Odposlechnuto na pískovišti

Minulý týden byl Lvíček s Brigulí několikrát na hřišti. Po jedné z návštěv se podělil o zážitek: „Nějakej kluk tam slyšel, jak mi Bibina říká tati, a řekl: ‚To můj táta jenom hraje videohry.'“ Byla jsem hrdá, že mám muže, co chodí s dcerou na hřiště, ale zároveň… ta forma, to se z nějaké příčiny vyskytuje jenom tam. Když jsem tam byla s Bíbou já, někdy začátkem týdne, zaslechla jsem z horního hřiště, určeného pro větší děti: „Líp hází i můj strejda… a to je slepej!“

A nikam jsem to nepsala, protože jsem se bála podezření, že jsem si to vymyslela.

Fotopřehled 2015/13

Výživný začátek týdne. V pondělí volám zubařce a domluvily jsme se, že mám přijet, ale budu asi muset čekat. Po domluvě s L. jsme se rozhodli vypravit hned po snídani. Akce Kulový blesk zahrnovala nakrmit, obléct a naložit do auta obě děti, dojet na Budějovickou, Bibinu vysadit s batohem náhradního oblečení, plen, proviantu a tabletu u tchána v práci a pak zaparkovat před poliklinikou o pár ulic dál. Měli jsme kliku: místo na věčně nacvaklém parkovišti se uvolnilo asi po minutě a když jsme se spícím koblihem ve vajíčku vystoupali čtyři patra, otevřela zubařka dveře a zeptala se „někdo ke mně, kromě vás? Ne? Tak pojďte.“

Za hodinu a půl jsme byli zpátky i s novým zubem a nakonec to bylo načasované vlastně dobře: dědeček bude na téhle adrese jen do konce března a my na přilehlé straně Prahy asi ne o moc delší dobu. A zas o kus amalgámu v puse míň. Ale uff.

V úterý a ve středu měl Viktorek, pro kterého se nám vžilo označení koroptváček, kombo doktorů – kyčle a měsíční prohlídka. A od úterka do čtvrtka potřeboval být Lvíček v práci. Tak jsem zaangažovala maminu, která tak poprvé v životě hodinu a půl hlídala Bibinu. Všichni přežili (historky z kyčlí jindy, až bude víc času).

Trochu krizový byl pro mě pátek, kdy přijel L. s autem z ručního mytí až někdy v půl devátý, malej řval, velká zlobila… ale v sobotu odjela k prarodičům a my zas nabrali dech. Stihli jsme procházku, nějaké domácí resty a čas věnovat se všichni tři navzájem.

Bibina poslední noci brečela ze spaní a přes den tvrdí, že ji bolí nožička. Asi roste, každopádně je dost protivná, zlobí a myslím, že i žárlí. Příští týden, s předpovědí počasí, jaká je, bude asi challenge… 🙂

DSC_0485.JPGScreenshot_2015-03-23-14-45-29.pngDSC_0497.JPGDSC_0506.JPGDSC_0508.JPGDSC_0511.JPGDSC_0520.JPGDSC_0523.JPGDSC_0526.JPGDSC_0527.JPGDSC_0541.JPGDSC_0547.JPGDSC_0550.JPGDSC_0560.JPGDSC_0563.JPGDSC_0568.JPGDSC_0569.JPGDSC_0573.JPGDSC_0574.JPGDSC_0579.JPGDSC_0583.JPGDSC_0586.JPGDSC_0587.JPGDSC_0594.JPGDSC_0595.JPGDSC_0598.JPGDSC_0600.JPGDSC_0601~2.jpgDSC_0603.JPGDSC_0605~2.jpgDSC_0606.JPGDSC_0607.JPGDSC_0608.JPGDSC_0609~2.jpgDSC_0613.JPGDSC_0616.JPGDSC_0620.JPGDSC_0622.JPGDSC_0625.JPGDSC_0636.JPGDSC_0637.JPGDSC_0639.JPGDSC_0641.JPGDSC_0643.JPGDSC_0649.JPG

Kauza Jeremy

Pozoruju na sobě, že jsem se s druhým dítětem ponořila tak hluboko do mateřské reality, že mi dělá problém z ní občas vybřednout (ačkoliv na takovou úroveň, abych dokázala být členkou FB skupiny „poradna pro látkovačky“, mi IQ ještě nekleslo – ale o tom jindy). Abych si uchovala aspoň nějakou příčetnost, dala jsem si předsevzetí aspoň jednoho nemateřského článku měsíčně. Nemusím se do těch plínek a dudlíků ponořit až po uši.

Diváci a fanoušci pořadu Top Gear, mezi které se s Lvíčkem počítáme, bezpochyby zaznamenali kauzu s odvoláním jeho nejzásadnější tváře, moderátora Jeremyho Clarksona. Okolnosti byly už taky mockrát omleté, napadení člena produkce kvůli večeři. Ale fascinuje mě, jak mizerné vesměs jsou články v českých médiích, které kauzu rozebírají.

Jeden jsem četla v magazínu Pátek LN. Moderátoři, a Clarkson zejména, z něj vycházejí jako hulvátští šovinisti a z pozadí čiší „dobře jim tak“. Článek Anastázie Harris z Reportéra je trochu příčetnější, ale i on se plete v přístupu „TG byl před Clarksonem, bude i po něm“. Sice byl, ale rozhodně (by) neměl takový úspěch a sledovanost. Ano, za proměnou stál dobrý producentský nápad, ale s Clarksonem ten formát stojí a padá, a když navíc odcházejí i Richard Hammond s Jamesem Mayem… I pokud zlanařili Chrise Evanse, na tuhle moderátorskou trojici nebude mít nikdo. TG bude pozvolna skomírat a nakonec zajde na úbytě, zatímco Clarkson, Hammond a May si založí vlastní pořad, s trochu jinou strukturou, jiným názvem a na jiné televizi, pro kterou to bude zlatý důl.

Jasně, BBC vlastně neměla jinou možnost. Všichni strašně rozebírají podmínku „jednoho dalšího nevhodného výrazu“ a použití rozpočítadla s výrazem nigga, ale tohle všechno je úplně podružné, když váš zaměstnanec na pracovišti zmlátí kolegu. To prostě fakt není co řešit. Na druhou stranu, neodvysílat už natočený materiál je vyloženě zrada na fanoušcích… a na třetí stranu, je dost těžké si představit, jak by JC poslední tři díly vysílal s vědomím neprodloužení smlouvy, která všem protagonistům končila teď v březnu.

Anastázie Harris napsala, že Jeremy má nejspíš problém s pitím, což mě popravdě řečeno předtím nenapadlo. To by každopádně dost vysvětlovalo… tak doufejme, že se dá dohromady před jakýmkoliv novým angažmá.

7 fun facts about Viktorek

(Dodržuju tradici.)

Má pupík ve tvaru spirálky. Takový obrácený zavináč.

Vydává (většinou z polospánku) takové ptačí vrkavé zvuky, takže mu interně říkáme koroptvička.

Když se rozčílí, zrudne nejen v obličeji, ale úplně všude. V maximálním levelu naštvání mu zbělá taková maska na čele a mezi očima.

Přes den spí krásně v kočárku, na gauči nebo v křesílku. Večer a v noci je ale z nějakého důvodu neodložitelný, takže usíná až v naší posteli a zůstává tam celou noc. V půjčeném košíku nespal ještě ani jednou, v nejbližší době plánuju smontovat postýlku a zkusit, jestli moje sousedství přes šprušle bude stačit.

Postrádá ten reflex, že se při ťuknutí na tvář otočí za bradavkou. Je to docela nepraktické. Taky má problém dostatečně otevřít pusu – samotný sací reflex už je ale víc než dobrý 😀

Na rozdíl od Bibiny, kterou v kočárku nejlíp uspávaly nerovnosti, se při každém přejezdu spáry rozeřve.

Na moje narozeniny mu bude právě sedm týdnů 🙂

Houpač

Poznámka

Budeme asi muset koupit gymnastický míč. Na hopsání. Od Bibiny to neznám, té stačilo nosit, klidně v Manduce. Mladý pán potřebuje drncání…

Fotopřehled 12/2015

Éto vsjo nějak na pytel. Viki se z téměř neustále spícího miminka změnil na kroutící se a řvoucí uzlíček sužovaný prdy, který se strašně těžko uklidní jinak než u kojení, ale to pak začne celý koloběh nanovo, při troše štěstí s asi půlhodinovou spací přestávkou. Když chci, aby spal tři hodiny jako dřív, musím s ním ven v kočárku, uspán venku z nějakého důvodu vydrží i po převozu domů. Ale samozřejmě je to celé náročné na nervy, uši, záda… Dneska na náladě nepřidalo ani hnusné počasí a večeře to dorazila – na nevinném těstovinovém salátu mi vypadl kus výplně ze šestky, asi i včetně kusu zubu. Fakt se strašně těším na loudění brzkého termínu, organizaci návštěvy zubaře s měsíčním miminem, dvouletou pidižvínou a zaměstnaným manželem… a ještě nevědět, jestli to vůbec půjde znova zachránit výplní. Ach jo.

Zatmění jsem taky neviděla, protože okna máme jenom na východ a západ a vypravovat řvoucího kojence a zlobící batole, když jsem se ani neměla přes co koukat… no. Stejně tak mě minul včerejší Den poezie i dnešní vynášení Morany. Půl roku jsem nebyla na pořádném výletě a jak přichází jaro, začíná mě to dohánět. Každou volnou chvíli doháním nějaké resty, uklízím nebo vařím a stejně tu věčně není nic k jídlu a je tu pořád bordel. A tak. A štve mě, že mě to všechno štve – jak mně bylo ty první tři týdny doma fajn…

DSC_0337.JPGDSC_0336.JPGDSC_0331.JPGDSC_0329.JPGDSC_0320.JPGDSC_0312.JPGDSC_0293.JPGDSC_0287.JPGDSC_0340.JPGDSC_0343.JPGDSC_0347.JPGDSC_0351.JPGDSC_0352.JPGDSC_0353.JPGDSC_0356.JPGDSC_0357.JPGDSC_0358.JPGDSC_0359.JPGDSC_0363.JPGDSC_0365.JPGDSC_0367.JPGDSC_0371.JPGDSC_0389.JPGDSC_0397.JPGDSC_0402.JPGDSC_0409.JPGDSC_0418~2.jpgDSC_0428.JPGDSC_0436.JPGDSC_0441.JPGDSC_0450.JPGDSC_0466.JPGDSC_0467.JPGDSC_0470.JPGDSC_0474.JPG

Viktorek 1. měsíc

Tak už je to tady, měsíční přehled 😀 Tentokrát pochybuju, že to budu nějak rozumně stíhat a že budou extra rozsáhlé, ale aspoň ten rok bych ráda vydržela, ať mám srovnání s Bibinou.

Takže Viktorek. Je hrozně hodnej, pokud zrovna nemá hlad nebo ho nebolí břicho, což bohužel činí tak 90 % bdělého času 😀 Když má ale dobrý den, jako ve čtvrtek, dá třeba i tři tříhodinovky přes den (a tři navazující v noci). Když nemá… well… tak celý den kojím nebo chovám.

Ve čtvrtek se párkrát spíš bezděčně usmál – už se těším, až to bude dělat záměrně. Úsměv miminka je fakt velká psychická vzpruha. Rád se kouká na Lamaze hadrovou knížku s černobílými obrázky – nejradši má kosočtverec (snad to nic nepředznamenává :D) Dívá se nám do očí, ale na fixování prstu je ještě moc punk. Ale stejně jako Bibina v tomhle věku si už zvládá bouchat do hraček na hrazdičce v křesílku. A zvedá hlavičku na bříšku, už od druhýho týdne, i když se u toho většinou dost vzteká.

Ve dvou týdnech se mu vyrazilo novorozenecké akné a má ho doteď. Chudák mimino, vypadá jak poďobanej puberťák 🙂 Taky má mnohem kratší vlásky, než Brigule po narození, a kratší, světlejší a řidší řasy. Připadá mi, že je podobný mému dědovi, ale nemám teď žádnou pořádnou fotku na srovnání. Prohlubeň pod dolním rtem – prakticky vrásku – uši a nos má ale viditelně po Lvíčkovi. (Podle tchyně je ovšem celá já.) Začínají se mu prosvětlovat oči a je už prakticky jasné, že bude mít taky modré 🙂

Já šestinedělí tentokrát celkem dávám, měla jsem asi jenom dvě tři epizody hormonálního pláče, ale včera mě dohnala deprese, že nikam nechodím, nic nepoznávám a nikoho nevídám. Spustil to plán Lvíčka být s Bibi celý den u tchánů. Chraňbůh, že bych jim to nepřála, ale nejradši bych se s Vikim účastnila taky – jenže jet takhle napoprvé rovnou třičtvrtěhodinovou cestu a na celý den, to si přece jen netroufnu. Potřebovala bych aspoň malý výlet, vždyť já od návratu z porodnice neseděla v autě 😀

/Předepisovala jsem si blog včera. Celý měsíc jsem byla ohromená, že jsem neměla strach a výčitky, z ničeho včetně obtěžování Lvíčka Bibinou při homeoffice – prostě jsem se nastavila tak, že zvládám, co můžu, na něm je, aby si ji nějak zpacifikoval… a ono to šlo. Až překvapivě dobře. Dneska byla hrozně pitomá situace při odjezdu, kdy jsem nestihla Bibi dovypravit, Viktor řval a chtěl mlíko, L. byl nervózní, protože už chtěl vyrazit… já šla kojit do vedlejší místnosti a nepochopili jsme se ohledně bundy, která zůstala na věšáku. L. se musel vracet z Petřin pro blbou bundu a já to normálně obrečela. Tyhle neplodný sebevýčitky mi teda fakt vůbec nechyběly, racionální self je mi mnohem příjemnější (proč jsem se sakra aspoň po odchodu nemrkla na ten věšák??). Doufám, že ten stav nebyl moje verze hormonálního šestinedělí a nevracím se zase k nesystematickému panikaření. Ale snad už dobrý./

Druhé dítě doma je z mého pohledu daleko menší změna, než když přijde to první, i když změna to pochopitelně je. My dva s Lvíčkem samozřejmě miminko milujem a užíváme si ho, ale přece jenom se mu nemůžeme věnovat tolik jako Bibině a občas, když spí, se nám dokonce povede na chvíli vytěsnit, že tady je. Bibi se ho napřed trochu bála, postupně se osměluje a vypadá to, že ho má ráda, musíme jen dávat pozor, aby ho nepřelejzala, nekopala a nezasypávala hračkama. Ráno v posteli se po něm shání („nevím, kde je Vitojek?“), chce asistovat u přebalování („podíváme se na kakanec!“), miminko zdraví „ahoj Vitojku“ a občas mu i půjčuje hračky („já ti to dám do jučičky“). A když jsou spolu s L. venku, vypráví, co asi „maminka a Vitojek“ doma dělají. Já se jí snažím co nejvíc věnovat, když Viki spí, půjčovat jí Viktorkovy hračky včetně miminovského křesílka… ne vždycky to vychází a někdy má prostě hysteráky a vzteká se, ale to měla i předtím 😀

Update: během dneška si začal sát ruce (dokonce konkrétně palec) a otáčet se za hlasem. Mým. Protože máma je nejvíc 😉

Rubikon překročen

Můj osobní: vydat se ven s oběma dětmi sama. Když bylo včera tak krásně. Plán byl oběd, ve dvanáct uspat velký dítě, kolem druhý nakrmit malý a vyrazit.

Velký dítě mohutně zívajíc ve tři čtvrtě na dvanáct odkývalo, že chce mlíčko a spát, vyslopalo flašku a s očima jak žárovky na mě zpod deky dělalo Bááaf, zatímco malý dítě řvalo. Bibinu jsem nakonec uspala ve dvě, kdy už jsem se chtěla vypravovat ven – a ona taky, ale z jejího unaveného řevu „chceeeš na hřištěeee“ mi bylo jasné, že by nedošla ani na první roh. Uvozila jsem ji v předsíni v golfkách za slibu, že ven půjdeme, ale musí se na to vyspinkat. Zařezávala až do čtyř… Blbý bylo, že malý dítě usnulo a spalo prakticky zároveň – za normálních okolností téměř nesplnitelný sen, ale tady to znamenalo, že se výprava prodlouží o kojení a taky že to Viktor venku možná prořve. Ale kolem půl páté jsme nakonec vážně byli venku. Viki to zalomil, Bibi šla za ruku nebo vedle kočárku, na hřišti si oběhla všechny atrakce a se západem slunce jsem ji přemluvila na cestu domů, ještě celá paf z ideální konstelace okolností. A zítra bychom už měli mít skejtík ke kočárku, tak si snad troufnu i na delší cesty než na hřiště za dvě křižovatky.

(A ono bude stejně zase hnusně, tak máme ještě pár dalších dnů k dobru…)

Fotopřehled 2015/11

Tak chlapečkovi už jsou tři týdny. Už to není ten spací pytlík jako po příjezdu z porodnice, naopak v posledních dnech prodělával spurt a když mi zrovna nevisel na prsu, řval jako protrženej, měla jsem toho docela plný kecky. Teď už to snad vypadá, že to opadává, aktuálně oba pidižvíci spěj, což je chvíle vzácná a jsem docela zvědavá, jak dám příští týden, první (asi) celý bez Lvíčka. Tentokrát byl v práci zatím jen na čtvrtek a pátek a zvládli jsme to, ale příští týden už mě asi nemine křest ohněm jménem výprava na hřiště s kočárem a Brigulí za ruku. Snad bude spolupracovat.

Se spaním je to taky kostrbatý, buď přijde v půlce noci k nám, a to se pak máme problém srovnat, nebo přijde a trvá na odvedení do postýlky a uspání tam, což mi zas ukradne kus spánku, co mi pak ráno chybí. Z pátku na sobotu přišla dvakrát, pokaždý ve chvíli, kdy jsem začala kojit Viktora (v půl třetí a půl šestý), a musím říct, že mám oblíbenější kratochvíle než sedět u dětský postýlky v tureckým sedu, mimino u prsa, v sobě koktejl hormonů, který ve mně vzbuzujou strašnou protivnost a nesnášenlivost fyzickýho kontaktu, a do toho batole, který mi u flašky nutně potřebuje držet, škrábat a štípat „jučičku“. Ale nechci, aby to působilo jako nějaká apokalypsa, tohle jsou takový jediný dva krizový body, jinak fungujeme tak nějak normálně. Bibi má Viktorka ráda, dělá mu malá malá a s oblibou se chodí koukat na přebalování. „Podíváme se na kakanec!“ věští každé ráno temným hlasem, a když jí řeknu, že tam kakanec není, že to jsou jenom prdy (protože pachový efekt je nepopiratelný), smlouvá „podíváme se na prdy!“

Vypadá to, že nejsem schopná psát o ničem jiným, než o dětech. Mějte se mnou trpělivost aspoň přes to šestinedělí 🙂

Těším se na Velikonoce. Ani nevím proč, protože se rozhodně nedostanu nikam nakupovat dekorace, kytičky nebo jiné jarní serepetičky, a pak roním krokodýlí slzy nad fotkami cizích nákupů v IKEA. S pečením to taky žhavý nebude, asi bude jenom beránek, protože já a kynutý teď… no ale stejně se prostě nějak těším 🙂 A vůbec na jaro. To je u mě poměrně vzácný, vždycky jsem měla radši – když už – aspoň léto, ale nejradši to babí, raný podzim a taky advent. Asi stárnu 😉

Taky budu mít narozeniny, cca za měsíc. (Přesněji řečeno na Viktorkovy sedmitýdeniny, když tak koukám do kalendáře.). A asi připravím Lvíčkovi podobnou horkou chvilku jako s Vánocemi tři týdny po narození Bibiny, kdy mi prostě neměl a nevěděl co dát, jelikož moje zájmy se tou dobou obracely jenom na miminko a žádná přání jsem najevo nedávala. Tentokrát to není o moc lepší, protože nedokážu přijít na nic jiného, co bych si přála, než poukázku na nákup ebooků, olej na vyhlazení strií a nové pantofle. Ale on je šikovnej a něco vymyslí 😉

A jinak šijeme stěhování. Příští týden se má rozseknout, jestli L. zůstane pracovat v Berouně, nebo půjde na Chodov. Jestli Chodov, asi se kousnem a ještě tak rok tady vydržíme, ale jestli zůstane v Berouně, chceme do léta bydlet zase zpátky na západě Prahy. Dvě výhody: blíž do práce a tchyně by mohla hlídat (chcem k nim v rámci možností co nejblíž). A hlavně se nám tady fakt nelíbí…

DSC_0194.JPGDSC_0195.JPGDSC_0197.JPGDSC_0198.JPGDSC_0204.JPGDSC_0207.JPGDSC_0211.JPGDSC_0218.JPGDSC_0220.JPGDSC_0223.JPGDSC_0224.JPGDSC_0225.JPGDSC_0226.JPGDSC_0229.JPGDSC_0230.JPGDSC_0231.JPGDSC_0238.JPGDSC_0239.JPGDSC_0243.JPGDSC_0244.JPGDSC_0246.JPGDSC_0248.JPGDSC_0252.JPGDSC_0257.JPGdownload_20150311_174155.jpegDSC_0259.JPGDSC_0260.JPGDSC_0261.JPGDSC_0268.JPGDSC_0274.JPGDSC_0276.JPGDSC_0281.JPGDSC_0284.JPG