cru jsme byli už v půlce přejedení a vína bylo tak akorát, tentokrát mě přejedení dostihlo až u dezertu, zato kocovina trvala celé pondělí. Tož tak. Nevím, jestli byli tak štědří, vína moc alkoholická anebo my jsme už staří, ale příští rok myslím že párování s vínem vynechám.

Takže Viki. Našemu Budulínkovi je dva a půl roku a za poslední dobu se hezky vytáhl a zeštíhlel – pořád působí robustně, ale batolecí oplácanost už je víceméně pryč. Hezky se rozmluvil, každý den se naučí několik nových slov – v sobotu jsme byli s Bibinkou na delším výletě, Vikiho si vzala babička a když jsme přijeli, blaženě si hrál s vyřazenou elektronikou a přivítal nás slovy „mám voták“ (tedy foťák). Večer zase popadl nějakou účtenku a volal „papír“, „gaga“ už je jen jeho zelené enduro, jinak nahradil „auto“ a „momoka“. Zná několik protikladů (malej x velkej balón, nový x talý býle) a torza několika říkadel. Například „ty, tyly, tát, hlát, už du“ (=tři, čtyři, stát, hrát, už jdu – asi každý poznal hru na schovávanou 😉 ) nebo „babi, klabi, haha, hehe, aby“ (Babi! V bazénu jsou krabi! Chacha, cheche, jenom aby…)

Je šikovný. Skoro se sám oblékne – natáhne si kalhoty na nohy a jakžtakž i přes zadek, když se mu podaří si zapamatovat, že ty nohavice má navléct jako první 😉 s ponožkou si poradí, když ji vezme do ruky patou dolů; v opačném případě skončí patou na nártu a voláním obsluhy 😀 do trička se taky nasouká, když se dostatečně zklidní, aby si ho obléknul nejdřív přes hlavu a pak ruce. V Mirakulu a podobných parcích začal lézt po lanových atrakcích – zatímco B se na nich začala bát 😀 Ohledně nočníku – mohl by být víceméně bez plen, ale není to tak, že by byl odplínovaný, jen málo pije :/ když ho namotivujeme sednout si na nočník, vyčurá se, ale sám od sebe si nedojde. Plenu má suchou tedy i ráno, takže až mu to jednou sepne a odplínuje se, bude to asi rovnou i na noc. S velkou potřebou je trochu větší problém, pokud to chytíme v začátku, na nočník to dodělá (stalo se zatím jednou), ale sám si tam sednout odmítá, resp. vyčurá se a zase vstane. Možná by pomohlo, kdybychom mu dali nočník někam, kam se zašívá; zatím je to tak půl napůl plínka x slipy. Slipy („lipy“) nosí rád, ale už je zvyklý a říká si o plínku na výlety a na noc.

Nosí velikost 98, ještě začátkem léta měl 90 centimetrů, teď už se pod přeměřovací tyčku v Mirakulu nevejde, tak tipuju cca 92-93 🙂 Vzteklých záchvatů bylo ještě před pár týdny až měsíci několik denně, teď to začíná ustupovat (doufám, že to vydrží), čím víc komunikuje, tím je to lepší. Umí být i naprostý zlatíčko, jen je někdy těžké předvídat, kdy nastane co 🙂 A super je, že je schopen se zapojovat do našich i velmi abstraktních her – povídá si s Pinďou, kterého „vezeme na zadním sedadle auta do školy“, chytá imaginární míček, který mu hází Bibi na cestě, nebo „sundává“ z oblohy maličká letadýlka na obzoru 😉 a nejoblíbenější hra je „já táta – ty mimi“, případně opačná 🙂



Fofrdort

To takhle vymyslíte superduper dort manželovi k narozeninám. Naplánujeme, že ho upečete spolu se čtyřletou dcerou, která tatínka miluje, vymyslela recept a ráda se zapojí. No a pak den před narozeninami přijedete z výletu místo ve čtyři hodiny v půl osmé úplně vyflusaní. A druhý den vás čeká masivní uklízení, aby mohla přijet tchyně hlídat děti a vy jít spolu na večeři. A muž je smutný, že nemá dort. Žádné nošení knih do školy více… Ééé, žádný smutek nad neupečeným dortem, na tenhle stačí pět minut práce a 25 minut pečení.

Upravené poměry z jahodového dortu Dity P.:

60 gramů polohrubé mouky prosít do mísy robotu, přidat
1/2 lžičky prášku do pečiva
60 gramů krupicového cukru
60 gramů povoleného másla (cheatovala jsem s mikrovlnkou)
1 vejce
rozmíchat, nalít do dortové formy vymazané máslem a vyložené pečpapírem, péct 25 minut při 180 stupních
nechat vychladnout, ozdobit šlehačkou (1 vyšlehaný kelímek) a ovocem (v původním receptu jahody, já měla jenom banány)

A o dárcích zase příště 🙂

S dětma už do Ikey nejdu

Respektive nejdřív za půl roku, až se Viki kvalifikuje na pobyt v dětském koutku.

Potřebovala jsem pár drobností do domácnosti a dárek pro Lvíčka. Původně jsem chtěla jít jen s Vikim, až bude Lvíček s Bibi na nějaké aktivitě „pro velké“, ale to nakonec z různých důvodů nevyšlo a tak jsem je tam vzala oba, když ve středu dopoledne pršelo. Lvíček nás tam odvezl a jel domů dělat si něco svého, my… jsme se zasekli u prvního hracího koutku u zákaznického centra hned za dveřmi. Pak jsem je přemluvila (byl tam volant, takže hlavně u Vikiho to bylo dost krušné), prošli jsme kolem pokladen, po schodech nahoru a průchodem do dětského oddělení – kde byl další dětský koutek…

Oba si hned bez říkání zuli boty a šli prolézat vystavené herní prvky a hrát si s erárními plyšáky. Oběma jsem „za pomoc“ jednoho levnějšího slíbila, ale stejně mámili další – V se nemohl odtrhnout od vycpaného budíku. Odbyla jsem ho, že má napsat Ježíškovi, a asi po půlhodině se konečně zloprckové uvolili jít do spodního patra. Kdybych věděla, co mě čeká, asi bych zfalšovala Vikoušův rodný list a oba je nacpala do hlídaného koutku. Oba se vrhli k nožům, skleničkám a hrnkům, lezli do vystavených postelí (pravda, potom, co si způsobně zuli boty) a zdrhali každý jinam. Půlku předmětů na seznamu jsem vzdala, popadla dárek a táhla je zkratkou k pokladnám, zatímco si nadšeně prohlíželi a rozhoupávali vystavená rámová zrcadla. U pokladen se strhl řev a bitka kvůli pípání kódů, kterou jsem za velkého úsilí rozehnala slibem střídání, a po zaplacení byl KONEČNĚ čas na svačinu.

Bíbu jsem nalákala na párek v rohlíku, ale Viki z nějakého důvodu párky nejí (v jiných případech se jako latentní makrobiotik nechová, tak mu zkrátka prostě asi jen nechutnají), tak jsem mu dávala z vitríny vybrat něco sladkého. Zalíbil se mu muffin, B se toho hned chytla a že si ten párek rozmyslela, že ho nechce a že se s Vikouškem podělí o muffin. Tak jsem jim koupila jeden čokoládový a pro sebe ten párek, protože jsem měla hlad skoro hned od vchodu.

A hádejte, co mé milé dítě prohlásilo hned, jak jsme si sedli? „A kde je ten párek?“

Milostivě mě nechala dvakrát si kousnout, pak se snažila zkásnout bratra o muffin (ten nechtěl, protože podělit by se ochotný byl, ale musel by to rozdělovat ON a ne aby si někdo uždiboval sám) a ráda bych napsala, že pak už přijel Lvíček a jeli jsme konečně domů, ale pak se mi rozleželo, že by se oba měli zkusit vyčurat. Viki mi odsouhlasil, že čurat chce, tak jsme se vydali na WC, kde se mu ale nepovedlo nic (já asi budu muset vážně všude nosit nočník), zato se vyčurala B, která tvrdila, že nechce 😀 za všeobecného tiku umýt oběma ruce a sejít se s Lvíčkem přesně na vteřinu na desetiminutovém parkovišti před vchodem.

Uff.

Mají ty prázdniny své nevýhody 😀

Sabbatical (30. a 31. týden)

Ten titulek je vlastně zavádějící – sabbatical Lvíčkovi začal až teď ve 32. týdnu, ale nenapadlo mě nic, co by ty dva předchozí vystihovalo. Už tak nějak psychicky mlel z posledního a všichni jsme se nemohli dočkat opravdových „prázdnin“. Minulý víkend (brzy to tedy bude už předminulý, strašně to profrčelo a nestíhám) byl nějak úplně na levačku, tenhle už to bylo o dost lepší 🙂 Stinná stránka je, že nemám čas psát – jsem ráda, když vyperu. I tenhle blog je dost provizorní, jen už jsem nechtěla mít skluz ještě další týden. Ale věřím, že tempo brzo zvolníme 😉

Viki se krásně rozkecává – denně nová slova (včetně sloves), slovní spojení i celé věty. Na pondělním výletu se naučil koleje, kamijon, vagon… z pohárků k Já, padouch 3 „pan Glu“. Baterka je „babeka“, bezchybně po dlouhé vaně hlásí „mám babky“, posledních pár dní trvá na tom, že „pojedem lodí“ a taky se naučil na dotazy odpovídat „nevim“. Začal mi říkat mamiko (což je hrozně sladký a taky mu při takovém oslovení leccos odpustím), s tím šlo ruku v ruce babiko, Bibiko. Po roce, co ho to učím, začal říkat „míko“ (třeba dneska v kontextu „co budeš chtít k obědu?“ „Míko!!!“) A zdaleka nejčastější je „já kaky (taky)“. Některé příklady konverzací:
„Deje Bibika?“ „Bibinka je s tátou.“ „Né! A(ch)jo. (chci, aby) Byla Bibi noma!“
„Co chcete za písničky?“ „Pepi!“ „Ne, já chci Balerínu!“ (Lvíček) „Víte co, tak se nějak dohodněte.“ B: „Viki, můžu si pustit Balerínu?“ V: „Jo, Balínu jo, Balína líbí!“
„Totoje?“ „To jsou moje kalhoty (na sušáku)“ V je zkoumá: „Moký!“

Jo, a fascinuje nás, jaký má orientační smysl. Asi jako jediný z rodiny. V autě pozná už zdaleka, když se blížíme domů; když jsem mu na výletě řekla, že jdeme k autu, rozběhl se správným směrem. A pamatuje si, že ve vedlejším vchodě bydlí jeho idolka ze školky: „Mami, Lola bydlí tady!“

Fotky za 30. týden a 31. týden. Na komentáře už fakt sílu nemám 🙂