Fotopřehled 2015/17

Tak jsme do toho řízli a 9. se stěhujem. Nájem máme od prvního, ale čtvrtého mám s Vikoušem kontrolu (už snad i první očkování, ztrácím přehled) a pátého kyčle. Na příště už si oboje zkusím zařídit „na západě“. Akorát teda zavolat s touhle novinou svojí bývalé zličínské pediatře se celkem děsím 🙂

Dobrali jsme se pár fíglů, které na kobliha platí. Ten nejdůležitější je, že nesnáší být v počurané plíně (Bibině to bylo úúúplně jedno a dokud neprotejká, je jí to jedno dodnes). S nadsázkou říkáme, že bude chodit na nočník dřív než ona. (Kdybych to nechala jen na ní, nejspíš by to ani nebylo s nadsázkou, ale po přestěhování a oteplení jí ty plíny plánuju sebrat, ať se snaží.) S tím úzce souvisí druhá věc, totiž že je nejradši rozbalen. A když to není hlad, ospalost ani zaplínovanost – a občas i v případě, že to je ta ospalost – někdy pomáhá houpat ve Fisher-Price křesílku, jímž to flikujeme, dokud nebude ta hacka.

Za včerejšek Lvíček protřídil a předbalil celou komoru a půl obýváku. Za dnešek jsem já stihla sepsat tabulku s objednávkou IKEA (včetně cen, rozměrů a prodejních kódů produktů). Během těch asi deseti minut u počítače mě od něj Bibina asi třikrát zkusila odvléct, rozmotala mi archivní srdeční kazetu (po L. balení se bohužel dostala do jejího dosahu) a rozšlapala obal DVD Letadla: Hasiči a záchranáři (a následně ještě drze vyžadovala jeho puštění). Následující dva týdny budou příšerné.

DSC_1378.JPGDSC_1384.JPGDSC_1396.JPGDSC_1402.JPGDSC_1413.JPGDSC_1416.JPGDSC_1419.JPGDSC_1422.JPGDSC_1427.JPGDSC_1434.JPGDSC_1436.JPGDSC_1440.JPGDSC_1441.JPGDSC_1443.JPGDSC_1456.JPGDSC_1468.JPGDSC_1473.JPGDSC_1482.JPGDSC_1485.JPGDSC_1487.JPGDSC_1494.JPGDSC_1496.JPGDSC_1500.JPGDSC_1507.JPGDSC_1518.JPGDSC_1523.JPGDSC_1525.JPGDSC_1530.JPGDSC_1534.JPGDSC_1547.JPGDSC_1548.JPGDSC_1553.JPGDSC_1566.JPGDSC_1586.JPGDSC_1590.JPGDSC_1596.JPGDSC_1607.JPGDSC_1608.JPGDSC_1609.JPGDSC_1610.JPGDSC_1614.JPGDSC_1615.JPGDSC_1621.JPGDSC_1625.JPGDSC_1628.JPGDSC_1637.JPGDSC_1643.JPGDSC_1645.JPGDSC_1653.JPGDSC_1654.JPGDSC_1656.JPGDSC_1659.JPGDSC_1663.JPGDSC_1665.JPGDSC_1670.JPGDSC_1680.JPGDSC_1690.JPGDSC_1695.JPGDSC_1713.JPGDSC_1715.JPGDSC_1716.JPGDSC_1742.JPGDSC_1749.JPGDSC_1751.JPGDSC_1754.JPG

Viktorek 2. měsíc

Utíká to, utíká. Tak nějak jsem si slibovala, že si mrňous po měsíci najde nějaký rytmus, zajedeme denní režim a veškeré plánování bude jednodušší. Tak to ani náhodou. Pravidelné je jen usínání cca mezi desátou a jedenáctou a první noční spánek dlouhý tři až čtyři hodiny. Přes den dokáže usnout na tentýž úsek až dvakrát, ale klidně taky ani jednou a pochrupávat po půlhodinách. A když je vzhůru, většinou řve, doba od cca osmi do usnutí je pak kojení nebo řev, nemůžu dělat vůbec nic. Řve i na bříšku – pást umí dobře, ale dělá to strašlivě nerad. Neřve OBČAS v křesílku, ale to poslední dobou začíná ztrácet kouzlo, a neřve většinou pod nataženým kolotočem s Mozartovou ukolébavkou. A neřve nošen v klubíčku nebo tygříkovi, z čehož ale zase za chvíli bolí záda. Poslední dobou je to o něco lepší, někdy v pátek vydržel skoro hodinu mezi devátou a desátou vzhůru a neřvat, ale to je zatím ojedinělé.

Kromě toho, že miluje mlíko (na prohlídce v 7 týdnech 5150 gramů) a pořád bojuje s prdy, jako většina mimin, má taky hrozně velkou hlavu – většinu body mu mám problém navlíct. Tedy těch, které mu zbyly – cca v 5-6 týdnech jsme měnili velikost a já zjistila, že v 62 mám spoustu overalů, ale asi jenom pět body, takže jsem někde musela ztratit jednu tašku s oblečením nebo co. Naštěstí mám ještě něco půjčeného, a to jsem ze začátku myslela, že to nevyužiju.

Včera, přesně na dvouměsíčniny, měl na šestce vítání. Bylo to fajn, Bibina to prospala, Vik ani moc neřval, jen uprostřed programu si trochu zaprotestoval, ale nebyl sám.

Bibinu jsou čím dál větší problémy přes den uspat, ale bez spánku to zároveň pořád nedává, takže dny jsou čím dál náročnější. Když chci něco udělat, mívám šanci jedině dopoledne – od dvanácti je vždycky někdo hladový, unavený, ospalý, a vyžadující uspávání. Když jsou oba najednou, lituju, že nemám ten dvojkočár, kam bych je nacpala a šla uspat jízdou – pochopitelně když jeden řve, druhý neusne. Většinou nás pak nestihnu ani vypravit na hřiště, když velká usne třeba ve dvě, spí do čtyř a pak je hladový Vik. Paradoxně mám pocit, že po šestinedělí místo, aby se to zlepšovalo, spíš se to zhoršuje. Ale možná na to mám pesimistický náhled díky návštěvě tety Irmy. Ano, už od soboty, krásné dva týdny po šestinedělí 🙂 Nebo možná proto, že se skoro nesměje. Bibi se začala smát v měsíci, od Vikiho jsem zatím vyžebrala cca čtyři půlvteřinové úsměvy. Vím, že to přejde, popravdě jsem mnohem otrlejší ke všemu, než jako prvomatka. Ale už to začíná být únavný.

Ale stejně ho miluju.

image

Fotopřehled 2015/16

Asi mám jarní únavu. Nechce se mi psát, nechce se mi v zásadě nic a taky nic pořádně dělat nemůžu, protože koblih celé večery prořve. Částečně je to břicho, vždycky ale ne, tak jenom čekáme na spásnou hranici tří měsíců (a naštve mě, jestli se tou dobou nestane nic :D). A to mám ještě štěstí, že Lvíček jezdí z práce denně rovnou domů a celý večer tráví s Brigulí. Tedy kromě pondělka, kdy měl pracovní večeři, a pátku, kdy se zdržel kvůli tomu, že do něj někdo v koloně nacouval, ujel, on se rozjel za ním, dohonil ho, zavolal policajty a po hodině, kdy přijeli, se dozvěděl, že za nedodržení bezpečné vzdálenosti dostane pětikilo pokutu on. Lobo nebo psice by z toho jistě vytěžili hodnotný blogpost sám o sobě, ale mě celý týden bolí ten nedávno vyspravovaný zub (v rámci čelisti se to stěhovalo, až nakonec ustálilo tam) a ještě vítám tetičku Irmu dva týdny po šestinedělí a nejsem upřímně nějak v literárním módu. Ale koblih se na mě aspoň (skoro po dvou měsících) konečně usmál, počasí vypadá slibně a nejspíš se budeme brzo stěhovat. Ten ťukanec byl totiž poslední kapka ke Lvíčkovu rozhodnutí, že už prostě nechce dojíždět…

DSC_1196.JPGDSC_1203.JPGDSC_1208.JPGDSC_1213.JPGDSC_1216.JPGDSC_1226.JPGDSC_1244.JPGDSC_1245.JPGDSC_1247.JPGDSC_1264.JPGDSC_1272.JPGDSC_1278.JPGDSC_1292.JPGDSC_1296.JPGDSC_1307.JPGDSC_1310.JPGDSC_1316.JPGDSC_1328.JPGDSC_1332.JPGDSC_1336.JPGDSC_1341.JPGDSC_1342.JPGDSC_1345.JPGDSC_1349.JPGDSC_1351.JPG

Fotopřehled 2015/15

Dneska bez komentáře, protože mě chytly zuby. Nebo něco. Bolí mě půlka dolní čelisti, že nemůžu od včerejška spát, a zubařka mi na to řekne jenom, že by to musela vidět, a když to nepůjde vydržet, ať přijedu (za týden máme objednaný termín). Furt jsem doufala, že to přejde… na noc si dám ibalgin a uvidíme ráno.

V sobotu jsem oslavila narozeniny. Teda oslavila… přijala jsem nějaké dárky a kytky a jinak to popravdě moc neřešila. Můj svérázný synáček mi k nim nadělil budíček ve tři čtvrtě na šest, kdy se pokakal, při přebalování mě počural a navrch se ještě poblinkal. And on that bombshell…

https%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2Fy_cRz6xw2hT1qInPMmMYvr5oj6UBa2WUtGQHr4wVNKA%3Ds0-dhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2Fih0Y_hH0GfA6tDZrMAW5N_7x1GI1vBvpa9q9_d5jwis%3Ds0-dhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2FMXX7ANKIbZCRMbYCiOOhSFMoYdjoQtbrlCw4bty0PzQ%3Ds0-dDSC_0860.JPGhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2F-dlCuyiAErzeHg6sjUO0eHW0zJfXmuI0kKZ2ukdcejg%3Ds0-dhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2FUaKrMbviOsje-HtIlZVY_BfCJrHzDvUstXPcMxf_3Aw%3Ds0-dDSC_0894.JPGDSC_0899.JPGhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2FEiM7gUrkaITnjGJnDLSEqxGIIIIQSCyFY5MfxXA5hOQ%3Ds0-dhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2Fmzy32OJPQ6iBPqggp44G3I7LV5cA_ykHQtI4CuKvnew%3Ds0-dhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2F0eQgXM2qLHpLNa3T71FLN88Dx9yKP_xmcqFCNMTW5-8%3Ds0-dDSC_0914.JPGDSC_0915.JPGDSC_0916.JPGDSC_0917.JPGDSC_0918.JPGDSC_0922.JPGDSC_0936.JPGDSC_0955.JPGDSC_0956.JPGDSC_0963.JPGDSC_0969.JPGDSC_0970.JPGDSC_0972.JPGDSC_0974.JPGDSC_0984.JPGDSC_0986.JPGDSC_0988.JPGDSC_1000.JPGDSC_1001.JPGDSC_1008~2.jpgDSC_1010.JPGDSC_1017.JPGScreenshot_2015-04-10-07-24-38.pngDSC_1025.JPGDSC_1028.JPGDSC_1030.JPGDSC_1031.JPGDSC_1036.JPGDSC_1039.JPGDSC_1046.JPGDSC_1049.JPGDSC_1061.JPGDSC_1062.JPGDSC_1063.JPGDSC_1069.JPGDSC_1070.JPGDSC_1076.JPGDSC_1087.JPGDSC_1097.JPGDSC_1107.JPGDSC_1119.JPGDSC_1120.JPGDSC_1127.JPGDSC_1128.JPGDSC_1130.JPGDSC_1131.JPGDSC_1133.JPGDSC_1136.JPGDSC_1138.JPGDSC_1144.JPGDSC_1146.JPGDSC_1147.JPGDSC_1149.JPGDSC_1159.JPGDSC_1160.JPGDSC_1161.JPGDSC_1164.JPGDSC_1169.JPGDSC_1173.JPGDSC_1175.JPGDSC_1170.JPGDSC_1185.JPGDSC_1186.JPGDSC_1190.JPGDSC_1191.JPG

Bibi 28 měsíců (dva roky a třetina)

Chtěla jsem napsat post ke dvěma a čtvrt roku, ale nějak to, ehm, zrovna nevyšlo 🙂 tak se snažím stihnout aspoň dva a třetinu. Dlužno říct, že za poslední měsíc bylo těch změn docela dost – začala o sobě mluvit v první osobě (pohříchu především ve frázi „já to umím sama“) a konečně je možné se s ní nějak domluvit na věcech, u kterých tázající se nebyl přítomen – třeba kam dala nějakou hračku nebo co svačila u babičky.

Začíná počítat, i když jen do dvou, výjimečně do tří nebo čtyř. Její aktuální záliba v kvantifikaci postoupila do fáze „dva sloni dělají dvě tů“ 😀

Mluví samozřejmě čím dál líp, až je mi líto některých slov, která zmizela v propadlišti dějin, třeba žišava nahrazená standardní žirafou. Pořád ale zbývá spousta sladkých výrazů, jako třeba dynosus (dinosaurus) nebo hromada různých pokroucenin typu „do kopokojíčku“ nebo „zvířátáka“. Suverénně ovládla minulý a budoucí čas, jen rody se jí pořád občas motají a sem tam je něco „maminkovo“ atd. 🙂 Podobně špatně je na tom pořád s barvami, i když i tam už se blýská na lepší časy a sem tam nějaká „žutá“ nebo „modá“ trefí svůj cíl.

Když se vzteká, ječí (přes širokou škálu zákazů, varování a trestů, jimiž to stíháme – dost to trhá uši a sousedi nás musí nenávidět) a hází věcmi, což se ji taky snažíme odnaučit. Pamatuje si dlouhé básničky a písničky, pomaličku se začíná zkoušet sama oblékat a svlékat (první vlaštovky jsou ponožky). Většinou je ochotná jezdit na skejtíku za kočárkem, ale občas ještě zdrhne (období vzdoru trvá). Těší mě ale, že se nám snad povedlo do ní vtlouct, že před vstupem do vozovky je potřeba se zastavit a rozhlédnout, jestli nejede autíčko. Poslední mánie je zavírání dveří a dvířek, hlavně u myčky mě to trochu deptá. Oblíbila si anglické dětské písničky, což už jsem tu možná psala, ale asi jsem nesdílela naše rozpaky při jejich interpretaci – nějakou dobu nám trvalo, než jsme odhalili, že výraz „zmizizoc“ označuje song (Head, shoulders,) knees and toes a „hapikoš“ je (Baa, baa, black sheep,) have you any wool.

Spánek se trochu upravil, ještě tak před týdnem spala přes den dvě hodiny, většinou dost pozdě odpoledne, večer ji byl problém zahnat do postele, ráno to dospávala a zas šla pozdě spát. Teď spává cca hodinu (+-15 minut, v kočárku i doma) a večery bývají klidnější. Ovšem menší pidižvoň odpadává až kolem jedenácté (celý večer předtím prořve), takže si stejně moc neodpočinem 🙂

Brášku má ráda, aspoň to tvrdí a je fakt, že vědomě mu většinou neubližuje. Viktorek je z ní na větvi a vždycky, když ho šmíruje při přebalování, na ni kulí oči, což ona nadšeně komentuje. Taky má ráda děti, hlavně větší kluky, s kterými si hraje na hřišti. Chtělo by to tu školku…

Fotopřehled 2015/14

Dělat přehled uprostřed prodlouženého víkendu je takový hloupý, člověk má pocit, že vlastně ještě není neděle… ale Lvíček aka můj nejoddanější čtenář se dokáže připomenout, takže přece jen. Akorát na text už nezbylo moc času a energie, takže většinu popiskama u fotek. Co se k nim nevešlo:

  • Minulou neděli byla Bibi poprvé „v divadle“ – na posledním představení dětského divadélka v Europarku Štěrboholy. Bylo to na ni ještě moc dlouhé a když se zatáhla opona po prvním jednání, prohlásila prý sebevědomě „a to je konec!“
  • Včera mi skončilo šestinedělí, ale že bych to pozorovala… uvidíme, co prohlídka ve čtvrtek.
  • Viktorkovi přišla pozvánka na vítání občánků.
  • Bibi má dnes 2 roky a 4 měsíce. Blogpost chystám, ale…
  • Lvíček jednou řekl, že malej vypadá trochu jako Kalousek. Obtížně se mi teď té asociace zbavuje.
  • Ve čtvrtek se Bibi překlopila s Viktorkovým košíčkem, ve kterém nespí (a ještě ten večer jsme ho rozebrali). Dneska u snídaně mi Lvíček řekl „myslíš, že je možný, že jsem v tý ráně viděl čelist?“ Už jsem toho moc nesnědla.
  • Dvakrát jsme tenhle víkend šli kolem Hostivaru. Doufám, že se tam co nevidět zastavíme i posedět, vypadalo to super.
  • Měli jsme se stěhovat do docházkové vzdálenosti od tchánů, ale bohužel to neklaplo (majitel se rozhodnul byt nakonec prodat). Snad ještě něco vyjde, protože představa, že si tchyně vezme párkrát týdně Bibinu cestou z práce… o la lá.
  • Koupili jsme Bibi Dětskou encyklopedii Larousse. Jako líbí se jí, ne že ne, ale vyžaduje z 90 % jen oddíl o vesmíru, což jsou přes hrdé proklamace na obálce, které ho jmenují jako jeden z oddílů, ubohé dvě dvoustránky. Věřím, že ještě přijde k užitku, ale do té doby jí musíme koupit ještě extra knížku o vesmíru.
DSC_0650.JPGDSC_0653.JPGDSC_0658.JPGDSC_0660.JPGDSC_0659.JPGDSC_0664.JPGDSC_0674.JPGDSC_0675.JPGhttps%3A%2F%2Flh3.googleusercontent.com%2FhVvWStoFtNU4AruSr-Ly9r_RE04mLG7p0sbDvP-ig30%3Ds0-dDSC_0687.JPGDSC_0697.JPGDSC_0698.JPGDSC_0701.JPGDSC_0703.JPGDSC_0710.JPGDSC_0718.JPGDSC_0725.JPGDSC_0727.JPGDSC_0736.JPGDSC_0741.JPGDSC_0743.JPGDSC_0744.JPGDSC_0754~2.jpgDSC_0758.JPGDSC_0759.JPGDSC_0760.JPGDSC_0762.JPGDSC_0765.JPGDSC_0766.JPGDSC_0767.JPGDSC_0773.JPGDSC_0777.JPGDSC_0782.JPGDSC_0785.JPGDSC_0789.JPGDSC_0794.JPGDSC_0795.JPGDSC_0798~2.jpgDSC_0799.JPGDSC_0802.JPGDSC_0804.JPGDSC_0806.JPGDSC_0807.JPGDSC_0808.JPGDSC_0811.JPGDSC_0812.JPGDSC_0813.JPGDSC_0814.JPGDSC_0820.JPGDSC_0826.JPGDSC_0831.JPGDSC_0842.JPGDSC_0844.JPG

Dvouplínová domácnost

„Jsi tátova princezna?“ ptal se Lvíček Bibi v autě, když jsme jeli minulé pondělí k té zubařce. Bibinka promptně opáčila: „Picezda neumí na nočník!“

Neumí. Tedy asi třikrát v životě do nočníku provedla malou a jednou – na vlastní žádost! – dokonce velkou potřebu, ale v 99 % nechce. Koncové řešení odkládám na léto, až bude moct lítat bez plíny, ale teď s novorozencem naplno vyniká, jak je to už absurdní, když se nevejde ani na přebalovák. Komicky taky vypadají plínky dvojky vedle jejích pětek, kam už se stejně skoro nevejde. A s košem aby se při tom objemu chodilo dvakrát denně.

Při nákupu jarního oblečení jsme se rozhodli koupit motivačně sadu kalhotek. Sama si je vybrala (Hello Kitty pochopitelně, ale prý na výběr moc nebylo). Doma jsme jí sundali plínku, vysvětlili, že to je pro velký holčičky, co už plínku nepotřebujou, a že si nesmí kočičku počurat. Nasadili jsme kalhotky… a pidižvína řekla „Nelíbí“, sundala si je a tím náš motivační pokus skončil v samém zárodku.