Přeju vám ty nejkrásnější svátky, užijte a přežijte 🙂 Dneska už to asi nestihnu, ale v průběhu Vánoc dodám blogodárek 😉
Update: chtěla jsem vám napsat vánoční mikropohádku nebo mikropovídku, ale nakonec ji za mě napsal sám život. Máme dost, doufám, že se do Silvestra trochu zregenerujem… 😀
Konec. Finito. Vzdávám. Dnes pro vás nemám nic než recept na vánočku, kterou jsem chtěla zkusit, ale nestihla. Před chvílí jsem douklízela a dobalila dárky a doživotně zklamala Lvíčka zkřiveným a rozlámaným lineckým, které nešlo ani pořádně slepit, natož někde ukazovat nebo vystavit (je to náš jediný letošní druh cukroví).
Budu doufat, že za rok bude lépe, a taky že vám stihnu zítra aspoň připravit štědrovečerní dárek 🙂
Aspoň jsme zvládli plánovaný předvánoční výlet do zoo – nám se líbilo moc, Briguš byla nevyspalá a otrávená. Co naplat…
Vánoce jsou doba, kdy se vrací expati domů. Tak jsme se zeptali Štěpána, kdy dorazí, a jestli přijedou i další naši exirští spolubojovníci; dozvěděli jsme se, že Honza tráví svátky na Havaji, ale Eda tu bude a můžeme domluvit na sobotu hospodu. Dohodli jsme si hlídání a vyrazili na šestou do Potrefené husy Na Verandách, kluci se objevili přesně ve čtvrt na sedm.
Nastává ambivalence stejná, jakou chovám k našemu pobytu v Irsku: na jednu stranu si toho zážitku vážím, na druhou stranu si tak trochu přeju, aby k němu nikdy nedošlo. Obojí totiž nabourává moji spokojenost s malým lokálním životem. S klukama jsme probírali opuštěnost západního pobřeží Irska, švýcarský systém dopravy a turistické cíle v Kalifornii, všechno záležitosti, které jsem zažívala ještě dva roky zpátky na vlastní kůži a teď jsou pro mě podobně nedostupné jako cesta na Měsíc. Zjistila jsem, nebo spíš si ověřila, že se mi s nimi povídá tak dobře jako s málokým – jednak to jakožto Googleři jsou fakt chytří lidi, jednak ta zkušenost života v jiné zemi je prostě nepřenosná. Taky jsem si oživila doutnající pocit, že mi chybí poznávání nových zemí, kultur a prostředí, a že bych se – dokud nemáme dítě svázané školní docházkou – klidně někam ještě na rok, na dva přesunula. A pochopila jsem, že si už vždycky budu vědoma omezených možností, které u nás jsou, a zároveň jakákoli emigrace znamená, že do nové země nikdy bezezbytku nezakořením. Nahouby.
Štěpán se neplánuje vracet a já se mu na jednu stranu nedivím. Na stranu druhou, my tu máme rodinu, a aktuálně je spíš důležité, že to znamená „Brigitka tu má prarodiče“. Hlavně ty z Lvíčkovy strany. A důležitý je pro mě taky fakt, že jsem se doteď živila vždycky něčím dost podstatně spojeným s češtinou. Ano, teoreticky bych se mohla uchytit třeba v nějaké firmě obchodující s Českou republikou, ale jestli jsem z té vyhlídky úplně nadšená…
Nicméně našich čtrnáct měsíců v Dublinu mě naučilo ještě něco. Neřešit budoucnost. Ne přespříliš. Život člověka stejně zavane do nějakých úplně netušených končin a většinou stačí zkrátka se těm proudům nebránit. (Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že se jednou odstěhuju do Irska, klepala bych si na čelo.) A ať už to s námi dopadne jakkoli, věřím aspoň v to, že jako jsme se v sobotu sešli na tatarák a nefiltrovaný Staropramen v Praze, sejdeme se během příštího roku v Dublinu nebo Curychu. Aspoň na ten víkend 🙂
A za historku končící slovy „smál jsem se tak, že to málem bylo poprvé, co mě jeptiška vyhodila ze synagogy“ vřele děkuju 😉
Píšu v mizerném rozpoložení, protože mě asi před hodinou dítě koplo do oka tak, že jsem viděla hvězdičky. Většinou zmítání při oblíkání apod. vykrejvám, ale tentokrát to nějak nevyšlo, jsem otřesená, nasraná a asi budu mít na Vánoce monokl. How cool!
O to paradoxnější, že tenhle týden jsem chtěla psát hodně o B. Nikdy jsem moc nechápala takové ty fotky a videa „pasení koníčků“ „první krůček“ „tancování na hudbu“ apod. Od doby, co mám Briguš, to chápu moc dobře – oproti miminu, které přetočené na břicho pohřbí obličej v podložce, je pasení srovnatelné s kvalifikací na olympiádu 😉 Takže jsem si vědomá, že bezdětní tohle neocení, ale my jsme úplně odvaření z toho, že dítě, které před pár týdny umělo akorát táta, máma, babi a pápá, dokáže u půlky zvířátek v obrázkové knížce napodobit jejich zvuk (pejsek af af, ovečka ééé, kočička tš tššš, lvíček uááá, kuřátko pepe, křeček ffff…). Jenom někdy na ty keywordy ještě reaguje trochu nečekaně, jako když jsem začátkem týdne v nějakém kontextu zmínila Doctora Who a uslyšela jsem soví „hů, hů“ 😛
Horší je, že se z ní klube hrozná potvora stran omotávání lidí (zvlášť chlapů) kolem prstu. Naučila se dávat pusinky, ale zoufale s nimi šetří. Lvíček se jí snažil jednu dát, když ležela na přebalováku, obratem schytal facku 😀 dneska zase jednu loudil, tak dávala ostentativně pusinky plyšovému velbloudovi a jemu vždycky uhnula; když ji asi na desátý pokus konečně dostal, byl z toho v sedmém nebi. Nemám ponětí, po kom tohle má, po mně ne 😀
Od středy odpoledne je Lvíček doma a do práce půjde až šestého ledna. Vypadalo to jako hrozná doba, ale čtyři a půl dne utekly jako nic, tak mám obavu, že těch zbylých čtrnáct taky nepotrvá moc dlouho 🙁
Známá mě dostala fotkou úchvatných látkových panenek s komentářem, že je to výsledek jejího prvního setkání s šicím strojem. Dostala jsem depku a umínila si taky ušít Brigulíně panenku, tak uvidíme, jestli prorazím hlavou zeď… tedy stroj.
Nepekli jsme. Máme v lednici těsto na perníčky, plánovali je zpracovat dneska, ale vůbec se mi do toho nechce. Ani mi letos cukroví nechybí. Většinu relevantních (nejen) vánočních věcí včetně došlých přáníček máte ostatně v adventních kalendářích. Doufám, že jsem vás s nimi moc nezahltila – počítala jsem, že doteď jsem za prosinec zpublikovala už třicet blogů, do konce měsíce jich tak bude nejmíň pětatřicet. Od ledna se vrátím ke své chabé frekvenci, slibuju.
Koupila jsem si v advenťáku ereadingu další chick-lit knížku, jsem nenapravitelná 🙂 ale ono se u toho tak příjemně relaxuje…
No a končí nám zlatá neděle. Úklid víceméně za námi, tak jenom dobalit dárky, nakoupit jídlo (zítra ráno), vyrobit salát a tyhlety věci – a bude to tady. Jsem zvědavá na první opravdové rodinné Vánoce…
Máme tady zlatou neděli. Musím přiznat, že jsem nejradši, když je advent co nejdelší – Štědrý den dva dny po zlaté neděli mi připadá moc brzo. Na druhou stranu, všechny ty davy v obchodech už mi lezou krkem, takže v tomhle směru – ať už je to za námi…
Naštěstí máme už opravdu všechno zařízeno, zbývá jen zítřejší nákup kapra a dalších potravin, dnes je v plánu slepování lineckých a pečení perníčků, na které jediné jsme zvládli o adventu vyrobit těsto. Naštěstí se naše neschopnost v pečení ideálně sešla s tím, že nikdo z nás nemá na cukroví letos chuť, takže nám to v ničem nevadí. Možná nám tím pádem zbude i chvilka na vánoční hry – na androidu jsem si nainstalovala vánočního Bouncy Billa (grafika připomíná Cut the Rope) nebo přímo Cut the Rope: Holiday Gift, který jsem našla i na iOS. Kdo má rád střílení bublinek, může nainstalovat Bubble Monkey Xmas (na Android) nebo Bubble Mania Christmas (iOS) a jako docela vtipná blbinka mi připadá Pocket Snow Storm (Android i iOS), pomocí které si můžete posněžit svoje okolí.
A večer přijde určitě k chuti něco na zahřátí – včera mi hrozně chutnal „karlovarský punch“ z becherovky, jablek, meruněk a skořice 🙂
Zimní slunovrat je tady! Letošní klíčový čas je 18:10, od té chvíle už se rodí malí Kozorozi 🙂 Nějak nestíhám, blogů se mi nakupilo ve čtečce zase 90 nepřečtených… no, od čeho jsou Vánoce 😉
Když už jsme byli u těch dekorací – našim elektronickým hračkám taky něco! Vánočních tapet je celá hromada, protentokrát ani nebudu linkovat, stačí, když si ve vyhledávači (pokud už nemáte tapetu ze SmashingMagazine), Google Play nebo App Storu zadáte „christmas wallpaper“ nebo „vánoční tapety“ / „vánoční pozadí“. Na desktop se mi líbí třeba tahle. Analogicky je pro mobily i nepřeberné množství „christmas ringtones“ a pokud nevlastníte zvoneček, nainstalujte si aplikaci pro přivolání Ježíška 🙂
PS: když si dáte do Googlu „christmas“ nebo nějakou frázi obsahující christmas, rozesněží se vám nabídková lišta 😉 Dnešní fotka je z adventních trhů na Andělu, cestou na sraz s našimi irskými exspolubojovníky Štěpánem a Edou.
Ani mi ruka na tu dvojku nechtěla skočit… 🙂 Čtyři dny do Vánoc a my jsme uprostřed velkého úklidu. Je to maso, ale třeba na srovnanou knihovničku je velmi útěšný pohled.
Nemůžu uvěřit, že jsem při všech svých adventních tipech přešla vánoční dekorace. Takže pokud byste se náhodou nudili a chtěli si ještě něco vyrobit, ehm… 🙂 Na tuhle stránku jsem přišla náhodou, ale o to víc se mi líbí; příští rok si určitě něco vyrobím, jestli tedy bude trocha času 🙂 Pár zajímavých nápadů se najde i tady. Kutilové mají iReceptář a „praktické ženy“ možná najdou inspiraci zde. A když překousnete příšerný design, na tomhle blogu najdete třeba i návod na pletené hvězdy 🙂
Dneska přišla fakt štědrá dávka přáníček, moc všem děkuju!
Už se nám to sakra blíží, šňůry aut do nákupních center vedou ze všech směrů v každou denní dobu (a já mám sobotu, protože od včerejšího odpoledne má Lvíček dovolenou, až do pátého ledna!), šílenství vrcholí… převzorní tchánovci mají už zabalené všechny dárky, my jenom nakoupené (zaplaťpámbu) a zabalené jen pro každého navzájem.
Musím přiznat, že i když Vánoce miluju, tohle období mě nevyhnutelně stresuje. Nejen, že přes všechnu snahu o pohodovost prostě některé věci – typicky aspoň ty dárky 😉 – být musí, ale hlavně je všude spousta lidí, všichni šílí, pošty a doručovací společnosti nefungují… a nápady na adventní „okýnka“ docházejí 🙂 Tak se mi to oboje spojilo v jedno a chtěla jsem vám říct: nenechte se tím moc otrávit a semlít. Udělejte si radost. Já si dnes na poště vyzvedla balíček knih z bux.cz a nebyl mezi nimi ani jeden dárek: všechny byly pro mě (resp. pohádky pro Briguš, ale až bude větší). Krom toho jsem si zcela trapně koupila věci, které chci, které se mi líbí a které vím, že mi pod stromeček nikdo jiný nedá: sadu moka lžiček (za známky se slevou z Intersparu), Albi diář a sadu toaletní vody s deodorantem. Zabalím si je, ne nějak přehnaně, ale strčím do vánočních taštiček a dám si je pod stromeček. A vám radím totéž – mrkněte buď do svého oblíbeného eshopu, nebo na slevový agregátor (třeba skrz.cz) a chvilku brouzdejte, jestli nenajdete něco, co by vám udělalo radost a od nikoho jiného to nedostanete. Taky si zasloužíte ocenit… 🙂 (A jestli ještě nemáte všechny dárky, je to ideální příležitost pořídit nějaké bez tlačenic ;))
Dnes výjimečně bez obrázku z mého instagramu, zato tematicky: pokud koupíte slevový voucher, jak ho aspoň trochu originálně předat…
Adventní a vánoční četba. Vánoce pro mě byly vždycky spojené s knížkami, letos zatím (podle vyzpovídaných Ježíšků) čekám pod stromečkem jedinou, ale mazaně jsem si objednala z výprodejů bux.cz a stran beletrie mám pořád ještě zásobu ebooků, tak snad strádat nebudu. Ale přece jen – knížka, tedy vhodná knížka, je z mého pohledu nejlepší dárek 🙂
Kupodivu se vánoční kouzlo špatně zachycuje na papír. V životě jsem vlastně četla snad jen jedinou vánoční knížku, která se mi vyloženě líbila, a ta byla dětská – Svátky krásné hvězdy. Původně jsem si ji snad ani nechtěla kupovat, kvůli podivuhodnému názvu a podobně podivuhodné obálce, a čekala jsem od ní něco úplně jiného (dokonce snad možná básnickou sbírku), ale po prvním přečtení se stala mojí nejoblíbenější a myslím, že stála u kořenů mojí obliby Vánoc. Přečetla jsem všechny tři soubory vánočních povídek nakladatelství Listen a žádný mě extra nenadchl. Co se ale chystám pořídit pro dceru, až bude trochu větší, jsou určitě Vánoční příběhy od Astrid Lindgrenové, s vybranými vánočními kapitolami už vydaných knížek, ale i originálními příběhy.
Mrazíky, to jo, ale sníh asi až v lednu?
Přemýšlela jsem, které filmy mám spojené s Vánocemi, a popravdě jsem přišla jen na zmiňovanou Love Actually. Když jsem byla malá, koukaly jsme se s mámou a babičkou vždycky na Pyšnou princeznu, ale já osobně ji zas tak extra ráda neměla a stejně jako řada dalších tradic, i tahle se smrtí babičky odezněla… K Vánocům patří pohádky, ale mě v posledním desetiletí nezaujala snad žádná, včetně adorovaného Anděla páně. Mou (i Lvíčkovou) nejoblíbenější tak zůstává vtipná S čerty nejsou žerty. Sám doma mi stačilo třikrát, na Veselé vánoce přejí chobotnice už jsem taky nějak velká… Letos bych ale ráda konečně viděla oblíbený vánoční film Lvíčkova dědy, Země, odkud přicházím.
Přišla mi dvě vánoční přáníčka – tedy, jedno už včera, ale zapomněla jsem ho v batohu 🙂 Děkuju moc Pajak za hvězdičku, kterou jsem obdivovala u ní na facebooku (aspoň troška reklamy – od Páji mám několikero vánočních náušnic a už si bez nich neumím představit svátky! ;)), a za přání hodného dítěte – to by se hodilo 😀 Díky i petul a omlouvám se, že jsem to pojala nějak „bez chlapů“, samozřejmě přeju i tpkovi a i od Lvíčka.
