Utíká to, utíká. Tak nějak jsem si slibovala, že si mrňous po měsíci najde nějaký rytmus, zajedeme denní režim a veškeré plánování bude jednodušší. Tak to ani náhodou. Pravidelné je jen usínání cca mezi desátou a jedenáctou a první noční spánek dlouhý tři až čtyři hodiny. Přes den dokáže usnout na tentýž úsek až dvakrát, ale klidně taky ani jednou a pochrupávat po půlhodinách. A když je vzhůru, většinou řve, doba od cca osmi do usnutí je pak kojení nebo řev, nemůžu dělat vůbec nic. Řve i na bříšku – pást umí dobře, ale dělá to strašlivě nerad. Neřve OBČAS v křesílku, ale to poslední dobou začíná ztrácet kouzlo, a neřve většinou pod nataženým kolotočem s Mozartovou ukolébavkou. A neřve nošen v klubíčku nebo tygříkovi, z čehož ale zase za chvíli bolí záda. Poslední dobou je to o něco lepší, někdy v pátek vydržel skoro hodinu mezi devátou a desátou vzhůru a neřvat, ale to je zatím ojedinělé.

Kromě toho, že miluje mlíko (na prohlídce v 7 týdnech 5150 gramů) a pořád bojuje s prdy, jako většina mimin, má taky hrozně velkou hlavu – většinu body mu mám problém navlíct. Tedy těch, které mu zbyly – cca v 5-6 týdnech jsme měnili velikost a já zjistila, že v 62 mám spoustu overalů, ale asi jenom pět body, takže jsem někde musela ztratit jednu tašku s oblečením nebo co. Naštěstí mám ještě něco půjčeného, a to jsem ze začátku myslela, že to nevyužiju.

Včera, přesně na dvouměsíčniny, měl na šestce vítání. Bylo to fajn, Bibina to prospala, Vik ani moc neřval, jen uprostřed programu si trochu zaprotestoval, ale nebyl sám.

Bibinu jsou čím dál větší problémy přes den uspat, ale bez spánku to zároveň pořád nedává, takže dny jsou čím dál náročnější. Když chci něco udělat, mívám šanci jedině dopoledne – od dvanácti je vždycky někdo hladový, unavený, ospalý, a vyžadující uspávání. Když jsou oba najednou, lituju, že nemám ten dvojkočár, kam bych je nacpala a šla uspat jízdou – pochopitelně když jeden řve, druhý neusne. Většinou nás pak nestihnu ani vypravit na hřiště, když velká usne třeba ve dvě, spí do čtyř a pak je hladový Vik. Paradoxně mám pocit, že po šestinedělí místo, aby se to zlepšovalo, spíš se to zhoršuje. Ale možná na to mám pesimistický náhled díky návštěvě tety Irmy. Ano, už od soboty, krásné dva týdny po šestinedělí 🙂 Nebo možná proto, že se skoro nesměje. Bibi se začala smát v měsíci, od Vikiho jsem zatím vyžebrala cca čtyři půlvteřinové úsměvy. Vím, že to přejde, popravdě jsem mnohem otrlejší ke všemu, než jako prvomatka. Ale už to začíná být únavný.

Ale stejně ho miluju.

Chtěla jsem napsat post ke dvěma a čtvrt roku, ale nějak to, ehm, zrovna nevyšlo 🙂 tak se snažím stihnout aspoň dva a třetinu. Dlužno říct, že za poslední měsíc bylo těch změn docela dost – začala o sobě mluvit v první osobě (pohříchu především ve frázi „já to umím sama“) a konečně je možné se s ní nějak domluvit na věcech, u kterých tázající se nebyl přítomen – třeba kam dala nějakou hračku nebo co svačila u babičky.

Začíná počítat, i když jen do dvou, výjimečně do tří nebo čtyř. Její aktuální záliba v kvantifikaci postoupila do fáze „dva sloni dělají dvě tů“ 😀

Mluví samozřejmě čím dál líp, až je mi líto některých slov, která zmizela v propadlišti dějin, třeba žišava nahrazená standardní žirafou. Pořád ale zbývá spousta sladkých výrazů, jako třeba dynosus (dinosaurus) nebo hromada různých pokroucenin typu „do kopokojíčku“ nebo „zvířátáka“. Suverénně ovládla minulý a budoucí čas, jen rody se jí pořád občas motají a sem tam je něco „maminkovo“ atd. 🙂 Podobně špatně je na tom pořád s barvami, i když i tam už se blýská na lepší časy a sem tam nějaká „žutá“ nebo „modá“ trefí svůj cíl.

Když se vzteká, ječí (přes širokou škálu zákazů, varování a trestů, jimiž to stíháme – dost to trhá uši a sousedi nás musí nenávidět) a hází věcmi, což se ji taky snažíme odnaučit. Pamatuje si dlouhé básničky a písničky, pomaličku se začíná zkoušet sama oblékat a svlékat (první vlaštovky jsou ponožky). Většinou je ochotná jezdit na skejtíku za kočárkem, ale občas ještě zdrhne (období vzdoru trvá). Těší mě ale, že se nám snad povedlo do ní vtlouct, že před vstupem do vozovky je potřeba se zastavit a rozhlédnout, jestli nejede autíčko. Poslední mánie je zavírání dveří a dvířek, hlavně u myčky mě to trochu deptá. Oblíbila si anglické dětské písničky, což už jsem tu možná psala, ale asi jsem nesdílela naše rozpaky při jejich interpretaci – nějakou dobu nám trvalo, než jsme odhalili, že výraz „zmizizoc“ označuje song (Head, shoulders,) knees and toes a „hapikoš“ je (Baa, baa, black sheep,) have you any wool.

Spánek se trochu upravil, ještě tak před týdnem spala přes den dvě hodiny, většinou dost pozdě odpoledne, večer ji byl problém zahnat do postele, ráno to dospávala a zas šla pozdě spát. Teď spává cca hodinu (+-15 minut, v kočárku i doma) a večery bývají klidnější. Ovšem menší pidižvoň odpadává až kolem jedenácté (celý večer předtím prořve), takže si stejně moc neodpočinem 🙂

Brášku má ráda, aspoň to tvrdí a je fakt, že vědomě mu většinou neubližuje. Viktorek je z ní na větvi a vždycky, když ho šmíruje při přebalování, na ni kulí oči, což ona nadšeně komentuje. Taky má ráda děti, hlavně větší kluky, s kterými si hraje na hřišti. Chtělo by to tu školku…

„Jsi tátova princezna?“ ptal se Lvíček Bibi v autě, když jsme jeli minulé pondělí k té zubařce. Bibinka promptně opáčila: „Picezda neumí na nočník!“

Neumí. Tedy asi třikrát v životě do nočníku provedla malou a jednou – na vlastní žádost! – dokonce velkou potřebu, ale v 99 % nechce. Koncové řešení odkládám na léto, až bude moct lítat bez plíny, ale teď s novorozencem naplno vyniká, jak je to už absurdní, když se nevejde ani na přebalovák. Komicky taky vypadají plínky dvojky vedle jejích pětek, kam už se stejně skoro nevejde. A s košem aby se při tom objemu chodilo dvakrát denně.

Při nákupu jarního oblečení jsme se rozhodli koupit motivačně sadu kalhotek. Sama si je vybrala (Hello Kitty pochopitelně, ale prý na výběr moc nebylo). Doma jsme jí sundali plínku, vysvětlili, že to je pro velký holčičky, co už plínku nepotřebujou, a že si nesmí kočičku počurat. Nasadili jsme kalhotky… a pidižvína řekla „Nelíbí“, sundala si je a tím náš motivační pokus skončil v samém zárodku.