Co jsem dostala ke čtyřicátinám, to už jsem tu psala. Ale přijde mi vtipné, že jsme si s Lvíčkem začátkem března objednali zásilku vín, abychom nemuseli vybírat nejmíň nepitelný patoky z Lidlu.

Přišla 15. března. A nekecám, od té doby mi bylo každý víkend míň nebo víc mizerně – únava, bolení v krku, rýma, kašel. Prostě bez pomyšlení na cokoli.

Takže první láhev načneme dneska.

(Snad. Děti ještě nespí.)

Zítra je mi čtyřicet.

Ani jsem to nechtěla psát. Thirtysomething, to se člověk ještě může vydávat za relativního mladíka. Čtyřka na začátku – no maucta. To už si vás se studentkou nikdo nesplete.

Ale co. Život začíná po čtyřicítce, a já na té dekádě popravdě nic špatného nevidím. Ostatně, vždycky jsem měla radši čtyřku než trojku, a jestli mám být upřímná, tak ta poslední desetiletka byla fest náročná. Krásná, určitě, ale dalo mi to všechno docela zabrat. Čtvero stěhování, z toho jednou ze zahraničí. Dvě děti. Návrat do práce, pokud se OSVČení dá považovat za plnohodnotný návrat do práce. (Soudíc podle překvapení tchyně, když jsem si jí na začátku týdne stěžovala, že škola je zavřená, děti na onlinu a já nemůžu pracovat, nejspíš ne. Jako živnostník si fakt nemocenskou ani OČR nevezmu.)

Včera jsme měli jít s Lvíčkem na slavnostní večeři a dneska podniknout rodinnou oslavu. Měl v plánu, jak zajede pro dort a kytku. Ale to bych nesměla dostat ještě jeden, předčasný dárek. L ho dostal taky, aby mi nezáviděl. (Popravdě si dělal test nejdřív on, v pátek večer, a já jen tak ze srandy v sobotu ráno, protože mu bylo o hodně hůř než mně. A co myslíte? Měl ho tam. A já taky.)

Ale pokud nám refundují vánoční voucher, na který jsem rezervovala tu večeři, tak si nestěžuju. Je to hrozně roztomile absurdní. Objednávala jsem si dneska narozeninový dort i kytku na Rohlíku a královsky se bavila. Čtyřicetiny, jak mají bejt.