Skeče špičkovací

„Ty vůbec nejíš toho Mikuláše!“ rozčiluje se Lvíček naoko nad napůl snědeným košíčkem sušeného ovoce. „Podívej na to ovoce, už je celý suchý!“ 😀

Něco chci, L. u počítače moc nereaguje, tak se omlouvám, že ruším: „Nerušíš, vůbec. Naopak, jenom je potřeba rušit důkladnějc.“

„Co je tohle?“ ptá se Lvíček při úklidu a ukazuje mi tašku, kde vidím plstěné listy. „To jsou podzimní dekorace,“ jsem hrdá, že můžu obratem odvětit. Vyndá z tašky menší tašku s odsávačkou mlíka a sarkasticky prohodí „A tohle? To je úplně typická podzimní dekorace…“

„Ve středu jsem se úplnou náhodou dívala na Sama doma,“ začínám něco líčit a jsem přerušená nedůvěřivým „jak se dá dívat na televizi náhodou? To si tak představuju, že úplnou náhodou na balkóně přistála zapnutá televize…“

Povzdech

Poznámka

Nepomohly domluvy, prosby, hrozby, zvýšený hlas ani plácání – Briguš po měsících systematického snažení urvala vodicí lanko od žaluzií. RIP.

Adventní kalendář: 19.

Už se nám to sakra blíží, šňůry aut do nákupních center vedou ze všech směrů v každou denní dobu (a já mám sobotu, protože od včerejšího odpoledne má Lvíček dovolenou, až do pátého ledna!), šílenství vrcholí… převzorní tchánovci mají už zabalené všechny dárky, my jenom nakoupené (zaplaťpámbu) a zabalené jen pro každého navzájem.

Musím přiznat, že i když Vánoce miluju, tohle období mě nevyhnutelně stresuje. Nejen, že přes všechnu snahu o pohodovost prostě některé věci – typicky aspoň ty dárky 😉 – být musí, ale hlavně je všude spousta lidí, všichni šílí, pošty a doručovací společnosti nefungují… a nápady na adventní „okýnka“ docházejí 🙂 Tak se mi to oboje spojilo v jedno a chtěla jsem vám říct: nenechte se tím moc otrávit a semlít. Udělejte si radost. Já si dnes na poště vyzvedla balíček knih z bux.cz a nebyl mezi nimi ani jeden dárek: všechny byly pro mě (resp. pohádky pro Briguš, ale až bude větší). Krom toho jsem si zcela trapně koupila věci, které chci, které se mi líbí a které vím, že mi pod stromeček nikdo jiný nedá: sadu moka lžiček (za známky se slevou z Intersparu), Albi diář a sadu toaletní vody s deodorantem. Zabalím si je, ne nějak přehnaně, ale strčím do vánočních taštiček a dám si je pod stromeček. A vám radím totéž – mrkněte buď do svého oblíbeného eshopu, nebo na slevový agregátor (třeba skrz.cz) a chvilku brouzdejte, jestli nenajdete něco, co by vám udělalo radost a od nikoho jiného to nedostanete. Taky si zasloužíte ocenit… 🙂 (A jestli ještě nemáte všechny dárky, je to ideální příležitost pořídit nějaké bez tlačenic ;))

Dnes výjimečně bez obrázku z mého instagramu, zato tematicky: pokud koupíte slevový voucher, jak ho aspoň trochu originálně předat…

Adventní kalendář: 18.

Adventní a vánoční četba. Vánoce pro mě byly vždycky spojené s knížkami, letos zatím (podle vyzpovídaných Ježíšků) čekám pod stromečkem jedinou, ale mazaně jsem si objednala z výprodejů bux.cz a stran beletrie mám pořád ještě zásobu ebooků, tak snad strádat nebudu. Ale přece jen – knížka, tedy vhodná knížka, je z mého pohledu nejlepší dárek 🙂

Kupodivu se vánoční kouzlo špatně zachycuje na papír. V životě jsem vlastně četla snad jen jedinou vánoční knížku, která se mi vyloženě líbila, a ta byla dětská – Svátky krásné hvězdy. Původně jsem si ji snad ani nechtěla kupovat, kvůli podivuhodnému názvu a podobně podivuhodné obálce, a čekala jsem od ní něco úplně jiného (dokonce snad možná básnickou sbírku), ale po prvním přečtení se stala mojí nejoblíbenější a myslím, že stála u kořenů mojí obliby Vánoc. Přečetla jsem všechny tři soubory vánočních povídek nakladatelství Listen a žádný mě extra nenadchl. Co se ale chystám pořídit pro dceru, až bude trochu větší, jsou určitě Vánoční příběhy od Astrid Lindgrenové, s vybranými vánočními kapitolami už vydaných knížek, ale i originálními příběhy.

Mrazíky, to jo, ale sníh asi až v lednu?

Adventní Norimberk

Už jsem myslela, že se letos do zahraničí nepodívám. Někdy v říjnu ale začala vznikat myšlenka na německé adventní trhy, a že bydlíme u začátku D5, volba padla na Norimberk. Nijak jsem se na to neupínala, počítala jsem s tím, že onemocníme my, berule nebo hlídací děda s babičkou, že padne neproniknutelná mlha nebo husté sněžení… ale proti všem mým chmurným očekáváním nakonec všechno klaplo, po osmé jsme předali dítě a vyrazili.

Kafe ještě v Čechách

V Mondeu se jelo bezvadně. Potkali jsme autobus české cestovky Sad Tourist (kdo si takhle nazve cestovku?), jeli kolem stadionu 1.FCN, konečné Svařákové tramvaje a Hauptbahnhof přímo do centra. Náhodou jsme chytli místo v garáži na Hans Sachs Platz – když jsme vevnitř viděli, jak je malinká, uvědomili jsme si, jaká to byla klika. Přímo u v(ý)jezdu byl dětský trh plný stánků s hračkami a nealko punčem, které měly na střechách pohylivé figurky a prokládaly je kolotoče a houpačky.

Povšimněte si alternativního textu na levé desce.

Dětským trhem jsme prošli na ten hlavní a začali v první řadě prozaicky hledat půlmetrový bratwurst v bagetě, jelikož cokoli jiného Lvíček odmítal obědvat (i když tradičnější tam byly tři malé klobásky v housce, které tu ztvárnili i v marcipánu). Nakonec jsme byli úspěšní, já si dala místo bratwurstu wiener a sice nebyl tak dobrý, ale zase jsem ho nemusela dolovat celé odpoledne ze zubů. Odvážně jsem si na něj nechala dát kari cibuli a barbecue omáčku a docela si pochutnala 🙂

Trhům dominovaly stánky s tradičními postavičkami ze sušených švestek, fíků a ořechů, přítomné ale byly samozřejmě i perníčky, ovoce v čokoládě a jiné sladkosti, hračky, oblečení, dekorace, čaje a neodmyslitelné stánky se svařákem, u jednoho z nichž jsme se po obědě zahřáli: já klasickým Glühwein, Lvíček Kinderpuntschem. Dlužno dodat, že bláznivé nabídce všemožných horkých nápojů ve Vídni se to ani zdaleka nevyrovnalo; asi pět odnoží svařáku, horký vaječňák a v jednom fanfarónském stánku heisse slivovitz 🙂

Moc jsme toho nekupovali, ale přece jen pár euro padlo: plechovka perníků za hlídání, originální německé františky, pražené oříšky. Na památku jsem si koupila pohled a pak zahlídla poštovní stánek, kde prodávali lístky na jízdu koňským spřežením, pohledy a známky, a ostýchavě si vystála frontu, jestli by mi ho neorazítkovali. „Veeery expensive,“ mrknul na mě německý pošťák a pečlivě mi obtiskl na pohled dvě razítka, že mi bylo jedno – jak jsem pak zjistila – že jsou z 9.12. 😀 a nasypala jsem jim pár eurocentů do kasičky s výmluvným názvem „Glühweinswine“.

Lvíček loupe perníček

Po hlavních trzích jsme si prošli nějakou adventní výstavu, které jsme houby rozuměli, protože byla celá v němčině, ale pochopili jsme, že šlo o ztvárnění historické podoby trhů a tehdejších zvyků. Z druhé strany muzea se konala městská akce pro chudé, jak nám vysvětlil vyhazovač u vchodu s tím, že my pozvánky s největší pravděpodobností nemáme 😉 Tak jsme zamířili do prostoru trhů partnerských měst, mezi kterými byla i Praha. Její stánek nás ale zklamal, zcela nudně byl vyplněn jen skleněnými ozdobami (mj. sklenění krtkové). V americkém měli Hershey’s čokoládu, ve skotském spoustu tvídu a sušenek a gastronomicky nejlákavější byl stánek italské Verony 🙂

Trhy prochozené a ještě trochu brzo na to, jet domů; tak jsme koukli na mapu a vyšplhali ještě na hrad. Dlouho jsem nepotkala město s tak úžasně kompaktním centrem, jako má Norimberk – byl to doslova kousíček, jen hodně do výšky. A hrad samotný vážně impozantní a krásný.

Blížila se třetí hodina a pomalu začala padat tma, tak jsme se pomalu vydali zpátky k autu. Jen s jednou zastávkou: na cestě tam nás zaujal stánek s hračkami a uvažovali jsme, že bychom tam Brigitce koupili xylofon náhradou za ten absolutně neladící, co dostala k narozeninám. Jeden nás tam zaujal, asi za deset euro, ale měli ho i za dvacet v sadě s „rumba koulemi“, pro kterou jsme se nakonec rozhodli. Pak jsem si ale všimla ještě jiné sady, rumba koulí s tamburínkou… Stánkař si všiml, že jsem zaváhala, a vytáhnul jinou sadu: xylofon, rumbakoule, tamburínka, minitriangl, prstové činely… koukla jsem se na cenovku, 24 euro, a kývla, že to beru 😀

Vše plyne, Quantule zůstává!

Cesta domů byla pohodová, zastavili jsme se na Shellce u Boru u Tachova na čaj pro nakopnutí a šlo o mnohem příjemnější občerstvení než cestou tam v kladrubské Benzině. Dokonce tam měli i adventní věnce na stolcích…

Adventní kalendář: 17.

Přemýšlela jsem, které filmy mám spojené s Vánocemi, a popravdě jsem přišla jen na zmiňovanou Love Actually. Když jsem byla malá, koukaly jsme se s mámou a babičkou vždycky na Pyšnou princeznu, ale já osobně ji zas tak extra ráda neměla a stejně jako řada dalších tradic, i tahle se smrtí babičky odezněla… K Vánocům patří pohádky, ale mě v posledním desetiletí nezaujala snad žádná, včetně adorovaného Anděla páně. Mou (i Lvíčkovou) nejoblíbenější tak zůstává vtipná S čerty nejsou žerty. Sám doma mi stačilo třikrát, na Veselé vánoce přejí chobotnice už jsem taky nějak velká… Letos bych ale ráda konečně viděla oblíbený vánoční film Lvíčkova dědy, Země, odkud přicházím.

Přišla mi dvě vánoční přáníčka – tedy, jedno už včera, ale zapomněla jsem ho v batohu 🙂 Děkuju moc Pajak za hvězdičku, kterou jsem obdivovala u ní na facebooku (aspoň troška reklamy – od Páji mám několikero vánočních náušnic a už si bez nich neumím představit svátky! ;)), a za přání hodného dítěte – to by se hodilo 😀 Díky i petul a omlouvám se, že jsem to pojala nějak „bez chlapů“, samozřejmě přeju i tpkovi a i od Lvíčka.

Adventní kalendář: 16.

Půlka prosince v čudu a ještě je dneska úplněk! Dobrou noc, pokud právě usínáte 🙂

Slíbila jsem vám „svoje adventní oblíbené“ a začnu tím nejjednodušším, audiem. Karla Gotta normálně fakt neposlouchám, ale jeho Vánoce ve zlaté Praze jsou jedním z nejhezčích vánočních alb, které znám. Druhá moje stálice je Janek Ledecký – ta nejznámější, Sliby se maj’ plnit o Vánocích, už mi leze krkem, ale miluju A od těch časů a Ryba rybě už od dob, kdy neexistoval YouTube a já ležela před usnutím v posteli a horečně přelaďovala rádio, abych aspoň jednu z nich na některé ze stanic chytla. A pak mi jednou máma dala úplně mimochodem reklamní cédéčko od Čedoku a já úplně slzela… A stran mluveného slova, moje naprostá vánoční klasika jsou Vánoce s Františkem Nepilem. Můj oblíbený autor vyprávěnek a moje oblíbené téma dávají dohromady povídání s úžasnou atmosférou, laskavostí i vtipem.

Udělali jsme si dnes svařák do norimberských hrníčků… ten byl 🙂

Stručně – 50. týden

Tenhle týden byl, musím přiznat, o něco zajímavější. V úterý měl Lvíček pivo s bývalým kolegou. Nedělalo mi to problém, to jsem ovšem nevěděla, že zrovna ten den bude Briguš odmítat spát a strašně zlobit až někdy do těch deseti, co přišel domů. Byla jsem totálně vyšťavená, neměla sílu ani náladu ji uspávat, on taky ne, tak jsme se rozhodli, oznámili, že je velká holka a bude spát sama a odešli. Samozřejmě nastal řev, ale oproti předchozím pokusům nikoli zoufalý, ale vzteklý. To se dalo snášet o několik řádů líp a stačily dvě návštěvy po třech minutách, aby si lehla, ještě párkrát škytla a usnula. Vzbudila se asi ve čtyři na mlíko, protože naposled jedla trochu delší dobu před spaním, ještě usnula a tři další noci tímhle způsobem prospala komplet. Prostě wow.

Po narození Brigitky jsme se dohodli, že jí nebudeme dávat náušnice jako miminku, ale až si o ně sama řekne. Teď to Lvíček přehodnotil: „A nenecháme jí je přece jenom dát?“ Když jsem vysvětlila, že to není ten nejvhodnější věk, a proč vlastně změnil názor?, posteskl si „ale když ony by jí tak slušely!“

Ve středu první krvavý držkopád. Musela jsem nás obě skoro komplet převléct a vyprat a hodně dlouho utěšovat, ale zuby jsou snad cajk. Taky první návštěva místních Vietnamců a teda super, když člověk zapomene něco koupit a nemusí se táhnout až do nákupáku.

Když jsme ve čtvrtek byli podepisovat nějaký dodatek ke smlouvě, pobavil mě prodejce prohlášením, že by chtěl buď samý kluky, nebo kdyby ne, tak holku jako první, aby se pak starala o mimino. Pobavil proto, že já to měla přesně naopak: buď samý holky, nebo když už kluka, tak prvního, aby dělal sestřičce ochránce 😀 (Všechny kamarádky, co měly starší bráchy, k nim vzhlížely, ty, co měly mladší, je většinou nenáviděly… je pravda, že kluků jsem se neptala ;)) no, naštěstí se to v supermarketu nevybírá a já jsem šťastná jak blecha, že mám Brigulínu, ať už bude mít malýho bráchu, ségru nebo taky nikoho: hlavně, že mám ji.

Cestou jsme poslouchali Evropu 2 a jak Mrázka, ústřednu nemusím, díl, který dávali tentokrát, byl fakt boží (i když už starší). Volali někomu jménem Václav Havel, že se z bezpečnostních důvodů bude muset nechat úředně přejmenovat, a chlápek se vztekal, že jeho otec je Havel, děda byl Havel, on se přejmenovávat nebude – ale nakonec to zazdil hláškou „podívejte se, tady ve firmě je člověk, kterej se jmenuje Mrdka! A tomu nikdo nezavolá!“ 😀 😀 😀

Všechny dárky z internetu objednaný, děj se vůle boží! Příští týden chceme pro dva poslední do IKEA a pak už vymýšlet, kdy a jak se vidět se všemi prarodiči. Popravdě, víc než jednu cestu se mi s Brigčou o svátcích podnikat nechce, určitě ne během těch 3-4 dnů – někdo bude muset přijet sem nebo počkat kolem Silvestra.

Ježíšek-tchyně mi k Vánocům slíbil novou čepici, ale jedna stará se mi rozpadla už minulý týden a tu druhou jsem jednou takhle odložila a pozvolna, jako ta koule roští v amerických filmech, se z ní odkutálela bambule a bez ní vypadala pitomě, tak jsem si koupila v Camaieu novou a je to nejlepší čepice, jakou jsem měla za poslední dobu: neprofoukne, nepotím se pod ní a sluší mi 🙂

Ve čtvrtek se mi podařilo zvrtnout si kotník, když jsem skákala po Briguli svévolně si operující s výtahovou plošinou. Myslela jsem, že kvůli tomu ani o víkendu nikam nepojedem, ale naštěstí stačilo chladit a moc nezatěžovat, obout pevné boty a bylo to ok. Lvíček se ale tvářil, že si radši vypne IM, po tom, co jsem mu psala ve středu o zubech a ve čtvrtek o noze 😀

„Můžu ti něco sdělit? Odmítám jí chodit na třídní schůzky… už to vidím, jak to bude největší raubíř v celý škole. Jí to úplně kouká z očí, ta divočina,“ konstatoval Lvíček. Jako jo, ještě si s ní myslím užijem, prorokují nám to všichni 🙂 Teď naposled se nám začala smát, když se líbáme nebo objímáme, takovým tím stylem základka „oni se maj rá-di“ 😀

Oklikou se vrátím k usínání: každý den super a zrovna v pátek, kdy jsme potřebovali uklízet, připravovat svačinu a balit se na sobotní výlet, byla tak strašně ospalá, že jsme ji šli koupat hned po večeři a kolem tři čtvrtě na sedm už spala… a ve čtvrt na osm se probudila, řvala, musela dostat calgel, nurofen, asi půl hodiny jsme jí zpívali v posteli, pak nurofen zabral, ale místo, aby odpadla, zůstala perfektně bdělá do půl jedenácté. Tak Lvíček babysittoval a já lítala jak hadr na holi 😀 a to jsme si chtěli odpočinout, posedět u vína a TBBT… prostě všechno špatně.

Sobotnímu výletu věnuju samostatný post, to totiž stojí za to 🙂 byli jsme sami autem v Norimberku a bylo to naprosto boží. Zato dnešní dopoledne na nás nějak dolehla únava a předráždění a trochu jsme na sebe vrčeli, odpoledne to ale spravilo návštěvou Starbucks, která se kupodivu líbila i Brigulíně – seděla nám na klíně a zubila se na lidi u okolních stolečků. A moje druhá Orange Mocha tuhle sezónu!

Adventní kalendář: 15.

S měsíčním zpožděním se mi do rukou dostalo předvánoční číslo časopisu Bohemia Living a v něm, od strany 26, něco jako offline vánoční blogerská řetězovka 🙂 To se mi do advenťáku zrovna hodí, tak se přidávám a jestli vy chcete, přidejte se taky!

Jaký je tvůj nejoblíbenější vánoční zvyk nebo rodinná tradice?

Tohle je těžké, vlastně jsme nikdy moc zvyků nebo tradic nedodržovali. Ráda jsem chodila jako malá s dědečkem „vyhlížet Ježíška“, tedy na procházku (aby měly máma s babičkou prostor na vaření a přípravy), a postupem času se k tomu vracím. S Vánocemi, když ještě babička žila, mám neodmyslitelně spojenou modlitbu před večeři: „Oči všech doufají v Tebe, Hospodine, a Ty jim dáváš pokrm v čas příhodný„. Jako nevěřící by mi ale přišlo pokrytecké opakovat to sama, takže tuhle tradici nechávám bohužel vymizet. Stejně tak jenom babička znala koledu V čarovné noci děťátko, které doufám, že někdy získám partituru 🙂

Jaké je tvé nejoblíbenější vánoční cukroví?

Nejoblíbenější bylo od mojí babičky: nejradši jsem měla pracinky a vanilkové rohlíčky. Chutnaly mi i plněné ořechy, ale po dvou kouscích jsem měla těžkého krému zas na celý rok dost. Nejdéle v krabicích zůstávalo linecké, připadalo mi děsně nudné – a teď ho vždycky musím dělat prioritně, nejlíp dvojitou dávku, protože pro mého muže by jiné cukroví ani existovat nemuselo 🙂 Kromě toho máme ještě společnou slabost pro dva rodinné moučníky, které se dělají i jindy, ale na Vánoce být musely. Bohužel po ruce nemám recept ani na jeden, ale z rodiny mého muže to jsou kakaové měsíčky s citronovou polevou a z mé ořechové řezy na lineckém základu – dobrota.

Jaká je tvoje nejoblíbenější pohádka nebo film, který musíš o Vánocích vidět?

Mám film, bez kterého by pro mě nezačaly Vánoce, a to je Love Actually – ale pouštím si ho v původním znění vždycky v době, na kterou je datován začátek první scény, tedy „5 weeks to Christmas“. A když je čas, přidávám vynechané scény, s nimi to dává úplně jiný smysl a hrozně bych si přála director’s cut…

Kdyby sis mohla přát pod stromeček něco do bytu, co by to bylo?

Ušák! Ale jestli se mi to splní, tak nejdřív potom, co se přestěhujeme.

Jaké budou letos u tebe doma vánoční dekorace?

Teď to je modrý keramický adventní věnec se zlatými svíčkami, chvojí, hvězdy pletené z papíru a stromeček bude vzhledem k roční likvidátorce ozdobený „po staročesku“ slaměnými ozdobami a možná perníčky.

(Hvězdu z tohohle stánku na norimberských trzích jsem si nekoupila, ale líbily se mi moc…)

 

Adventní kalendář: 14.

Už se nám to krátí a mně na jednu stranu zbývá ještě spousta témat, na druhou stranu už jsem si vyčerpala ta jednodušší a zbývají věci s trochu větší nutností zamyšlení až rešerše – třeba moje oblíbené vánoční knížky, filmy a hudba. Na to bych přece jenom chtěla mít trošku víc času a už jsem tři dny ve skluzu, takže se ještě vylžu něčím jednoduchým; dnes jsem posílala poslední dávku vánočních přání. Ještě pořád je samozřejmě dost času poslat papírová, ale kdo se s tím má čmárat, lepit a utrácet za známky… 🙂 (Ano, jsem si vědoma, že sezóna internetových pohlednic byla tak před patnácti lety :D)

Poslední dobou mám slabost pro Albi. Jejich diář budu mít už potřetí a mají i pěkná přáníčka. Jiný soubor najdete tady nebo tady a možnost poslat pohlednici nabízí i můj oblíbený adventní kalendář ČT Déčko. Ale asi vůbec nejlepší je vybrat (nebo pořídit) nějakou svou povedenou fotku a poslat buď elektronicky, nebo ještě lépe jako papírové přání nebo péefko. Stejně je to prý naše národní specialita

Stříbrná sobota byla ideální příležitostí zajet si do Německa, a jelikož jsme tady přímo u D5, tedy části Via Carolina, volba letos padla na Norimberk. Chystám o něm extra post, jestli pámbu a Briguš dá…