Brigitka – 11. měsíc

Už jedenáct měsíců! Nechce se mi tomu věřit. Velmi dobře si pamatuju, jak jsem loni touhle dobou sháněla dárky, pekla cukroví a žehlila oblečky velikosti 56. Strašně to uteklo…

Jak se má Brigitka:

Prodělala svoji první nemoc s horečkama. CRP z krve bylo vyšší, než by nasvědčovalo viróze, takže dostala antibiotika a ta zabrala nejen na chorobu, ale ozdravěla ji myslím celkově. Divně zapáchající plínky zapáchat přestaly (ale ještě budeme muset nabrat kontrolní moč, to jsem zvědavá, jak dlouho nám to zas bude trvat…) a hrozně se rozjedla. Podařilo se nám zavést třetí plnohodnotné pevné jídlo, kterému doteď odolávala (většinou ovocná snídaně nebo svačina), i když v posledních dnech se to nejspíš kvůli dalším zubům zase trochu rozpadá 🙂

Měla svátek a dostala několik knížek, dvě stavebnice, maňáska kašpárka, tahacího krokodýla (prý; mně to připadá jako housenka) a pár kousků oblečení. Prožívali jsme to spíš my 🙂

Rozšiřuje repertoár svých kousků: při krmení často dělá „uauaua“ rukou přes pusu („Indiánka“), nebo si ji dá hřbetem do pusy a komíhá prsty jako chapadly (tomu pracovně říkám Cthulhu). Často utrousí bigbíťácké „oh wow“ nebo „oh yeah“ a kromě mlaskání jazykem se naučila i vcucnout rty, takže by se pomalu mohla dát i na beatbox.

Naučila se nám dávat pusinky (i když občas jsou trochu ve žraločím duchu) a občas se dokonce trochu mazlí. Taky se ale umí pěkně vztekat, když jí třeba seberem nepovolenou hračku. Budu doufat, že je to vývojové období (případně, že jí není dobře od těch zubů) a ne stálejší povahový rys. Vzteklé dítě je za trest.

Že se naučla říkat máma, už jsem psala v přehledu, pro jistotu ještě zopakuju do shrnutí 🙂 a dobře ví, co to znamená, nejčastěji se tak dožaduje mé přítomnosti v cizí náruči. Vylezení na gauč zatím naštěstí nezopakovala, ale snaží se pořád. Když se jí chce, na povel „přines XY“, kde XY je věc, která je v jejím zorném poli a kterou jsem pojmenovala v nedávné době 🙂 A listuje knížkami, i normálními z tenkého papíru, jako profík.

Jak se máme my:

Párkrát jsme měli o víkendu hlídání, tak jsme vyrazili jednou do Hořovic a podruhé na Svatojánské proudy. Je to vždycky strašně super a malá se má s babičkou skvěle, takže spokojenost na všech stranách. Zatím jsme byli pryč vždycky kolem čtyř hodin, do konce roku doufáme, že vyjde celodenní a někdy během zimy i samostatná noc 🙂

Jak koexistujeme:

Před třemi týdny se Brigit sama odstavila. Jako s většinou věcí (těhotenství, porod, první týdny) si už neumím představit, jaké to vlastně bylo, kojit, a připadá mi ta představa i divná 🙂 nelituju toho, naopak jsem jí vděčná, protože vím, jak těžké by pro mě s mojí měkkosrdcatostí (a neochotou řešit bolavě nateklá prsa první dva dny) bylo odstavovat ji z vlastního rozhodnutí. Předem jsem plánovala kojit aspoň šest měsíců a ideálně ne (o moc) déle než rok, takže i v tomhle směru jsem v podstatě úplně spokojená. Nekojení si vrcholně užívám: piju kafe, alkohol a bublinkové nápoje, jím čerstvé pečivo, mexickou pizzu, zelňačku, chilli con carne a katův šleh 😀 Sranda je, jak se mi po roce a půl zmenšila prsa, jsem zvědavá, jaké prádlo mi vlastně teď bude.

Musíme se v nejbližší době zastavit v IKEA a koupit pojistky na skříňky a šuplíky. Izolepa jako dočasné řešení je sice funkční, ale ne moc vzhledná ani praktická 🙂 Taky mám zálusk na nějaké nedobytné boxy do Expeditky, protože v bytě je kritický nedostatek odkládacích ploch ve výšce aspoň jednoho metru, takže mám na psacím ministolečku hromady knížek, časopisů, společenských her a všeho, co se nám nepodařilo v knihovně náležitě utěsnit.

Celý měsíc krásně vzorně jezdila v kočárku vsedě, ale teď už se zase začíná vzpínat, vzpouzet, otáčet se a klekat si… ta zima bude ještě veselá. Jsem zvědavá, jestli mi ještě vůbec k něčemu bude fusak z loňska (spíš se zdá, že ne). Tak jsem si užila měsíc hodnou holčičku a teď zas do boje s čerticí… 😈

Starý dobrý Lada a její první leporelo k devastaci

Pidižvík rozbaluje dárky k svátku

Radost z knížky (to vypadá, že snad nějaké geny zdědila! 🙂 )

Zvukový doprovod si umíte představit

Malá punkerka

„Hele, tati, mám žvejku“ (z toho jsem měla jednou regulérně málem infarkt)

Pidižvík tě vidí…!

Stručně – 44. týden

Volné pondělí (mimochodem výjimečně stejně tady a v Irsku, kde všechny svátky připadají na nejbližší pondělí, aby byl prodloužený víkend) jsme věnovali výletu do průhonického parku. Byla to šťastná volba, bylo krásně a i když jsme tím pádem zaparkovali až na druhém konci Průhonic, ničemu to vlastně nevadilo, dvě hodiny jsme prolézali park, Brigča spala od vlezu do výlezu, my si vzali na cestu cappuccino v nově otevřené kavárně Taroucafé (máme v plánu to zopakovat v zimě a tentokrát si na kávu sednout, interiér je moc příjemný a káva z mamacoffee výborná, ale nechtěli jsme dlouhým sezením rušit lehký spánek pidižvice) a nafotili spoustu super fotek, které ale, jak už to bývá, stejně ani zdaleka nezachycují reálnou atmosféru.

Jinak mi svátek naboural celý týden, v úterý jsem měla pondělí, ve středu úterý atd. Proč nejsou prodloužené víkendy radši od pátku? 🙂

Dítě vylezlo samo na gauč! Všude vleze, všechno kramaří, otevírá skříňky i šuplíky. Musíme vyrazit na nákup pojistek (ale Brigule na gauči mě fakt ohromila).

Přišly kaktusácké simky. Kaktus se zatím stal mojí love brand, tak snad si to nepohnojí 😉 Přenos čísla je naplánovaný na úterý. Už jsem si vypnula měsíční datový balíček (zúčtovák mi končí dnes) a pápá, Vodafone.

O čtvrteční oslavě Halloweenu jsem psala zvlášť 🙂

V pátek začal listopad a přísahám, že vláda začala vypouštět všechny ty přes rok skryté rezervy lidí. Teď až do Vánoc nebude v nákupácích k hnutí. Pro mě aspoň signál, že je fakt čas vymyslet a objednat nebo nakoupit všechny vánoční dárky (hlavně vybrat fotky na fotokalendář pro babičky a dát je vyrábět, snad to pořeším během příštího týdne).

Přišly mi Smashbooky! Vánoční edice, mini book a ještě jsem si k tomu přidala dvě vánoční scrapbookové čtvrtky… a mezitím, co jsem čekala na objednávku, mě napadly tři další využití jejich alb. I’m doomed, ale nejdřív musím zpracovat ty co mám, ať se mi tu plonkově nehromadí horníci 🙂

Vlezla jsem do Marks&Spencer a to jsem neměla dělat – takových cute vánočních věcí, od samolepek přes dárkové dózy sušenek po brusinkovou kosmetiku, nechala bych tam majlant.

Ochutnali jsme Kolečka s perníkovým kořením z „rodiny“ Zlatých sušenek. Mindfuck, vypadají jako měkké perníčky s cukrovou polevou, ale když se do nich člověk zakousne, jsou křupavé 🙂

V sobotu si Lvíček všimnul, že se roudnická čajovna jmenuje Tek Mate, a teď přemýšlíme, jestli je to schválně jako pozdrav Jaffů ze Stargate 😀

Dneska jsme propršené dopoledne úplně sprostě prováleli, částečně i s Brigulí – to bych zavedla klidně jako tradici 😉 Odpoledne se trochu vyčasilo, tak jsme jeli na Vypich vidět se s babičkou a pouštět draka. Na to, že stál 45 korun ve zličínském drogeriopapírnictví, jsme si s ním užili spoustu legrace 🙂

Happy Halloween

Mám ten svátek ráda. Před dvěma lety jsem ho slavila v Googlu, kde byla na pravidelné páteční oslavě TGIF kostýmní party, loni jsem chtěla uspořádat oslavu doma, ale nějak to nevyšlo (kvůli pokročilému těhotenství jsem to nedokázala nějak moc hrotit). A letos? Moc jsem toho nečekala, ale nakonec jsem byla spokojená: k večeři těstoviny s očními bulvami, jako chuťovku po večeři párečkové mumie a k tomu svíčky a nejnovější simpsonovský díl Treehouse of Horror. Nevyšel jen správně krvavý svařák (měli jsme načnuté bílé víno a navíc se mi s ním už nechtělo svařovat 🙂 ) a halloweenské linecké, na které mám ale těsto v lednici a snad je spolu s Lvíčkem upečeme o víkendu.

(Omluvte zapatlaný stůl, skleněná deska se prostě NEDÁ udržovat. A taky kvalitu fotek z telefonu. Nevíte o nějakém slušném fotomobilu?)

Popravdě doufám, že než Brigitka trochu povyroste, ujme se i tradice halloweenských kostýmů a maškarních party pro děti (koledování bych asi tolik nemusela). Ať už slavíte, nebo ne, doufám, že jste měli fajn večer…