Doufám, že tohle je výjimka a ne pravidlo. Příhodné věci se snažím cpát na Twitter, ale ne všechno se tam vejde (ať už délkou nebo tím, že to není až tak strašně úderné a vtipné) a to dítě je týden od týdne zábavnější. Obávám se, že za pár měsíců z ní bude šílená hláškařka.

V pondělí jí bylo 17 měsíců a šly jsme na hřiště. Holčička v podobném věku jí zaboha nechtěla půjčit ani jednu hračku a ještě zkonfiskovala ty její. Briguli to nevadilo, ale chtěla si na práci vzít jednu lopatku, holčička ovšem odmítala vydat obě. Jala se zasahovat její babička, vysvětlovala jí, že musí vrátit, že ta jedna ani není její… a B. to pozorovala, vnímala, že holčičce něco vyčítají, zvedla prst a prohlásila: „Ty ty!“

Co se umí pojmenovat, začali jsme jí z velké části říkat Bíbí anebo odvozeninami (Bibina, Bibule apod.). Kromě toho, že ví, jak se jmenuje, se taky pozná v zrcadle – ve vaně na sebe dělá opičky do nerezového špuntu od vany a na dotaz „kdo to je?“ odpovídá „Bíbí“. (Když jí ale ukážeme její fotky z doby, kdy byla maličká, reaguje bezelstně „mimi“.)

Večerní rutina mívá stereotypní konec: nechce ven, dokud se jí nezeptáme, jestli chce Partysaura. To se postaví ke kraji vany a začne komandovat: „Ve! Bum bum! Pata!“ = Ven, osušku s medvědem a Partysaura…

Ve čtvrtek uviděla na procházce golfky. Doma má malé plastové golfky pro panenku, takže její první reakce bylo potěšené „Nána!“ Pak kočárek přejel, uviděla do něj zepředu a překvapeně se opravila: „Mimi…!“

V pátek nám usnula cestou ke kosmetičce (ve tři čtvrtě na čtyři), spala přes hodinu a noc byla strašná – usnula po deváté, zase strašila v noci a byla brzo vzhůru. Když jsme jeli v sobotu z Lán kolem páté, snažila jsem se ji udržet vzhůru, jak to šlo, ale stejně asi deset minut před domovem odpadla. Nemilosrdně jsme ji po příjezdu probudili a postavili na nožky, ať si dojde do bytu; nesla to celkem statečně a i když byla večerka zase posunutá, vzbudila se jen jednou (až v půl páté) na mlíko a pak nás ještě nechala spát až do osmi! Už bych ale fakt brala ten extra pokoj a začít s vysvětlováním, že mlíko uprostřed noci je overrated. Jednu dobu už jsme ho tedy málem odbourali, ale posledních pár dní se vždycky vzbudí s brekem a pronásleduje mě do kuchyně, kde se mě drží za nohy, dokud ho nepřipravím…

Ve čtvrtek na Okoři i v sobotu v Lánech krásně ťapala, už ujde docela kus. Pokud člověku tedy nevadí se každý metr zastavovat nad klacíčkem, kamínkem nebo kytičkou 🙂 Když to ale střídáme s chůzí za ruku, motorkou a v případě nouze kočárkem, jakžtakž to jde. V cukrárně pod Okoří dostala taky svého prvního vlastního nanuka. Ne, že bychom jí s ním nepomohli, ale odjídala statečně – vanilková, to je její…

Oblíbila si vyhazování věcí do koše – to už jsem psala, ale teď k tomu přidala i slovní doprovod „košššš“. Takže když najde smítko nebo když odhodíme zabalenou použitou plenu, po sundání z přebalováku ji popadne a s pokřikem „koššš“ si to metelí ke koši. Řečnické otázky ovšem stále ještě nedává 😉 včera večer si významně lehala v obýváku na polštář, který shodila z křesla na zem. „Copak se nám asi snažíš naznačit,“ bavil se L., načež B. „pro blbé“ vysvětlila: „Hají!“

PS: A z čeho máme radost – začala být konstruktivní. Umí už postavit až pět kostek na sebe a skládat dohromady i lego. Osvěžující změna po měsících a měsících boření…

Snažím se v přehledech držet co nejvíc nedětných témat, ale tentokrát si nemůžu pomoct: highlight týdne je, že Briguška umí odpovědět na otázku „jak se jmenuješ?“ „Bíbí,“ zahlásí hrdě. Už je to fakt velký dítě. (Taky začala procvičovat „nene“ „není“ a už se objevilo i „moje“, bude ještě sranda.)

Koupila jsem si v Intersparu dózu na kávové pody. Malé radosti, a snídaňová skříňka vypadá zas o něco líp 🙂

Chybí mi blbejch 14 Disney kartiček, asi desetkrát tolik mi jich přebejvá. Že já se vždycky nechám na tyhle kraviny nachytat 🙂 Když navíc Bibina to ocení úplně nejdřív tak za dva roky. Ale mně se to prostě líbilo…

Místo jedné trafiky otevřeli v Metropoli papírnictví. To bude můj konec 😀

Ve středu se tu stavěla májka a pálily čarodějnice. Šli jsme se mrknout na stavění a pak to radši otočili na druhou stranu Zličína, tolik lidí a ruchu přiváděly Bibuli do vrtule. Když jsme pak koukali z kopce na ten oblak dýmu, byli jsme docela rádi 😉

Pár minut po pořízení následující fotky skončila Bíba na zádech v písku jak překvapený brouk 😉

Tomáši Poláčkovi aka Gočovi vyšel ebook se sto rozhovory. Moje okamžitá reakce, když jsem si to přečetla na idnesu: „To si koupím!“ Po výhrůžném Lvíčkově pohledu (nákup ebooků asi za litr během posledních dvou měsíců): „…někdy.“ 😀 (Zato idnesem oslavovaného Kostičasu jsem si přečetla anglickou ukázku a vůbec mě nezaujal, tady asi ušetřím…)

Na prvního máje jsme šli nejdřív uspat dítě na Řepy (pusa byla pod kaštanem, snad se to počítá – třešně už nehrozily) a odpoledne zorganizovali rychlovku „odložit na tři hodiny u prarodičů“ a vyrazili se projít ze Šárky na Jenerálku. S kočárem to tam průchozí sice je, ale celkem mizerně, hlavně ten velký kopec, takže jsme si to užili sami včetně následné točené kofoly 🙂

Bibina se nerada mazlí a pusinkuje. Poslední dobou to začíná být trošičku lepší, ale stejně s pusinkami a přituleními dost šetří – nemyslí to špatně, není prostě moc kontaktní typ. Lvíček to občas trochu těžce nese, ale Bíba přišla na způsob, jak mu to vynahradit: chodí ho drbat na zádech. To on miluje, ona se nemusí tulit a všichni jsou spokojení 😀

V pátek jsme měli domluvenou návštěvu u Puff, ale předpověď vypadala dost hrozivě, tak jsme to radši skrečovali. Realita byla o něco míň apokalyptická, ale člověk nikdy neví. (I tak by nás bouřka s větrem chytla přesně po cestě zpátky, L. v tom byl venku a potvrdil, že nic příjemného – radši počkáme na trochu příznivější roční dobu.)

Lvíčka popadl nějaký záchvat puntičkářství: „Ty vaříš nad rysku!“ přišel mi vyčíst k přebalování. „A nezapínáš digestoř dřív než varnou desku,“ popichoval. S klidem jsem odvětila: „To ti připomenu, až pojedeš zase 180 na dálnici.“ „Good point,“ musel přiznat. „Well played. Lawyered…“

Něco rozkramařovala: „Ty jsi Brigule, viď,“ konstatujem už rezignovaně. „Jó,“ houkla nevzrušeně od hraní.

Až je mi to už trochu blbý, ale ve středu jsem ještě těsně před spaním na mobilu vyplňovala soutěž o lístek na Svět knihy na stránkách knihovnice.cz, protože jsem se tam chtěla vydat a bylo mi líto peněz za vstupný… a v pátek mi přišel mail, že jsem ho vyhrála, ehm 🙂 Nicméně co do hodnoty Puffin vede!

Sobota byla líná, co taky dělat, když je tak hnusně lezavo. Chvíli jsme zvažovali „výpravu“ do IKEA, ale nakonec se nám nechtělo. No a dneska to bylo podobné, ale nechtěli jsme se jen válet doma, takže jsme nakonec zaangažovali prarodiče a vyrazili do centra. Cílem byla procházka v Riegráčích a pak zapadnout na kafe do Monoloku.

Takže jsme prošli Riegráče, zašli až do krásně rozkvetlé Rajské zahrady a pak došli do Moravské. V Monoloku jsme si sedli, dali si úžasné cappuccino, já se checkla… a za pár minut mi přišla SMSka od Haničky, že se zrovna chystá na kafe a jestli může dorazit za náma. Úžasná náhoda, protože já si na ni vzpomněla cestou, uvažovala, jestli jí nenapsat, a pak to hodila za hlavu, že bude mít určitě dávno nějaký vlastní program. Asi poprvé v životě se mi foursquare hodil k tomuhle účelu 🙂 Příjemně jsme si popovídali, zdrbli kdeco od seriálů přes marketing až po elektroinstalace a s Lvíčkem jsme se shodli, že bychom si to nechali líbit častěji 🙂

Z radlerů pijeme vlastně jenom dvě značky – nealko od Birrelu a alko od Staropramenu, s jinými neexperimentujeme. Obě dvě řady ale uvedly novinku, Birrel zázvorový a Staropramen Cool višeň. Zázvorový Birrel nebyl nic moc a asi už ho znova nepotřebuju, naproti tomu višňový Cool jsem se bála, že bude patok, ale naopak je výborný a zařazujem ho do stálého letního inventáře 😉

A na konec jednu aktuální Briguli. „Hele, já ti tu knížku s piánkem slepil,“ promlouvá jí L. do duše, „a byl bych rád, kdyby tak nějakou chvíli zůstala…“ B. nevzrušeně knížku demoluje dál.  „Nojo, táta je nudnej,“ povzdechne si sám nad sebou. „Není!“ okamžitě se ohradí dcera 🙂 To aspoň potěší!