Zbožná přání jsou jedna věc. Předsevzetí druhá. A realita… no však to znáte.
Moje zbožné přání je napsat sem aspoň jednou měsíčně. Jak to dopadá, vidíte sami. Tolik věcí jsem si chtěla zaznamenat, abych je nezapomněla, a místo toho datlím články o mrtvicích a dotazníky pro strategické workshopy, a když je dodatlím… Asi jako si kuchař doma pro relaxaci nejde něco uvařit a truhlář zase po sobotách pro zábavu nestlouká nějaký DIY projekt ze dřeva.
Takže si možná dám předsevzetí. Ale vzhledem k tomu, že je spousta dalších věcí, kterým se potřebuju věnovat, asi spíš zase ne.
Tak snad vydrží aspoň ten dvouměsíční interval.
Ale k věci. Naši šílenou třicetikilometrovou horskou túru a další zážitky z dovolené možná ještě zvládnu zpracovat za dlouhých zimních večerů, ale tady se dějou důležitější věci. Ty děti nám rostou.
Potvrzuju, že minimálně ten první a poslední jsou lifechangery a zároveň už platí nějakou dobu. Nám se ale v poslední době, tedy cca za poslední dva měsíce, sešly tyhle milníky:
- Oba jezdí bez podsedáků. Každý z jiného důvodu. Bibi má 150 cm, Viki 36 kilo. Ve velkém autě si podsedák ještě nechal, cítí se s ním komfortněji, ale u mě v autě jezdí bez něj. Ale co je podstatné: když jsme na procházce ve městě a zkazí se počasí / někomu není dobře / zajdeme dál, než jsme plánovali, a už je moc pozdě, můžeme bez jakýchkoli obav bafnout nejbližší carsharingovou káru. Pecka.
Bohužel to ale taky znamená, že se nám doma sešly čtyři nepotřebné podsedáky. Musím je naházet na bazar. Nepotřebuje někdo podsedák…? - Oba jsou schopní dopravit se z kroužku domů (a B i ze školy na kroužek). U Bibči je to metrem+autobusem, u Vikiho asi tři sta metrů pěšky, ale obojí se počítá!
- …tohle je takový ožehavý. Ne, to, co si myslíte, ne (to tady ani sdílet neplánuju, přece jen, nějaké hranice soukromí), ale jiné milé záležitosti spojené s dospíváním ano. Třeba první pupínek. A taky první deodorant, pro který jsem s ní musela jít hned druhý den po zoufalé etudě na téma „smrdím!!!“
Jo, kočko, už ti to začíná. Aspoň ty chloupky na nohou kéž ti vydrží světlý a neviditelný co nejdýl 🙂