Byly doby, kdy jsem zakládala svoji identitu z velké části na kafi. Blog z Irska jsem nazvala Irská káva a když jsem otěhotněla a kafe nemohla přechodně ani cítit, založila jsem na něm rubriku Bez kofeinu. Po porodech jsem se ke kávě vrátila, automatický kávovar mi pomáhal přežít den po dni.

Dokud to nepřestalo fungovat. Někdy okolo covidu jsem zjistila, že mi káva zhoršuje úzkosti. A hodně jsem ji omezila, ale pořád jsem pila černý čaj a colu. Protože ty mi, podle pozorování, „nic nedělaly“.

Někdy v první polovině srpna jsme se dostali s L do diskuse o mém (suspektním) ADHD. Argumentoval, že s tím bych se měla kofeinu vyhnout úplně.

Asi třicet let, od doby, kdy jsem začala chodit na gympl, jsem si život bez coly (nejdřív dietní, pak zero) nedokázala představit. Teď se ve mně něco zlomilo. Přes měsíc nepiju colu a kofeinové kafe. A z černého čaje si dělám druháky.

Ne, že by se mi život změnil nějak propastně, ale vlastně mi kofein nechybí, krom dní, kdy se fakt blbě vyspím (a v jednom takovém jsem si asi deci dala, přiznávám. Ale fakt jenom jednou). A vlastně se mi už ke kofeinu nechce vracet.

Tak uvidíme.