Držet jeden příspěvek měsíčně se mi fakt nedaří.

Přitom (anebo možná právě proto, že) se furt něco děje.

Vlastně jsem ještě nestihla napsat o loňských letních dovolených. O letošních nemluvě.

Na podzimky jsme byli v Mnichově a Legolandu. Cestou domů jsme se zastavili v Ingolstadtu v Audi muzeu. Bríga trpěla. Potkali jsme tam navíc nějakou stávku.

Bibča jde do plnohodnotné puberty. Osypaný obličej, mastné vlasy a přííííšerné nálady. Občas se jí bojím. Jsem ráda, že nešla na žádný výkonově orientovaný gympl. To bychom se všichni zbláznili.

Odešel Halloween a obchody ztratily poslední skrupule s Vánocemi. Nedivím se jim: od zítřka, tedy úterka, kdy to nejspíš čtete (někdo možná i později), je Štědrý den za sedm týdnů. Pozdravpámbu. Beru tak sportovněji i ty vánoční tašky, co mi dnes přišly z Rohlíku.

Apropó, sport. Pořád se snažím běhat, ale tenhle týden už mi u toho mrzne zadek. Čas na nějaké běžecké termooblečení.

Ráda bych psala nějak epičtěji, ale poslední dobou toho nejsem schopná. Něco mi vycucává ze života všechny příběhy. Nejsem schopná napsat ani blbou vánoční pohádku, nad kterou se zamýšlím už měsíc. Tož tak.