Viktorek 4 měsíce

No jo, už je to tak. Za posledních pár dní se koblih strašně změnil – skokově vyrostl, najednou se skoro nevejde do korbičky, oblečení vel. 68 přeskočil za necelý měsíc a už abych kupovala 74. Kupovala, protože tady končí éra dědění od Puffin a 3/4 věcí je růžových 🙂 ale něco použitelného se ještě našlo a pro začátek bude stačit sada pěti bodýček. Jestli teda bude nějaké to léto 🙂

Pořád dost řve, ale když se srovnal s návratem z dovolený, hodil se posledních pár dní docela do klidu. Strašlivě slintá, musela jsem mu koupit slintáček a vzhledem k tomu, že ho za pár hodin proslintá durch, by to klidně sneslo ještě jeden nebo dva. A pořád by něco okusoval. Se zuby to nespojuju, to může být klidně na dlouhé lokte.

Před dvěma týdny se otočil na břicho. Asi třikrát, a když zjistil, že už to umí, dělat to přestal 😀 na bříšku ale vydrží už poměrně dlouho a začíná se mu tam líbit. V noci se budí poprvé po 3-5 hodinách a následně tak po dvou, moc to neeviduju. Včera v noci ale spal 22-6 s jediným mezikojením a pak si ještě asi do půl osmé zdřímnul.

Včera dostal první mrkev. Už dostal olíznout banán, meruňku a pár lžiček jogurtu, tak jsem měla strach, že nebude chtít. Ale byl nadšený a zbodnul asi čtvrtku skleničky 🙂

Začíná se smát nahlas, i když je to spíš takové hlasité nadechování. Ale dělá to, když je veselý, tak to budu počítat 🙂 A je strašně krásný. Pochopitelně.

image

Zase jednou na Malé Skále

Jeden Lvíčkův příbuzný (synovec jeho dědečka, konkrétně) si před několika lety postavil v Českém ráji roubenku. Poprvé jsme tam jeli dva měsíce před mým prvním porodem, když jsme se vrátili do ČR a po týdnu s prarodiči v panelákovém 3+1, kde jsme si lezli po hlavách, dostali před nastěhováním do nového pronájmu možnost na pár dnů vypadnout. Byla to jedna z mých nejlepších dovolených, funěla jsem s břichem na Vranov a Frýdštejn a zamilovaně pozorovala ranní mlhy stoupající z lesů.

Podruhé jsme tam jeli loni na podzim. Já relativně čerstvě těhotná, Bibina už velká a hlídatelná, takže jsme si to užili snad ještě víc, včetně výletu na Frýdštejn i s prohlídkou a kávy v restauraci Kovárna. Letos jsme si dali premiéru se dvěma dětmi. Konečně jsem nejela těhotná – a zároveň si nemohla dát ani pivo ke grilování, protože koblih snáší bublinky dost tragicky.

Bylo nás pět dospělých – my, tchyně a její rodiče. Koblih byl poněkud rozhozen změnou prostředí a přes den spal dost tragicky, na druhou stranu se skoro vždycky našla náruč ochotná nosit ho v klubíčku, jak to má nejradši = vyvýšená hlava kvůli refluxu, z něhož ho podezírám, i když moc nebleje, protože vleže je vyloženě nerad, a hlavou do prostoru, aby všechno viděl. Kupodivu se v tom nejochotněji jevil (pra)dědeček, stejně jako tchán z vnoučka naprosto na větvi. Jsou z něj o dost víc auf než z Bibiny, ale o tom zas někdy jindy.

V pátek jsme dali kafe a zákusek i s mimiňákem, v sobotu a v neděli jsme si ho dokonce lajsli nechat v chalupě a jeli na výbornou kávu v maloskalském infocentru Vejměnek. Milujem to tam, jen v sezóně je tam logicky vždycky dost šrumec – konec září je v tomhle směru mnohem příjemnější. V sobotu jsme vzali kobliha na procházku do skal, ale řval, tak jsem ho v altánku u cesty nakojila a pak s ním jela sama domů, zatímco Lvíček si vyběhnul na Frýdštejn. S břichem jsem to před třemi lety supěla hodinu, sám tam byl za dvacet minut. Inu… 🙂 Ale bylo strašně fajn mít v rámci dovolené i chvíli samoty jen tak pro sebe!

Večer nás při grilování pod pergolou zastihly přívalové deště – vůbec nám to nevadilo, i když na nás pršelo i ze stran, a maso i klobásky byly z grilu skvělé.

V neděli jsme si v podvečer skočili na zmrzlinu a domů oklikou přes skály pod Vranovem. A pak už pomalu balit. Bylo super strávit pár dní uprostřed přírody, ale po cestě domů vydržel koblih spát slabou hodinku, vzbudil se na začátku Jižní spojky a celou cestu přes Prahu prokvílel, takže na Barrandově vzbudil i Briguli. A to to byla blbá hodina a půl, oba byli najedení, nevyspalí a nebylo ani zvlášť vedro.

Máme necestovací děti, sestimsmiř.

Změnila jsem se

Před dvěma lety bych (a jsem) byla na nákupech s Bibinou příšerně nervózní. Nevzbudí se? Neukradne mi před kabinkou někdo kočárek? A co když se dá do pláče při dlouhé cestě domů?

S koblihem jsem dnes vyrazila koupit si šaty a/nebo sukni. Napít jsem mu dala před odchodem, ale nespal. Neusnul celou dobu. Před kabinkami v Camaieu a Orsay pobrekával, v M&S se rozeřval naplno, takže jsem musela zkoušení přerušit a zajet do kojicí místnosti (v Metropoli luxusní, naposledy jsem tam kojila na židli, tentokrát byl k dispozici gauč), tam jsem ho uspala a vrátila se nákup dokončit, aniž bych to považovala za cokoli horšího než mírné zdržení.

Víc mě rozhodilo, že šaty jsem ulovila jediné a sukni žádnou. Sukně se asi letos vůbec nenosí, protože vystavené u vchodu jsem neviděla žádné – všude samé kraťasy – a když už jsem jediný zastrčený stojan vzadu v obchodě našla, nebylo tam nic použitelného. V čem budu v létě propána chodit…?

Růže pro kojící Algernon

Na to, jak jsem si slibovala, že dám měsíčně aspoň jeden nedětský článek… Duben prosvištěl a za květen to taky moc nevypadá. Snad mě trochu omlouvá stěhování a dva zábavu (plus ostatní servis) vyžadující pidižvíci, ale hlavní problém je někde jinde.

Kojící mozek.

Kdybych nevěděla, že to byl chlap, myslela bych, že Růže pro Algernon musel napsat někdo, kdo kojil. Byli jsme na tom kdysi v divadle a vrylo se mi to do paměti. Zoufalá bezmoc někoho, kdo býval inteligentní a teď nezadržitelně blbne. Když býval blbý a nic jiného neznal, nevadilo mu to. Ale když si vzpomíná, jaké to bylo, být chytrý… Oj vaj.

Přesně takhle nějak si připadám. Úpadek slovní zásoby a vyjadřovacích schopností někam jen lehce nad Brigulí úroveň. Et item konverzačních námětů. (Lvíček to nenese moc dobře, zvyklý na inteligentní ženu a teď nucen kooperovat s blábolícím uzlíčkem vypadávajících vlasů.)

Prý to příroda dělá schválně. Aby se novopečená matka ničím nerozptylovala a cele se věnovala novorozeněti. Nevím sice, jestli u našich prapředků existovala nějaká velká poptávka po intelektuálních výkonech… ale to je venkoncem fuk, je to potřeba jenom vydržet. Aspoň naposledy se to vrátilo na původní úroveň, tak snad i tentokrát.

Tento příspěvek byl napsán při kojení. Omluvte prosím chyby ve větné skladbě, slohové výstavbě, absenci pointy, případně zavádějící použití termitů. Děkuji.

Stěhování jsme přežili

Ještě mě čeká vybalení asi tří krabic převážně s obsahem kuchyně (proč kurva musíme mít tolik nádobí? A těstovin a koření a čajů?! Do spotřebování nic nekupuju a kořenit budu jenom pepřem a solí!) a koupelny, ale zvládli jsme to s pouze drobnými fyzickými a psychickými následky („nenávidím, když musím někoho mikromenežovat!“ „nenávidím bejt mikromenežovaná!“).

Máme nádhernej výhled, obří obývák, velkou ložnici a dětský pokoj větší než naše ložnice předchozí. A kuchyň s dvoumetrovým barem. Doufám, že tady vydržíme tentokrát dýl než půl roku – stěhování je dost adrenalinovej koníček.

image

image

image

image

image

image

image

image

image

Pár drobností

Za prvé, omlouvám se za nefunkčnost galerií. Měla jsem plugin, co je vkládal z Picassy, a Google změnil API, takže je to rozbitý. Nevím, na jak dlouho, je možný, že příští týden bude muset být odkazem.

Bibi bylo včera dvacet devět měsíců.  Shodou okolností jsem potkala dvě holčičky, jednu dvouletou a druhou určitě ne o moc starší, co už byly obě bez plínek. Jinak je moc šikovná, dostává mě její všímavost a dedukční schopnosti – třeba jde kolem stránky s mým itescem a prohlásí „nákup!“, přičemž si nevzpomínám, že bych jí někdy cíleně ukazovala, že tam nakupuju. Nebo si všimne, že na sloupku je odlepená reklamní samolepka, co tam byla. Všeho si všímá, všechno hlásí, a dokáže i konstruovat slova – jako když jsem jí říkala, že větrníček na figurce z kindervejce se doopravdy na fouknutí netočí, a ona trvala na svém, že je „foukací“. (A měla pravdu.)

image

Mňága se jí líbí.

Jsem zvědavá, jak snese další stěhování. Zatím ji lákáme na závěsy se sovama 😉

A jsem zvědavá, jak to zvládneme my. Jediná klika, že se nemusíme stresovat nutností zabalit všechno – a oblečení, nádobí a věci pro děti snad za den a půl pobalíme. S Bibinou se totiž fakt nedá. I kdyby mě nechala nějaký ten kus výbavy domácnosti sbalit, šplhala by po hotových krabicích a srazila si vaz. Stačí, že má parádní monokl po nevybraném parakotoulu z postýlky.

Ale musím říct, že se docela těším zpátky. Ne, že by to bylo podstatné, děláme to čistě kvůli dojížděcím časům do Berouna. Tak uvidíme, na jak dlouho tentokrát…

Kauza Jeremy

Pozoruju na sobě, že jsem se s druhým dítětem ponořila tak hluboko do mateřské reality, že mi dělá problém z ní občas vybřednout (ačkoliv na takovou úroveň, abych dokázala být členkou FB skupiny „poradna pro látkovačky“, mi IQ ještě nekleslo – ale o tom jindy). Abych si uchovala aspoň nějakou příčetnost, dala jsem si předsevzetí aspoň jednoho nemateřského článku měsíčně. Nemusím se do těch plínek a dudlíků ponořit až po uši.

Diváci a fanoušci pořadu Top Gear, mezi které se s Lvíčkem počítáme, bezpochyby zaznamenali kauzu s odvoláním jeho nejzásadnější tváře, moderátora Jeremyho Clarksona. Okolnosti byly už taky mockrát omleté, napadení člena produkce kvůli večeři. Ale fascinuje mě, jak mizerné vesměs jsou články v českých médiích, které kauzu rozebírají.

Jeden jsem četla v magazínu Pátek LN. Moderátoři, a Clarkson zejména, z něj vycházejí jako hulvátští šovinisti a z pozadí čiší „dobře jim tak“. Článek Anastázie Harris z Reportéra je trochu příčetnější, ale i on se plete v přístupu „TG byl před Clarksonem, bude i po něm“. Sice byl, ale rozhodně (by) neměl takový úspěch a sledovanost. Ano, za proměnou stál dobrý producentský nápad, ale s Clarksonem ten formát stojí a padá, a když navíc odcházejí i Richard Hammond s Jamesem Mayem… I pokud zlanařili Chrise Evanse, na tuhle moderátorskou trojici nebude mít nikdo. TG bude pozvolna skomírat a nakonec zajde na úbytě, zatímco Clarkson, Hammond a May si založí vlastní pořad, s trochu jinou strukturou, jiným názvem a na jiné televizi, pro kterou to bude zlatý důl.

Jasně, BBC vlastně neměla jinou možnost. Všichni strašně rozebírají podmínku „jednoho dalšího nevhodného výrazu“ a použití rozpočítadla s výrazem nigga, ale tohle všechno je úplně podružné, když váš zaměstnanec na pracovišti zmlátí kolegu. To prostě fakt není co řešit. Na druhou stranu, neodvysílat už natočený materiál je vyloženě zrada na fanoušcích… a na třetí stranu, je dost těžké si představit, jak by JC poslední tři díly vysílal s vědomím neprodloužení smlouvy, která všem protagonistům končila teď v březnu.

Anastázie Harris napsala, že Jeremy má nejspíš problém s pitím, což mě popravdě řečeno předtím nenapadlo. To by každopádně dost vysvětlovalo… tak doufejme, že se dá dohromady před jakýmkoliv novým angažmá.

Týden doma z porodnice…

…deset dní od porodu. (Bylo včera. Holt vyšší prioritu měla objednávka itesca a kus Top Gearu s Lvíčkem :)) Čas to nějak shrnout a začít psát o jiných věcech. Možná. Někdy. Třeba až (jestli?) se odvážím s oběma dětma najednou z bytu.

O víkendu, tedy týden po porodu, jsem zjistila, že už si porodní bolesti nevybavuju, v tomhle ohledu to myslím probíhá podobně jako minule. Taky si od té doby můžu občas sednout bez polštářku, a zlepšuje se to. Jen mám od porodu strašně suchou kůži. A musím ještě nosit stahovací punčochy, protože mi žíly pořád nedají pokoj.

Vitorkovi v pondělí odpadl pupečník. Je moc hodnej, jen před velkou potřebou (cca obden) je tak půl dne neklidnej, kroutí se a brečí, zrovna dneska to vyšlo na noc – moc jsem se nevyspala a v půl sedmé to probudilo Bibinu. Musíme nějak vymyslet layout ložnice, protože takhle se vždycky minimálně jeden z nás nevyspí – buď někoho starší dítě vytlačuje z postele, nebo se děsíme (oprávněně), že Brigule malýho zašlápne. Jediný, co mě napadlo, koupit postýlku s odendavací bočnicí („balkón“) a přirazit ji k dvojposteli, protože prcek odmítá být položen v košíku, ostatně stejně jako se pokouší bojkotovat kočárek (dokud v něm neusne).

Dneska druhá prohlídka u pediatry. Potěšila mě, že automaticky odděluje hexavakcínu a pneumokoky, plus očkuje synflorix, který má i B. Viktorek nejen, že je v jedenácti dnech na porodní váze, ale dokonce 90 gramů za ní. Navíc ukázkově zapásl (tak vzorově se doma ani neobtěžuje) a dostal Vigantol a Ophtalmo septonex na slepené očičko. Začíná mít večer nějaký bolebřichy, tak asi nasadíme Espumisan…

No a takhle se sžíváme. Místy je to náročný a místy nás bolí hlava, když řvou oba najednou. Ale je tu najednou takový uspokojující šrumec, jako by to bývalo takhle mělo být odjakživa… 🙂