Nikdy nedávejte dětem na hraní dvě různá piánka s demoprogramem zároveň!

Našemu andílkovi, naší sladké roční holčičce smrdí nohy jak tři dny nemytému ukrajinskému dělníkovi.

Rodičovství je pestré na různá netradiční probuzení. Dítěcí řev je klasika, o něco víc creepy je, když se probudíte s pocitem, že na vás někdo zírá, a dítě je mlčky opřené o šprušle postýlky a civí na nás. Vede ale dnešek, kdy Brigulína, ponechaná po páté ranní v naší posteli, jelikož transport by ji pravděpodobně vzbudil, ke mně v sedm ráno přilezla, vyblinkala se mi na ucho a zase usnula…

Nepomohly domluvy, prosby, hrozby, zvýšený hlas ani plácání – Briguš po měsících systematického snažení urvala vodicí lanko od žaluzií. RIP.

Když vám dítě usíná v autě v půl šesté večer a vy se děsíte večera s poděsem plným energie, který bude strašit do jedenácti, NECHTE HO SPÁT. Alternativa (jde spát v půl osmé a od půl jedné do tří je vzhůru) je MNOHEM horší; něco jako kocovina blahé paměti, jen bez toho zvracení.

Takové ty noci, kdy se vám dvě hodiny zdá o odebírání moči, pak se dítě vzbudí, vy ho rozbalíte, za nějakou chvíli začne čurat… a čurá tak šejdrem, že naberete asi čtvrt mililitru. Fakt se vám chce chodit k doktorce pro novou sterilní zkumavku a zas na sebe nechat koukat jako na idiota…

Dovedla jsem si představit různé aspekty odstavování, ale popravdě mě zaskočilo, že mezi ně patří i ztížené dýchání 😀

Nezáleží na tom, že má dítě růžové botičky, růžové kalhoty a bílo-růžovo-fialově pruhovaný svetr. Když nemá náušničky, je to určitě chlapeček.

Ultrasuperduperbezpečnou autosedačku, kde je dítě zajištěno hracím pultíkem, nemá cenu kupovat dítěti tak svobodomyslnému, že nevydrželo ani v zavinovačce. Taky nás to teda mohlo napadnout dřív…

Během měsíce, kdy se dítě začne stavět (a padat), se změní reakce na ránu + řev z „kočičko, neublížila sis, bolí tě to moc?“ na „nebul“.