Máloco je tak individuální jako prožívání těhotenství a prvních poporodních měsíců – i když je to klišé, každé dítě (i každá matka) je prostě jiné. Tenhle blogpost tudíž nemá sloužit jako návod, jen jsem si chtěla pro sebe shrnout, bez čeho bych se neobešla a na co se nám doma jen práší.

Vychytávky:

1. Kojicí polštář. Bez debaty. Bez něj bych měla dávno po zádech, a to jsem si ho původně kupovala spíš jako oporu břicha na spaní a využití s miminem plánovala jen dost mlhavě.
2. Bílý šum. Zázračný uspávač přetaženého dítěte tak ve čtyřech případech z pěti – a nesrovnatelně míň náročný na rodičovskou osobu než nějaké uhoupávání (které na Brigit naštěstí stejně nefungovalo).
3. Závěsný pořadač do skříně (IKEA) na miminčí oblečení. (Nemám komodu a je mi to líto, ale tenhle pořadač je – krom funkce přebalovacího pultu – snad ještě praktičtější.)
4. Vibrační lehátko. To jsme si pořizovali docela pozdě a nejdřív jsem nad ním váhala. Mít kam odložit dítě v obýváku s kuchyňským koutem a nemuset ho kvůli každému zalití čaje nebo zamíchání oběda vláčet do postýlky v ložnici, kde přes den stejně řve, to využívám téměř neustále.
5. Sáčky na špinavé pleny z DM. Věnovala mi je tchyně, která je omylem zaměnila za vlhčené ubrousky, a musím říct, že už dlouho jsem nenarazila na příjemnější omyl – dřív jsem si na plenky s hnědým kódem kradla sáčky v zelenině, tohle je šikovnější, pořád po ruce a navíc lehkou vůní částečně maskují obsah 🙂

Bazmeky:

1. Odsávačka mléka. To si bohužel musí vyzkoušet každý sám, protože odsávačky jako zboží osobní potřeby se nedají po otestování vrátit 🙂 já s ruční nikdy nic neodsála, a mělo mě to napadnout, když i elektrická porodniční se zmohla vždycky maximálně na pět mililitrů – ale doufala jsem, že po rozběhnutí laktace bych mohla přece jenom trochu nadojit.
2. Mantinely do postýlky. Neříkám, že nepřijdou k užitku, až bude B. větší a bude rotovat po postýlce, ale v den, kdy jsme je sundali a ona tak při usínání aspoň periferně viděla, že tam jsme, začala dávat svoje pětihodinovky (postupně prodlužované).
3. Zavinovačka. Naše dítě je z rodu těch svobodomyslných, které se už v břiše snažily končetinami prošťouchat ven a po přivezení z porodnice nesnesly žádné omezení v oblasti rukou. Ze začátku jsme zkoušeli uspat zavinutím a snad s výjimkou jednoho nebo dvou případů se to setkalo s nebývalým vztekem. Po prvních pár týdnech jsme začali rychlozavinovačku používat jako spací podložku, abychom neměli úplné výčitky svědomí z vyhazování peněz 🙂
4. Dudlík. Párkrát jsme jí ho nacpali, v jednotkách případů spočitatelných na prstech se s ním skutečně uklidnila, desetkrát častěji ji jen mnohem víc rozvzteklil. Jasně, je fajn (a nikoho nezruinuje) mít připraven jeden dudlík a zkusit, jestli si ho mrňous vezme – ale vybavení arzenálem tří a víc dudlíků předem je pro mě holá zbytečnost.
5. Koš na pleny (IKEA). Jednak by mi u přebalováku překážel, jednak jsem zjistila, že je pro mě jednodušší dojít s plenou do koše, když si stejně po přebalování myju ruce. Používám ho aspoň uvnitř pultu jako zásobník na ty čisté…

Brigit svoje „čtvrtletí“ oslavila stylově – vítáním občánků na Praze 6. Ceremonie v Písecké bráně byla docela fajn a tak akorát dlouhá, aby děti nezačaly vyvádět. Takhle si Briguš akorát poblila sváteční šatičky a šerpu těsně před focením. Máme dítě s osobností 😀

Jak se má Brigitka:

Poslední dobou ji dost bolívá bříško; a to jsem myslela, že ve třech měsících má kolika pomalu končit a ne začínat! Nevysledovala jsem souvislost s ničím, co jím. Už aby se začala plazit… Jinak ji baví „pracovat“ ve Fisher-Price lehátku (a já ji konečně mám v obýváku kam odkládat), směje se na nás a povídá si (nejoblíbenější slovo je „oghí“, což předpokládáme, že znamená „mlíko“ ;)). Už se bravurně zvládá vzepřít na loktech skoro do pravého úhlu a „pást“ i několik minut; s čím dál posílenějšími svaly souvisí i to, že se nám líp zvedá, protože se dokáže zpevnit, pokud to čeká.

Jak se máme my:

Začaly mi vypadávat vlasy – nepřekvapivě, ale trochu mě zklamalo, že to přišlo až po třech měsících, chovala jsem si naději, že už mi třeba zůstanou, když jsem jich před těhotenstvím měla tak málo 😀 Nějak si už neumíme představit, že bychom tu naši holku neměli, i když je někdy náročné zvládat večerní hysteráky z prdů. Vzhledem k tomu je v kombinaci s běžnou pracovní dobou taky náročnější najít si nějaký čas pro sebe, ale snažíme se na to nezapomínat.

Jak koexistujeme:

Po nějakém pravidelnějším režimu sice není ani stopa, ale už začínáme být schopní aspoň nějakého kulturně-společenského života – jezdíme na návštěvy a na kratší výlety, co nám dovolí režim kojení + dokrmování. S nastupujícím jarem si snad dovolíme vyrážet na delší dobu i vzdálenosti 🙂