Chtěla jsem napsat post ke dvěma a čtvrt roku, ale nějak to, ehm, zrovna nevyšlo 🙂 tak se snažím stihnout aspoň dva a třetinu. Dlužno říct, že za poslední měsíc bylo těch změn docela dost – začala o sobě mluvit v první osobě (pohříchu především ve frázi „já to umím sama“) a konečně je možné se s ní nějak domluvit na věcech, u kterých tázající se nebyl přítomen – třeba kam dala nějakou hračku nebo co svačila u babičky.

Začíná počítat, i když jen do dvou, výjimečně do tří nebo čtyř. Její aktuální záliba v kvantifikaci postoupila do fáze „dva sloni dělají dvě tů“ 😀

Mluví samozřejmě čím dál líp, až je mi líto některých slov, která zmizela v propadlišti dějin, třeba žišava nahrazená standardní žirafou. Pořád ale zbývá spousta sladkých výrazů, jako třeba dynosus (dinosaurus) nebo hromada různých pokroucenin typu „do kopokojíčku“ nebo „zvířátáka“. Suverénně ovládla minulý a budoucí čas, jen rody se jí pořád občas motají a sem tam je něco „maminkovo“ atd. 🙂 Podobně špatně je na tom pořád s barvami, i když i tam už se blýská na lepší časy a sem tam nějaká „žutá“ nebo „modá“ trefí svůj cíl.

Když se vzteká, ječí (přes širokou škálu zákazů, varování a trestů, jimiž to stíháme – dost to trhá uši a sousedi nás musí nenávidět) a hází věcmi, což se ji taky snažíme odnaučit. Pamatuje si dlouhé básničky a písničky, pomaličku se začíná zkoušet sama oblékat a svlékat (první vlaštovky jsou ponožky). Většinou je ochotná jezdit na skejtíku za kočárkem, ale občas ještě zdrhne (období vzdoru trvá). Těší mě ale, že se nám snad povedlo do ní vtlouct, že před vstupem do vozovky je potřeba se zastavit a rozhlédnout, jestli nejede autíčko. Poslední mánie je zavírání dveří a dvířek, hlavně u myčky mě to trochu deptá. Oblíbila si anglické dětské písničky, což už jsem tu možná psala, ale asi jsem nesdílela naše rozpaky při jejich interpretaci – nějakou dobu nám trvalo, než jsme odhalili, že výraz „zmizizoc“ označuje song (Head, shoulders,) knees and toes a „hapikoš“ je (Baa, baa, black sheep,) have you any wool.

Spánek se trochu upravil, ještě tak před týdnem spala přes den dvě hodiny, většinou dost pozdě odpoledne, večer ji byl problém zahnat do postele, ráno to dospávala a zas šla pozdě spát. Teď spává cca hodinu (+-15 minut, v kočárku i doma) a večery bývají klidnější. Ovšem menší pidižvoň odpadává až kolem jedenácté (celý večer předtím prořve), takže si stejně moc neodpočinem 🙂

Brášku má ráda, aspoň to tvrdí a je fakt, že vědomě mu většinou neubližuje. Viktorek je z ní na větvi a vždycky, když ho šmíruje při přebalování, na ni kulí oči, což ona nadšeně komentuje. Taky má ráda děti, hlavně větší kluky, s kterými si hraje na hřišti. Chtělo by to tu školku…

„Jsi tátova princezna?“ ptal se Lvíček Bibi v autě, když jsme jeli minulé pondělí k té zubařce. Bibinka promptně opáčila: „Picezda neumí na nočník!“

Neumí. Tedy asi třikrát v životě do nočníku provedla malou a jednou – na vlastní žádost! – dokonce velkou potřebu, ale v 99 % nechce. Koncové řešení odkládám na léto, až bude moct lítat bez plíny, ale teď s novorozencem naplno vyniká, jak je to už absurdní, když se nevejde ani na přebalovák. Komicky taky vypadají plínky dvojky vedle jejích pětek, kam už se stejně skoro nevejde. A s košem aby se při tom objemu chodilo dvakrát denně.

Při nákupu jarního oblečení jsme se rozhodli koupit motivačně sadu kalhotek. Sama si je vybrala (Hello Kitty pochopitelně, ale prý na výběr moc nebylo). Doma jsme jí sundali plínku, vysvětlili, že to je pro velký holčičky, co už plínku nepotřebujou, a že si nesmí kočičku počurat. Nasadili jsme kalhotky… a pidižvína řekla „Nelíbí“, sundala si je a tím náš motivační pokus skončil v samém zárodku.

(Dodržuju tradici.)

Má pupík ve tvaru spirálky. Takový obrácený zavináč.

Vydává (většinou z polospánku) takové ptačí vrkavé zvuky, takže mu interně říkáme koroptvička.

Když se rozčílí, zrudne nejen v obličeji, ale úplně všude. V maximálním levelu naštvání mu zbělá taková maska na čele a mezi očima.

Přes den spí krásně v kočárku, na gauči nebo v křesílku. Večer a v noci je ale z nějakého důvodu neodložitelný, takže usíná až v naší posteli a zůstává tam celou noc. V půjčeném košíku nespal ještě ani jednou, v nejbližší době plánuju smontovat postýlku a zkusit, jestli moje sousedství přes šprušle bude stačit.

Postrádá ten reflex, že se při ťuknutí na tvář otočí za bradavkou. Je to docela nepraktické. Taky má problém dostatečně otevřít pusu – samotný sací reflex už je ale víc než dobrý 😀

Na rozdíl od Bibiny, kterou v kočárku nejlíp uspávaly nerovnosti, se při každém přejezdu spáry rozeřve.

Na moje narozeniny mu bude právě sedm týdnů 🙂