…musí se všichni pohádat, rozbrečet nebo zhroutit.

Jako my.

Štědrý den vlastně začal docela prima. Sedli jsme si všichni k Netflixu, který jsme si večer předtím slavnostně na svátky zaplatili, a zblajzli s vánočkou první epizodu druhé řady Is it cake?

Pak jsme šli místo oběda na vánoční procházku a nějak se to začalo sypat. B s rozhozeným metabolismem samých cukrů a žádných bílkovin kvílela, že ji bolí záda a měla zůstat doma, a na všechny byla pubertálně protivná. Ve V se pod vlivem stejných okolností probudil rozzuřený vnitřní Aspík a natahoval, protože ode mě nutně potřeboval několikrát vysvětlit, proč jsem na něj zvýšila hlas, ale zároveň to nechtěl slyšet. L byl na všechny naštvaný, že kňourají a hádají se. A já s nadhledem pomáhala B do kopečků a s úsměvem vysvětlovala V, že na něj zvedám hlas proto, protože na mě prostě moc tlačí a já jsem z toho nervózní.

Takhle jsme v relativní rodinné svornosti došli na Hrad, kterýžto nápad mělo dalších pět milionů lidí, a odtamtud po Zámeckých schodech na Malostranské náměstí. „Půjdeme na Staromák a Nerudovkou zpátky,“ rozhodl L, a došli jsme do půlky Mánesova mostu, než mě to zdrtilo jako Thorovo kladivo.

Jasně.

Filda.

Moje alma mater, kde se ve čtvrtek střílelo s fatálními následky. Vždycky jsem si myslela, že jestli se u nás objeví podobný střelec, bude to nějaký nazdárek, který zvládne sejmout jednu dvě oběti, než ho odpráskne zásahovka. (Ne, že by i to nebylo moc, ale statisticky…)

V pátek jsem si zběžně pročítala tweety na Xku a vlákna na Threads, kde se lidi ptali, jak to, že ostatní dokážou jít dál, plánovat Vánoce a postovat vtípky. Mě to tedy zkrušilo, ale problémy s usínáním jsem neměla. Pochybovala jsem, jestli jsem tedy já moc velký cynik nebo ti ostatní moc velké sněhové vločky.

Pak jsem včera uviděla tu budovu a myslela jsem, že omdlím. Projektovala jsem si střelce na střeše. Studenty v učebnách. Krev. Mrtvé. Rozbrečela jsem se. Jak jsem došla na Staromák, nevím.

Přes všechna předsevzetí, že si nenechám zkazit náladu, kletba Štědrého dne doběhla i mě. Ale zase aspoň zbytek dne byl proti tomu naprostá pohoda.

A jak jste si zvládli zdestruovat Štědrý den vy?