Mám na ni chuť. Respektive nějak na mě doléhá letní únava a v těch ne-už-tak-častých chvilkách, kdy kojím, bych ráda úplně vypnula u nějaké bezduché diskuse na netu nebo podobně bezduché letní literatury (teď čtu druhý díl Game of Thrones v češtině – moje jazyková lenost došla tak daleko, že už mi nevadí ani Jon Sníh, Královo přístaviště a Vysoká zahrada).

Ale ne, no. Lvíček se ptá po blogu, tak asi bude. Dneska. Možná. Nebo zítra. Maximálně o víkendu jako dvoutýdenní speciál 😀

K tomu kojení. Minulý víkend, tedy před cca deseti dny, jsme začali systematicky přikrmovat, protože jsme už nemohli vydržet ty hladové pohledy, olizování a mlaskání, kdykoli jsme něco jedli my. Začátkem týdne tohoto už jsme na třech nemléčných chodech denně – typicky ráno čtvrtka banánu, v poledne mistička mrkve a večer mistička kaše (oboje cca 100 ml).

Na tomhle množství (jak absolutně, tak co do počtu nemléčných jídel denně) nebyla Brigule ještě ani v roce!

Kojení ho tak pochopitelně baví čím dál míň a spíš než jako zdroj nasycení ho má jako rituál na usnutí. Uvidíme, co bude dál.

V opozici vůči mojí lenosti je moje touha dát sem aspoň jednou týdně recept na letní limonádu, smoothie, koktejl, zmrzlinu nebo nepečený dezert. Tak uvidíme.

A teď se jdu pokusit ze sebe sundat děti a jít se konečně asi po hodině plánů vyčurat…