Stěhování jsme přežili

Ještě mě čeká vybalení asi tří krabic převážně s obsahem kuchyně (proč kurva musíme mít tolik nádobí? A těstovin a koření a čajů?! Do spotřebování nic nekupuju a kořenit budu jenom pepřem a solí!) a koupelny, ale zvládli jsme to s pouze drobnými fyzickými a psychickými následky („nenávidím, když musím někoho mikromenežovat!“ „nenávidím bejt mikromenežovaná!“).

Máme nádhernej výhled, obří obývák, velkou ložnici a dětský pokoj větší než naše ložnice předchozí. A kuchyň s dvoumetrovým barem. Doufám, že tady vydržíme tentokrát dýl než půl roku – stěhování je dost adrenalinovej koníček.

image

image

image

image

image

image

image

image

image

Pár drobností

Za prvé, omlouvám se za nefunkčnost galerií. Měla jsem plugin, co je vkládal z Picassy, a Google změnil API, takže je to rozbitý. Nevím, na jak dlouho, je možný, že příští týden bude muset být odkazem.

Bibi bylo včera dvacet devět měsíců.  Shodou okolností jsem potkala dvě holčičky, jednu dvouletou a druhou určitě ne o moc starší, co už byly obě bez plínek. Jinak je moc šikovná, dostává mě její všímavost a dedukční schopnosti – třeba jde kolem stránky s mým itescem a prohlásí „nákup!“, přičemž si nevzpomínám, že bych jí někdy cíleně ukazovala, že tam nakupuju. Nebo si všimne, že na sloupku je odlepená reklamní samolepka, co tam byla. Všeho si všímá, všechno hlásí, a dokáže i konstruovat slova – jako když jsem jí říkala, že větrníček na figurce z kindervejce se doopravdy na fouknutí netočí, a ona trvala na svém, že je „foukací“. (A měla pravdu.)

image

Mňága se jí líbí.

Jsem zvědavá, jak snese další stěhování. Zatím ji lákáme na závěsy se sovama 😉

A jsem zvědavá, jak to zvládneme my. Jediná klika, že se nemusíme stresovat nutností zabalit všechno – a oblečení, nádobí a věci pro děti snad za den a půl pobalíme. S Bibinou se totiž fakt nedá. I kdyby mě nechala nějaký ten kus výbavy domácnosti sbalit, šplhala by po hotových krabicích a srazila si vaz. Stačí, že má parádní monokl po nevybraném parakotoulu z postýlky.

Ale musím říct, že se docela těším zpátky. Ne, že by to bylo podstatné, děláme to čistě kvůli dojížděcím časům do Berouna. Tak uvidíme, na jak dlouho tentokrát…

Fotopřehled 2015/18

Tři věci:

  1. Přiznám se, že nemít Picassu a WordPress v telefonu, tak neblognu asi nikdy nic.
  2. Opět přichází čas starého dobrého prohlášení „už nikdy se nestěhuju“! Bohužel vím, že to není pravda, když jdeme z vlastního do nájmu, že si časem něco svýho zase chtít pořídit budem Každopádně fuck stěhování a už jenom šest dní vydržet!
  3. V noci na dnešek jsem měla sen, že jsme k Bibině a Vikoušovi měli ještě čtyřčata holky. Jmenovaly se Diana, Lýdie, Iveta a Marcela a já řešila, jakýma barvičkama je rozdělit – nechat růžovou Bibině jako prvorozené, nebo jí dát žlutou, kterou miluje? Tyrkysovou pro některou z holčiček, pro Vikiho, nebo ji jako neutrální barvu kočárku vynechat? Jak vidíte, šlo o samé srdcervoucí problémy, v tom snu jsem s tím množstvím dětí nějak neměla problém, ovšem po probuzení dumám, jestli by ta sterilizace nebyla přece jenom nejbezpečnější.

Užijte si fotky.

Response code is 404