Skromný strávník

Na blozích pracuju, ale děti zase nějak začaly chodit spát v deset a potom je to už jenom na nějakou uspávací skleničku vína (většinou ani to ne), sprchu a zuby a komatózní odchod do postele, kde mě okopává B vyžadující spaní u nás, zřejmě z důvodu školkové krize. Ale dnešní ranní zjištění zblognout musím.

Co Viki dostal postel pro velký kluky (160, no, ale u obou našich dětí to považuju za užitečný mezistupeň), spí mnohem líp a přesun do obýváku na gauč s mlíkem nastává tak jednou za tři noci proti dřívějšímu každonočnímu (stejně si ale na linku vždycky připravím lahvičku s nalitou vodou a násypku s nutrilonem). Dnes ovšem nastala zrovna ta noc, zřejmě kvůli zubům. Ječící batole, polštář a deku jsem popadla a odsunula asi hodinu potom, co jsem si šla lehnout, což je pro mě kritický čas probuzení, abych se trochu ospravedlnila 🙂

V obýváku proběhla aplikace calgelu a pak jsem šla ohřát vodu do mikrovlnky. Hysteroň nechtěl čekat na gauči a přiběhl za mnou do kuchyně, tak jsem ho vzala na ruku, aby nezburcoval celý dům, vyndala ohřátou lahvičku, našroubovala savičku, odnesla Vikiho na gauč a strčila mu to do pusy. Spořádaně ji vypil, lahvičku se zbytkem mi jako obvykle podal, abych ji postavila na stůl, a usnuli jsme.

Ráno proloupnul oči a už mě táhl do kuchyně. „Chceš snídani?“ „Jooo,“ přikyvuje a ukazuje na mikrovlnku. „Mlíčko?“ „Jooo!!“ No je mi to trochu divný (když má v noci, většinou se o něj ráno nedere), ale ohřívám, spokojené dítě vymlaskne malou lahvičku a jde si hrát. Mimo jiné s lahvičkou z noci, ale moment, ta vypadá nějak divně, vždyť je v ní asi centimetr vody…

Informace putuje po pomalých ranních drátech do mozku a nakonec docvakne. Jdu zkontrolovat násypku – je plná. Viki si v noci pochutnal na cca 150 ml teplé vody.

Promiň, koblížku. Ale jestli ti to vydrží, tvoje žena bude mít určitě radost!

Lvíčkovy třicátiny

Trochu přeskakuju až na samý konec naší dovolené minulý týden, ale nechci, aby to úplně zapadlo: Lvíčkovi bylo v sobotu kulatých třicet. Známe se od doby, co mu bylo necelých osmnáct, a příští týden máme výročí dvanácti let spolu… Každopádně mi bylo jasné, že to chce něco speciálního, a když už mě napadl asi pátý dárek, který byl jako že dobrý, ale pořád nic oslnivého, mi to došlo: třicet mini dárků. A začala šichta jak blázen. Vymýšlet, sepisovat seznamy, postupně nakupovat. Drtivá většina byly dárky jedlé, což mělo i tu výhodu, že se jejich nákup schoval v běžném itescu nebo cestě do Alberta. I tak ale bylo třeba objednat z několika eshopů, vyzvednout, vybalit, schovat do skříně, dopilovat pořadí, aby to gradovalo, zabalit a očíslovat. Ufff.

Lvíček nic netušil, až teprve když uviděl v obýváku vedle stolu s dortem obří tašku, došlo mu, co se děje, a hlesl „ty jsi magor“ 😀 a za pomoci dětí se dal do vypalování. Zabralo to skoro tři čtvrtě hodiny 🙂

Seznam sdílím pro případnou inspiraci.

  1. Průhledná kapsa na doklady k autu
  2. Čokoláda
  3. Earl Grey
  4. Ekologická sešívačka
  5. Pralinky s bourbonem
  6. Soli do koupele
  7. Želé srdíčka
  8. Vonný sáček do skříně (vanilka)
  9. Jerky hovězí
  10. Solární kočička
  11. Sušenky
  12. Svíčka vanilková
  13. Studentská směs (oříšky)
  14. Newsweek
  15. Půllitr na pivo za nedávno rozbitý 🙂
  16. Naviják na sluchátka
  17. Stírací mapa světa
  18. Víno
  19. Pouzdro na cestovní doklady
  20. Zalaminovaný obrázek od B.
  21. Fernet brusinka (všimněte si 18 a 21 u lahví :D)
  22. Knížka Nejste tak chytří, jak si myslíte (to není skrytá urážka, četla jsem ji a doporučila mu ji, ale posteskl si, že elektronicky to asi nedá)
  23. Moleskine kapesní sešitky
  24. Sada sklenic IKEA
  25. Mixit na míru – čokoládová směs s vlákninou, ostružinami a ještě něčím 😀
  26. Láhev na pití
  27. Bity na elektrický šroubovák
  28. Toaletní taška
  29. Vlastnoruční přání
  30. Medovník se svíčkami

…ale na 40 už tohle nedělám! 😀

Odpoledne přijela tchyně s tchánem hlídat děti a my odjeli taxíkem do Grand Cru na degustační menu. Lvíček chtěl původně oslavit třicetiny v Alcronu. Jenže tam chtěli číslo kreditky a za rezervaci zrušenou později než asi tři dny před termínem si účtovali asi 1500 – a to se nám s dětmi, které jsou jako živočišný druh známé tím, že dokážou dostat z hodiny na hodinu třeba dýmějový mor, nechtělo riskovat. Tak jsem našla Mlýnec, ale tam zase měli obsazeno. Naštvala jsem se, vygooglila článek s gurmánskými tipy a… Lvíček si samozřejmě vybral degustační menu plné hříbků a kopru. Ale byla to jeho oslava, tak jsem to nevetovala a pojala jako osobní challenge 🙂

Bylo to fakt dobré, gratinované hříbky jsem sice nedojedla a poslední dvě vína nedopila, ale zážitek obrovský. A možnost si asi čtyři hodiny povídat a být zas jenom spolu… k nezaplacení 🙂

Lvíčku, miluju tě a doufám, že si navzájem ještě aspoň pár let vydržíme… (interní vtip ;)) :*

Viktorek rok a půl

Je to tady. Je to velkej kluk.

Tulí se k nám, hladí a pusinkuje, když vypadáme smutně. Poslouchá instrukce. Je schopen si svými deseti převážně svahilskými slovy, posunky a hekáním o spoustu věcí říct. A se ségrou začínají být čím dál větší parťáci, honí se, nalepují si za mé asistence samolepky, objímají se nebo po sobě házejí plyšáky.

(Dneska si Lvíček přivezl jako dárek od rodičů koloběžku. Obě děti se na ni vrhly, B se nechala vozit, ale V od začátku stál jenom jednou nohou a druhou „běžel“!)
Tak dostal k půlnarozeninám novou postel. Stejnou jako Bríga. V podobném věku. Ale sluší se říct – ona potom, co se naučila ty vysoké šprušle přelézat. On, ač v jiných ohledech je to drak, to neudělal ani jednou. Prostě ho to nenapadlo. (A teď nevím, jestli mám být šťastná, že je hodnej, nebo smutná, že je moc konformní :D)

Dnes ho tam Lvíček uspával asi půl hodiny zpíváním a povídáním. Ale teprve když ho nechal zalézt do nového království a zmlknul, byl Viki spokojený. Takže nakonec odešel, když bylo dítě ještě vzhůru, ale vrcholně šťastné. To samé dítě, co první dva měsíce nevydrželo bez mojí přítomnosti vedle sebe spát ani deset minut!

Je už fakt velkej. A jsme moc šťastný.

PS: pravidelný post bude… až bude, protože jsem chytila nějakou šílenou verzi rýmičky. Krizový byl hlavně večer, a v pondělí mám navíc obě děti doma -jestli to ode mě B chytne, tak samozřejmě ještě déle… a na protřídění hromadu fotek z dovolené :/

Vítej, podzime (32. týden)

Do úterka byla Pidižvína u babičky, tak jsme se s Vikim v pondělí vydali do Šárky a užili jsme si to. Ale popravdě byl stejně trochu mrzutej ze všech přesunů kočárkem, je to prostě ještě malý pívo. Za rok už by měl být v podstatě plnohodnotným členem rodinných výprav 🙂 ale už teď je to mnohem víc fajn než třeba ještě na začátku léta. Prostě rok a půl, taková hranice miničlověka.

Překvapilo mě, jaká byla většinu týdne zima. Abychom se chápali – mně to vyhovuje milionkrát víc než loňské pětatřicítky, ale tenhle týden už to fakt nebylo ani léto, ani babí léto, ale regulérní studený podzim. Loňské léto bylo jednoznačně nejteplejší, jaké jsem zažila, a tohle je zas bez debaty nejchladnější. Už skoro čtrnáct dní jsem schopná myslet jen na koledy, martinskou husu a burčák.

Fotky i s komentáři, překvapuju se. Ale spousta restů ještě zbývá a jestli budu dál psát takovéhle recenze, budou ještě narůstat! Zabrala mi asi hodinu, a to nepočítám samotný čas na čtení 😉 ale jsem hrozně ráda, že jsem se k něčemu takovému dostala. Při psaní jsem přímo cítila, jak se roztáčejí zarezlá kolečka v mozkovně. Ono je něco jiného takovéhle šudlání na blogu, kde může člověk psát kilometrové věty, neustále se opakovat a třikrát v jedné řádce napsat jakoby, a na druhé straně snaha o seriózní a objektivní text. Snad nebyla poslední, držte mi palce.

A držte mi palce i s Lvíčkovými sobotními narozeninami. Ať všechno klapne. Třicetiny má člověk jenom jednou za život a já k těm svým dostala pozitivní těhotenský test – to se přebíjí stěží (a opičit se nebudu… :D)