Za těch blahých časů, kdy se ještě mohlo do zoologických a botanických zahrad a – nebudu říkat, že žádný, ale ten největší koronaprůšvih se ještě nerýsoval, tedy před dvěma týdny, jsme se při vybírání výletu rozhodli pro Průhonický park. Jezdíme tam několikrát do roka, a nejraději na podzim, mám odtamtud vždycky moc hezké fotky s dětmi v podzimním listí.

Téměř jsem přestala pít kafe – a když už si dám, musí být bezkofeinové (koupila jsem si kvůli tomu i decaf kapsle do handpressa, ke kofeinovému kafi se přinutím už opravdu zřídka – myslím, že jsem žádné neměla minimálně tři týdny). Takže jsem ještě hledala na fb kavárnu v průhonickém zámku a sondovala, jestli mají decaf. Měli. Takže jsme rozradostněně vyrazili do Průhonic. Lvíček dal do navigace Dendrologickou zahradu. Nad tím jsem se zamyslela asi půl vteřiny: bodejť, sice tomu většinou říkáme Průhonický park, ale je to i dendrologická zahrada, ne? Chvíle překvapení přišla před cílem: přijeli jsme jinudy, ne od průhonického náměstíčka, ale od dálnice. Ale našli jsme místo na zaparkování, takže hurá, ono to má druhý, spodní vchod, to je super!

Pořád nám to nedošlo. Až když jsme po pár stech metrech začali plánovat, že podejdem dálnici a dojdeme do druhé půlky parku s tím zámkem a kavárnou, začalo mi to být po několikátém pohledu na mapu podezřelé. Mapa areálu. Mapa v mobilu. Podezření. Prozření.

Průhonický park a Dendrologická zahrada jsou dvě různé věci. Ano, jsou poměrně blízko u sebe, asi půl kilometru. Ale fakt nesousedí a už vůbec se nedá projít z jednoho areálu do druhého, natož aby to byla součást jednoho lesa.

Ne, že bychom si to neužili! Tolik různých jírovců jsem například v životě neviděla. Ale připadám si jako blbec: tolik let tam jezdím a doteď jsem nevěděla, že Dendrologická zahrada NENÍ Průhonický park.

Tímto se omlouvám Coffee59Brunch, že jsem jim slíbila návštěvu a nedorazila 😀

PS: V zahradní kavárně měli decaf taky 🙂

…do prdele, to je mi smutno.

Protože jsem chtěla ve středu na Noc literatury do Nymburka, ale neodvážila jsem se, protože jsem srab a nechtěla jsem kvůli cestě vlakem a čtení v uzavřených prostorách dostat případně celou rodinu do karantény.

Protože jsem chtěla vzít třiasedmdesátiletou maminku na výstavu Mucha! a netroufnu si s ní kamkoli chodit (a po víkendu nám to stejně zavřou).

Protože začíná podzim a zima a zároveň zavírají všechno to, co bylo na zimě fajn a co nám ji pomáhalo přežít – muzea, galerie, kina a dokonce i zoologickou. Jasně, na čtrnáct dní, ale to už bylo před týdnem taky, že kroužky se ruší na čtrnáct dní – hodně bych se divila, kdyby něco z toho otevřeli ještě do konce roku.

Protože je skoro všechno jako na jaře, kromě prvního stupně škol a teda restaurací, a něco i horší (třeba že spolu nesmí celá rodina na nákup – což jsme u normálních nákupů pochopitelně nedělali, ale když je například potřeba koupit dětem boty, rádi to prodiskutujeme všichni). A s tím jsem teda nepočítala. Nejsem bláhová, počítala jsem s návratem roušek a opatřeními typu zrušení koncertů a podobných shromáždění, ale tohle…

Protože jsme úplně prošustrovali dobrý stav z jara, jelikož „lidi jsou z roušek otrávení“. Byli jsme v létě v Německu, roušky tam byly normální v supermarketech i v MHD, všichni (i my) to brali úplně normálně… a kde jsou teď, že.

Protože mi půlka facebooku linkuje Šmuclery a podobné chřipečkáře.

Na jaře bylo docela fajn, uchýlit se do lesa. Březen i duben byly poměrně teplé, suché a v přírodě bylo dobře. Říjen, listopad… well… Řekněme, že do výhledu příštího půl roku nehledím s žádnou zvláštní radostí.

„Mami, co to je: jaro, léto, podzim, zima?“
Při zprocesování otázky mi během pár vteřin došlo, že nejde o test nebo začátek vtipu, ale prostou lexikální nedostatečnost, takže jsem odpověděla: „Roční období!“
Viki mi vylezl na klín a blaženě prohlásil: „Tak příští roční období jsou Vánoce!“

Jo, začal podzim. Zazimovali jsme slunečník a jako každý rok jsme z něj vyklepali hnízdo vos nebo sršňů. Začala jsem si pouštět playlisty koled a christmas.fm.

Bibčina třídní je v karanténě, škola je na čtyři dny zavřená (zítra se snad dozvíme, co od čtvrtka), nás čeká minimálně do půlky příštího týdne domácí výuka. Na začátku školního roku jsme odhadovali, že škola vydrží měsíc. Vydržela měsíc. Chm.

Lvíček začal v nové práci. Kdyby mě vzali do H1, nastupovala bych taky a myslím, že bychom se všichni zcvokli. První věc, u které jsem ráda, že nevyšla. Druhá věc byla Akademie #holkyZMarketingu, která měla zabrat dvanáct týdnů od 22. září a o které jsem se tak dlouho rozmýšlela, až se všechna místa obsadila. Aktuálně mám strach i třeba sednout do vlaku a jet ve středu na Noc literatury do Nymburka, akci skvělé Janiny. A když si představím jezdit takhle někam každou sobotu… Sama se covidu až tak nebojím, ale nechci poslat do karantény celou rodinu. A ta poslední sobota vycházela na B narozeniny.

Do třetice neproměněných příležitostí všeho dobrého: ode dneška běží Testing Academy od Cleverlance. Hlásila jsem se, byla jsem na skypovém pohovoru, nakonec mě nevzali, „přes určité analytické dispozice“. Bylo mi to líto. Do včerejška, kdy jsem se dozvěděla o karanténě (dnes bylo navíc dokonce ředitelské volno; jiné dny Brígu aspoň dopoledne zabaví online výuka, ale průšvih by to byl tak jako tak).

Takže zatím asi všechno dopadlo, jak mělo – no a teď už věřím v nějakej obrat. Koneckonců, za necelé jedno roční období jsou tu Vánoce…