Dnešní den byl z těch, kdy se večer po dvouhodinovém uspávání divé zvěře rozhlédnete kolem sebe, mávnete rukou a jdete si radši nalít víno. A navzájem se utěšujete, že jste snad o ten život nepřišli nadobro a za pár let to bude lepší 😀

Ostatně on i včerejšek stál za pytel, už probuzení připomínalo rána po mladistvých pařbách (což už dávno nedělám), doufala jsem, že se z kocovinového stavu proberu procházkou na kafe, ale procházka mi přinesla jen novou bolest SIček a křeče v žaludku po kafi a zbytek dne po čemkoli jsem snědla. Asi si fakt budu muset dát od kafe aspoň týden dva pauzu a uvidím, jestli to naskočí zpátky.

Ať moc dlouho nekecám, fotky.

A ještě dvě bonusová videa 🙂

Minulý týden byl neskutečně našlapaný. Lvíček měl totiž dovolenou a denně s Bibinou někde byli minimálně dvakrát. Každý z těch devíti dní. Doteď jsem groggy a likviduju pozůstatky, zatímco Lvíček byl udiven a mírně rozladěn, že jsem doma skoro nic nestihla. On totiž Vikuláš dokáže být spací miminko, jako z pátku na sobotu, kdy spal od čtyř do šesti, pak od osmi do šesti ráno bez přerušení (poprvé!), dopoledne od devíti do jedenácti a odpoledne od půl druhé do půl čtvrté. Anebo takové jako dneska, kdy spal třikrát 10-20 minut a v noci se cca po hodině až hodině a půl budil. Ale každá voda nakonec steče dolů a pámbu dá, že ty krabice ze stěhování zpracuju… minimálně tehdy, až bude dost starej na pohádky 😉

Fotky tentokrát dvojmo – moje a Lvíčkovy (protože na spoustě akcí jsem s L+B nebyla). Legenda k L. fotkám – Hafíkov, Mirakulum, Farmapark Soběhrdy a nakonec náš zličínský jarmark, který jsem fotila i já, ale Krteček zničený z Bibininy pozornosti… priceless.

Fotky za dva týdny. Tfuj. Takhle daleko už to nesmím nechat zajít 🙂

Užíváme si září. Lvíček má tenhle týden dovolenou a stihl už s Bibinou v sobotu stříhání, v neděli zoo v Zájezdu a odpoledne místní „vinobraní“, dneska dopoledne Hafíkov a odpoledne bazén. Poznamenávám si, protože většiny těch akcí se nezúčastním, tudíž z nich nemám ani fotky (Vikouš, pokud je vzhůru, absolutně nevydrží v kočárku, ani na zádech, ani na břiše; dokonce ani v nosítku – a mě čeká několik měsíců pekla, dokud se nenaučí sedět). Ale ono stejně začíná být relativně nepěkně, tak holt dva měsíce režimu „na hřiště před barák a zase zpátky“ asi kousnu 🙂

Naučil se foukat/prskat přes rty. A co se plazí, je mnohem spokojenější. Dneska se za mnou dopíďalil až do kuchyně a bylo v tom něco až dojemnýho 🙂

Bibina je poslední dobou strašně chytrá a velká. Chci někdy napsat blogpost o tom, jak mě těší, že jsem se odhodlala k druhému dítěti v jejím roce a půl – nebylo to zbytečně brzy, takže jsem jí byla k dispozici, když mě ještě fakt potřebovala (z mého pohledu cca do těch dvou let), ale nestihla jsem zpohodlnět ve stavu, kdy už se s ní dá skoro na všem domluvit a ledacos podnikat. Vím určitě, že teď už by se mi krutě nechtělo, a jsem ráda, že už mám půlročního pořízka, který snad za další čtvrtrok už půjde posadit a za půl roku postavit – a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty 😀 Možná budu příští jaro mluvit jinak, až mi bude na jednu stranu zdrhat ročák, co ještě nebude mít z ničeho rozum, a na druhé straně dělat naschvály tříletá puberťačka, ale jsem zkrátka ráda, že mám za sebou tu fázi rozhodování.

Fotky z minulého týdne a fotky z právě uplynulého týdne

Takže ty nejžhavější novinky: máme doma lezce. Zatím to extrémně nepřehání, ale je vidět, že mu to dělá radost. Necouvá, jako to dělala Bibina v bezhlavé snaze se konečně pohnout z místa, uvážlivě nacpe kolena pod břicho, zahoupe se a posune. Když například nemůže dosáhnout na hračku, udělá jen jeden úsporný příplaz „na Meresjeva“ a je znát, že je sám se sebou spokojený.

Taky si čteme. Vydrží celé Ladovo leporelo a taky knížku o žralokovi Leopoldovi. Myslela jsem si o Briguli, že má knížky ráda, ale v tomhle věku je suverénně nejradši otrhávala a okusovala, nechat si číst bez toho, aby se snažila knížku zlikvidovat, vydržela s bídou jedno čtyřverší. Takže kéž by mu to tak vydrželo 🙂

Bibina měla v sobotu dva a tři čtvrtě roku a zrovna jsme ji celý den neviděli 🙂 teď zrovna už třetí den nespí a fotky jsou v nedohlednu. Kéž bych se aspoň dneska vyspala – od půl dvanácté do půl sedmé přerušovaně mi to vážně nestačí…

Tak už je tady září. Prázdniny jsem letos protrpěla ani ne tak proto, že bych si musela najednou poradit s hordou dětí zvyklých chodit do školky/školy, ale kvůli těm šíleným vedrům. Ven se dalo jít jenom do deseti odpoledne a od osmi večer, jenže to už se zase v srpnu pomalu začínalo stmívat… jako ano, léto je fajn, ale když se pohybují teploty tak v rozmezí 23-28 stupňů, a ne jeden týden 18 a tři týdny 36. Dneska je tak snad už konečně POSLEDNÍ tropický den a teď bych mohla začít konečně trochu žít, pokud si ovšem globálně oteplené klima neusmyslí, že babí léto a podzim jsou buržoazní přežitky a nezačne za čtrnáct dní setrvalý lijavec při jedenácti °C 🙂

My sí poslední týden užili. V pondělí ten prodej, v úterý návštěva, viz minulý přehled. Ve středu a ve čtvrtek si Bibinu vynalézavě na dva půldny dovolené, aby s ní mohla jet ke svým rodičům na zahradu, vyzvedla tchyně, takže ověření podpisu ještě jedné smlouvy na poště jsme vzali jako příležitost k procházce s Vikoušem. Zastavili jsme se v té nádherné „mlsárně“ na cyklostezce, jenže na zmrzlinu jsme jednak neměli chuť, jednak ze všech příchutí musela být zrovna šmoulí :/ tak jsme se rozhodli pro kafe. Už tuhletu chybu nezopakujeme 😀 Ale abych byla fér, pili jsme už i horší. V Hostivici v cukrárně na náměstí. Zákusky tam mají dobré, ale kávě se vyhněte obloukem.

No a v pátek jsme konečně podnikli dlouho slibovanou a plánovanou akci a vzali děti na dopoledne k Lvíčkovi do práce. Bibinka tam měla o něco starší kamarádku a oloupila strejdu Káju o „menona“. „Nežekla sem ani děkuju, ani papá, sem vostuda,“ bilancuje zkroušeně dodnes, ale Mimoň je hit. Sobotní výročí jsem popisovala a v neděli sbalil Lvíček Bibinku a vyrazili na Okoř, protože eponymní písnička je u nás poslední dobou megahit a B. už ji umí nazpaměť. Na hradě se octli úplně sami, když přemluvili kastelánku, aby ho otevřela jen pro ně dva, v Briguli zahučela zmrzlina, dopřála si dvě jízdy na kolotoči a na závěr zážitku myčku.

Víc na fotkách. Tentokrát extra porce zličínských obloh – tenhle týden se dařilo! Popisky jsou jen částečné…

PS: Tři aktualitky, z kterých mám radost:

1. Mamku „uschopnili“ a může už sedět a chodit po bytě bez berlí, takže brzy přijede na návštěvu!
2. Bibina z posledních šesti nocí čtyři prospala u sebe v pokojíčku. To je úplně jiná kvalita spánku.
3. Máme domluvenou miniškolku na dvě dopoledne v týdnu v místním mateřském centru od října. Jsem zvědavá, jaké to bude – věřím, že jí to prospěje, a plánovala jsem to už dlouho, ale malá část mě je smutná, že „ztrácí“ tu malou holčičku, pro kterou byl zatím jediný kolektiv rodina a děti na hřišti… 🙂