Jsem fakt asi nenapravitelný chaotik a určitou míru roztěkanosti potřebuju ke svému životu, jinak si nedovedu vysvětlit, že místo obvyklých 3-4 mám rozečtených aktuálně 6 knih (a to nepočítám jednu slátaninu, kterou jsem si zadarmo stáhla na Google Play a mám ji v záloze, kdyby mi někdy nefungovala Kindle appka nebo něco). Co je vtipné, nejen že jsou to tři papírové, tři ebooky, tři anglicky a tři česky, ale navíc ještě tři fikce a tři nonfikce, z toho každá jiný žánr (fantasy, dystopie, „pohádky“, soubor sloupků, memoáry a vědecká popularizační) 😀
Od pondělí do soboty jsme byly s Brigitkou samy a v pondělí se Briguš spustila rýma. V úterý a ve středu (dny, kdy jsem měla v plánu ji zabavit hernou, potažmo cvičením pro děti do 1,5 roku) jsme tak nevystrčily nos z baráku, ve čtvrtek jsem vyběhla na poštu, v pátek na nákup. V obou případech hlídala moje bambilionová tchyně, která krom úterka, kdy už měla něco domluveného, přijela každý večer a cca tři hodinky mi s ní pomáhala (v úterý přijela moje maminka). S touhle pomocí jsem se vnitřně hodila do klidu, Brigitka docela taky (prozlobila z té doby tak 1-2 půldne a jednu náročnější noc) a nakonec nám bylo bezvadně, jen kdyby se nám nestýskalo. V pátek Brigča pokaždé, když někdo přišel, radostně vyhrkla „táta!“ a byla očividně zklamaná, když byl za dveřmi někdo jiný (a to jsem tam jednou byla dokonce i já).
Nejvíc, kromě toho, že ji nebudu v jednom člověku zvládat, jsem se netěšila, že budu spát sama – to mi vždycky hrozně vadilo, když Lvíček někam odjel sám. Ale… já vlastně nespala sama. I to mimino, co mi tam dejchalo, zahnalo moji obvyklou nejistotu z prázdného bytu a pusté, tiché tmy, když v něm osamělec jde spát. Úžasný.
Mimochodem, ve čtvrtek bude Brigitce rok (TO-NENÍ-MOŽNÝ) a tenhle týden se totálně proměnila z miminka v dítě. Vyrostla, začala chodit – z původních nesmělých dvou golemích krůčků už přeťape suverénně celý obývák, začala všemu rozumět (na „máš krásný boty“ si sáhne na nohy, i když ji to nikdo neučil, na „jdi do koupelny“ se sebere a jde ke dveřím, atd.) a dokonce si z nás začala dělat vědomou srandu: natáhne ruku s chlebem, jako že nám dává ochutnat, a když se přiblížíme a otevřeme pusu, ucukne a strašně se tomu gebí 🙂
Ještě nemám upečené cukroví (jednu dávku neslepených lineckých, ale to spíš že jsem potřebovala spotřebovat těsto vyrobené na Halloween), ještě nemám všechny dárky – loni jsem z „bezpečnostních důvodů“ měla všechny už asi tři týdny zabalené 🙂 Dárky snad doženu příští týden, s cukrovím to nebudu přehánět, ale perníčky být musí, už jen proto, že jsem si na ně koupila „vykrajovací váleček“ (nalinkovala bych, ale IKEA ho nemá na stránkách!). Btw, jen těžko jsem odolávala těmhle sklenicím…
Paradox, jo: letos je ta vzácná příležitost, že advent začíná v neděli, tj. zapálit první svíčku na adventním věnci a sníst první čokoládičku z adventního kalendáře může člověk ve stejný den, pro nás OCD ideální… a my letos nemáme ani kalendář, ani věnec (máme „věčný“ keramický, který jen ozdobím chvojím apod., ale do toho pro jistotu nemám svíčky. Aehm).
Po roce a čtvrt v Česku mám konečně zimní bundokabát! Šusťákový, černý, s kapucou, vypasovaný, pod zadek a teploučký – a zrovna, když jsme s tchyní, která mi ho kupovala k Vánocům, zabloudily do Tesca, měli 30% slevy na dámské oblečení, takže i se šálou a čepicí nestál ani 1 500! Po těch všech cenovkách 3 500 a výš, které mě deprimovaly v M&S, úžasný. (Možná si řeknete, že mi to mohlo být jedno, když jsem ho neplatila, ale mně by bylo blbý, kdyby za mě tchyně měla moc velká vydání.)
Včera přijel Lvíček a přivezl hromadu dubajských zážitků a dárečky: pro Briguli růžovýho plyšovýho velblouda, pro mě nádhernou zlatou Alladinovu lampu (normálně si na podobné kýče nepotrpím, ale tadyto mě fakt nadchlo). A balík vánočních přáníček; ta nejsou arabská, ale z globalizovaného řetězce. Z těch jsem taky byla nadšená – mám svou vlastní vánoční dopisní soupravu 😀 – ale zároveň mě to vrhlo do úplně opačného módu uvažování než ještě před pár dny, kdy jsem si kupovala čtyři vánoční známky, počítala, že mi to bude stačit, a dumala, kde koupím pohledy. Teď mám zase moc Season greetings, málo známek (ale to se pořeší) a chuť posílat, takže jeden až tři lidi, co se o to přihlásí v komentářích, můžou ode mě dostat vánoční lišku na sáňkách. (Puffin a spol. se nehlásí! :D)
