Chvíli jsem si nemohla vzpomenout, jak se přihlašuje. Tolik k mojí blogovací aktivitě. Do konce roku bych ale chtěla zvládnout aspoň jeden článek měsíčně.

Září je měsíc chlupů, takže jsem Bibince koupila Já, Baryk. Plánuju číst každý měsíc příslušnou kapitolu. Jako malá jsem ho měla moc ráda.

Dlouho mi nešlo číst. Pak jsem začala číst tři knížky najednou – do výzvy Kaštánka + Úterní ženy a chytla jsem druhý dech s Little Women, kde jsem byla od loňského srpna pořád někde kolem pěti procent. Teď jsem ve všech třech přesně v 50 %, ale přibrala jsem si k tomu audioknihu Růže bílá, černý les, čtvrtý e-book V lesích (taky detektivka, takže už se mi začíná plést s Kaštánkem, dobře mi tak) a papírovku Seznam pana Rosenbluma. A začínala bych další a další, dočítat se mi nechce nic. Restů do výzvy mám navíc ještě hromadu a ani nemluvím o té hromadě papírovek, které jsem v posledních pár letech dostala nebo je dočetl Lvíček a mě by taky zajímaly.

Byla jsem na pohovoru, vypadalo to docela nadějně, ale nakonec mě nevzali. Vzhledem k tomu, že budu po půl roce muset zase začít platit zálohy, potřebuju buď najít práci, nebo svoje OSVČ aktivity povýšit nad aktuální vesměs charitativní úroveň. Zároveň k tomu čekáme v nejbližších týdnech opětovné uzavření škol (vzhledem k tomu, že drtivá většina ostatních opatření je zpátky na úrovni z jara), takže… no, každej chápe. Dojíždění nevypadá reálně a práce z domova by asi s domškolačkou ještě jakžtakž šla, ale pokud mi doma zůstane i předškolák, je to utopie. Poslední dva dny jsem ho měla doma s lehkou rýmičkou a zvládla jsem s bídou zapnout počítač.

S tím souvisí i neustálé zvažování změny kariérního směru. Blbý je, že i když jsem si udělala asi dvacet různých testů, pořád nevím kam. A i když budu vědět kam, tak to bude muset být jo žádaný obor, aby mě tam vůbec někdo vzal, bez praxe a na částečný úvazek. Jako nechci fňukat, ale je to protivný nevědět. Když vím, co chci, dokážu pohnout nebem a zemí, abych toho dosáhla. Ale to se naposledy stalo, když jsem v kvintě věděla, že se potřebuju dostat na (už plný) seminář z informatiky, abych z ní mohla maturovat. A to už je dvaadvacet let.

Lvíček má aktuálně jeden dotykáč pracovní a jeden si pořídil soukromý. Já mám telefon svůj a starý mobil, který byl od loňska s pavoukem na displeji zavřený ve skříni, ale pořád je funkční, jsem zprovoznila Vikimu na aplikaci k sonickému kartáčku. Takže se v obýváku na různých místech povalujou čtyři velmi podobné mobily a mně už z toho občas hrabe 😀

Tak zas za měsíc.