Rýmu jsme postupně chytli všichni: nejdřív já, pak Briguš a teď to dostihlo i Lvíčka. Za týden zmizely dvě krabice kapesníčků a nějaké zážitky se limitovaly na rychlou procházku po sídlišti (zjistili jsme, že aspoň krátká je nutná, aby se zvíře trochu utahalo a spalo dřív než v půl desáté).

Páteční Valentýn v Dishi. Hlídat přijela tchyně a přivezla Brigče „k Valentýnu“ kočárek s panenkou. Brigule měla z kočárku oči navrch hlavy, pořád s ním jezdí a panence začala říkat „nána“, na rozdíl od panenky-miminka, která je „meme“. Dneska se už ale nad miminkem zamyslela a napůl tázavě, napůl objevně zajásala „nána?!“ – ať žije vznik logických kategorií 😉

Lvíček je týden doma a pořád se úplně nevzpamatoval z jetlagu. Prý se říká, že cestou na západ člověk potřebuje na srovnání (počet přeletěných časových pásem / 2), cestou na východ pak počet přeletěných časových pásem… přeletěl jich devět.

Mimochodem, přivezl ze Států domů dózu neuvěřitelně skvělých buráků – chutnají jako burákové máslo v sypkém stavu. (Před chvílí mě u televize požádal, jestli bych jích po něm pár nehodila… tak jsem nemohla jinak, než že jsem asi pět vysypala z krabice a vrhla je po něm; jsem hrozná :D)

Koupila jsem si obal na nový Kindle a taky pouzdro na tablet, který se tu tak nějak válí k obecnému použití a mám strach, že přijde k úhoně. Na ebayi asi za sedmdesát korun a bez poštovného, tak nekupte to 🙂

Dnes se nám tchánovci nabídli, že si vezmou Brigitku na celý den, ať si trochu odpočineme a Lvíček se vyleží. Nějak se nám ani moc nechtělo, byla posledních pár dní hrozně hodná (až na noc na sobotu, kdy se rozhodla vstávat ve čtvrt na pět a do čtvrt na osm byla vzhůru, pak odpadla zničehonic vkleče na gauči) – ale taková příležitost se neodmítá, tak jsme se hezky poflákali v posteli, pak šli projít do Hvězdy a pak si šli pro beruli. Chuděra, když jsme šli domů, viditelně měla strach, že ji tam „zapomenem“ – myslím, že na noc bez nás budeme muset ještě trochu trénovat.

No… a víc mě nějak nic nenapadá. Akorát už asi uklidíme ty batolecí boby. Byla na nich jednou…

Omlouvám se, že dnešní přehled bude možná trochu nesouvislý. Včera jsem to nestíhala a dneska mám za sebou výbornou noc – do půlnoci jsem nemohla usnout, a zrovna tuhle příležitost si Brigulína vybrala k tomu, aby spala v kuse od osmi do čtyř ráno a pak už nezabrala (obvyklý scénář je jedno vstávání kolem půlnoci a pak cca v půl šesté, kdy se někdy nechá ještě uspat). Kdo napočítal čtyři hodiny, má bludišťáka, a nechci si dávat kafe, abych to mohla dospat, až usne… takže.

Celý minulý týden byl Lvíček ve Státech, kde absolvoval školení na nějakou pracovní záležitost. Odlítal v sobotu ráno a přiletěl v neděli večer, takže dva víkendy v čudu komplet: ten minulý jsem strávila skoro celý u tchánů, tenhle jsme byli skoro všichni nemocní, tak jen tchyně jezdila po obědě ke mně. Patří jí nehynoucí díky, ale už se těším na trochu vlastního klidu.

V úterý jsme byly poprvé v herně, a doufám, že ne naposled – B. si zajezdila s kočárky a autíčky, do pár dětí nabourala, jedné z přítomných matek ukradla mobil a jiné boty 😀 a já si docela příjemně popovídala a shodou okolností jsem tam potkala paní s chlapečkem, s kterými jsme byli na ukázkové hodině Yamahy a obě se shodně rozhodly v tom nepokračovat 😀 Asi 3-4 matky byly vyloženě fajn a žádná očividná slepice, takže snad zas někdy (je otázka, jestli zítra, aktuálně mám pocit, že mám v krku kamenolom).

Brigulíně bylo ve středu čtrnáct měsíců! Připadá mi už strašně velká. Je taky šikovná a poslední dobou mi přijde i ochotnější, mává i do Skypu sama od sebe, nechá si dát občas pusinku a abych navázala na aktuální výzkum, ehm, naučila se odemknout si svůj telefon 😀 Nevšimla jsem si, že by ji to poškozovalo v ostatní jemné motorice, protože kromě toho umí třeba spouštět přívěsek do úzkého otvoru nebo otáčet s papírovým kolečkem přichyceným ve středu; třeba se z těch průzkumů zblázněte. (Já si u zápisu taky tkaničky zavázat neuměla a tablety byly ještě sci-fi.) S jídlem je to pořád jako na houpačce, aktuálně jí dobře masozeleninu k obědu a sem tam pomeranč ke svačině, ostatní ovoce je v tuhle chvíli na blacklistu a mléčné výrobky začala bojkotovat kompletně (ale pořád vypije hodně mlíka, takže mě to trápí jen kvůli tomu, že to byla rychlá, snadná a sytá svačina, případně večeře).

Lvíček mi dovezl ze Seattlu suvenýry – balíček Starbucks zrnkové kávy Pike Place Special Reserve, pocty prvnímu Starbucks na světě, který byl právě v Seattlu – tahle „zvláštní rezerva“ se nedá koupit nikde jinde na světě.

A Kindle Paperwhite.

To už je vlastně dárek k mým dubnovým narozeninám, ale prý nemohl odolat cca poloviční ceně než tady 🙂 Musím říct, že jsem fakt nadšená – kombinuje e-ink s výhodami mobilu: dotykovým displejem, podsvícením (s možností regulace), přehledem knížek v cloudu nebo ukazatelem rychlosti čtení. Na ten jsem si v mobilní aplikaci zvykla hrozně rychle, stejně jako na otáčení stránek přejetím prstu nebo poklepáním na kraj displeje 😉 Třešnička na dortu je propojení s Goodreads, takže budu moct přidávat a hodnotit knížky současně se čtením. Mimochodem, dotyková klávesnice je taky skvělá 🙂 A přede mnou je náročný úkol vybírání pouzdra!

Zhubla jsem sice zatím jen asi tři kila, ale už je to znát: připadám si mnohem líp a hlavně mi zmizela „madla lásky“, věc, která mi lezla na nervy asi nejvíc. Tak hlavně neusnout na vavřínech.

(Usnout na polštáři, protože malá hydra právě odpadla, tak se jdu pokusit dospat tu noc…)