Octomilky v kuchyni. Teploty kolem 20 °C, deště a studený vítr. Ve čtvrtek jsme viděli houfující se vlaštovky a v pátek na mě spadl žlutý list. Je to jasný.

Je tady podzim.

Jako jo, trochu brzo, ale příznaky jsou nepopiratelný. Jenom na burčák zatím chuť nemám. Ale to asi souvisí s tím, že nemám chuť skoro na nic.

Byli jsme v Bulharsku. Super týden, kdy jsem nemusela vařit a byla každý den aspoň dvakrát v moři (jako plavat, jen tak šplouchání nepočítám). Děti už jsou velký a jde je nechat na břehu a dát si s Lvíčkem k bójkám a zpátky. První dovolená, kde jsem měla chytrý hodinky a díky tomu vím, že jsem každý den nachodila mezi 15 a 22 tisíci kroků, takže skoro dvakrát tolik co za běžné dny doma (obvykle cca 9 až 13). A pak že rekreace!

Nějak mi zas přerůstají přes hlavu knížky. Počet rozečtených knížek, které jsem za poslední týden aspoň otevřela: 4 papírové, 8 elektronických, z toho 3 dětské, 2 povídkové sbírky, 2 takové holčičí čtení, 1 současná knížka, 1 historická detektivka a 3 non-fiction. Je v tom bordel? Trochu. Čtu až na výjimky hlavně před spaním, takže to bude ještě trvat asi dlouho, ale chtěla bych to zase zredukovat, třeba na 4? 😀 (A to mám v rozečtených ještě pět dalších, na které jsem z různých důvodů nesáhla delší dobu, chm.)

Minulý týden se nám podařilo odvézt děti ve středu dopoledne k babičce (měly tam trávit z prázdnin mnohem větší část, ale rekonstrukce střechy plánovaná na červen se přesunula na skoro celý červenec+srpen) a vyzvednout je až v sobotu po obědě, kdy jsme jeli na zahradu slavit babiččin a Vikiho svátek. Během těch tří dnů jsme zvládli:

• ve středu večer gardenparty u Lvíčka v práci se spoustou super lidí, skvělých konverzací, výborného jídla a pití
• ve čtvrtek večer vyrazit „nájemným“ autem k Břevnovskému pivovaru, dát si pivo na cestu a dojít přes Petřiny a Vypich domů. 30 000 kroků 😀
• v pátek si dát jen „malou“ procházku po okolí (20 000 kroků) s návštěvou nového stánku v parku, ale po návratu stihnout doutník s hruškovicí a nový díl The Grand Tour (Lochdown) na terase – sice jsme se dostali do postele až kolem půlnoci, ale stálo to za to 🙂
• v sobotu dopoledne zvládnout kávu z Čokolaterie Vokovice a procházku po Střešovicích a Kocourkách

A bylo to super, z toho budu asi čerpat hodně dlouho…

PS: 20 let na Nyxu. Hrůza, fakt!