Před dvěma lety bych (a jsem) byla na nákupech s Bibinou příšerně nervózní. Nevzbudí se? Neukradne mi před kabinkou někdo kočárek? A co když se dá do pláče při dlouhé cestě domů?

S koblihem jsem dnes vyrazila koupit si šaty a/nebo sukni. Napít jsem mu dala před odchodem, ale nespal. Neusnul celou dobu. Před kabinkami v Camaieu a Orsay pobrekával, v M&S se rozeřval naplno, takže jsem musela zkoušení přerušit a zajet do kojicí místnosti (v Metropoli luxusní, naposledy jsem tam kojila na židli, tentokrát byl k dispozici gauč), tam jsem ho uspala a vrátila se nákup dokončit, aniž bych to považovala za cokoli horšího než mírné zdržení.

Víc mě rozhodilo, že šaty jsem ulovila jediné a sukni žádnou. Sukně se asi letos vůbec nenosí, protože vystavené u vchodu jsem neviděla žádné – všude samé kraťasy – a když už jsem jediný zastrčený stojan vzadu v obchodě našla, nebylo tam nic použitelného. V čem budu v létě propána chodit…?

Na to, jak jsem si slibovala, že dám měsíčně aspoň jeden nedětský článek… Duben prosvištěl a za květen to taky moc nevypadá. Snad mě trochu omlouvá stěhování a dva zábavu (plus ostatní servis) vyžadující pidižvíci, ale hlavní problém je někde jinde.

Kojící mozek.

Kdybych nevěděla, že to byl chlap, myslela bych, že Růže pro Algernon musel napsat někdo, kdo kojil. Byli jsme na tom kdysi v divadle a vrylo se mi to do paměti. Zoufalá bezmoc někoho, kdo býval inteligentní a teď nezadržitelně blbne. Když býval blbý a nic jiného neznal, nevadilo mu to. Ale když si vzpomíná, jaké to bylo, být chytrý… Oj vaj.

Přesně takhle nějak si připadám. Úpadek slovní zásoby a vyjadřovacích schopností někam jen lehce nad Brigulí úroveň. Et item konverzačních námětů. (Lvíček to nenese moc dobře, zvyklý na inteligentní ženu a teď nucen kooperovat s blábolícím uzlíčkem vypadávajících vlasů.)

Prý to příroda dělá schválně. Aby se novopečená matka ničím nerozptylovala a cele se věnovala novorozeněti. Nevím sice, jestli u našich prapředků existovala nějaká velká poptávka po intelektuálních výkonech… ale to je venkoncem fuk, je to potřeba jenom vydržet. Aspoň naposledy se to vrátilo na původní úroveň, tak snad i tentokrát.

Tento příspěvek byl napsán při kojení. Omluvte prosím chyby ve větné skladbě, slohové výstavbě, absenci pointy, případně zavádějící použití termitů. Děkuji.

Ještě mě čeká vybalení asi tří krabic převážně s obsahem kuchyně (proč kurva musíme mít tolik nádobí? A těstovin a koření a čajů?! Do spotřebování nic nekupuju a kořenit budu jenom pepřem a solí!) a koupelny, ale zvládli jsme to s pouze drobnými fyzickými a psychickými následky („nenávidím, když musím někoho mikromenežovat!“ „nenávidím bejt mikromenežovaná!“).

Máme nádhernej výhled, obří obývák, velkou ložnici a dětský pokoj větší než naše ložnice předchozí. A kuchyň s dvoumetrovým barem. Doufám, že tady vydržíme tentokrát dýl než půl roku – stěhování je dost adrenalinovej koníček.

Pozoruju na sobě, že jsem se s druhým dítětem ponořila tak hluboko do mateřské reality, že mi dělá problém z ní občas vybřednout (ačkoliv na takovou úroveň, abych dokázala být členkou FB skupiny „poradna pro látkovačky“, mi IQ ještě nekleslo – ale o tom jindy). Abych si uchovala aspoň nějakou příčetnost, dala jsem si předsevzetí aspoň jednoho nemateřského článku měsíčně. Nemusím se do těch plínek a dudlíků ponořit až po uši.

Diváci a fanoušci pořadu Top Gear, mezi které se s Lvíčkem počítáme, bezpochyby zaznamenali kauzu s odvoláním jeho nejzásadnější tváře, moderátora Jeremyho Clarksona. Okolnosti byly už taky mockrát omleté, napadení člena produkce kvůli večeři. Ale fascinuje mě, jak mizerné vesměs jsou články v českých médiích, které kauzu rozebírají.

Jeden jsem četla v magazínu Pátek LN. Moderátoři, a Clarkson zejména, z něj vycházejí jako hulvátští šovinisti a z pozadí čiší „dobře jim tak“. Článek Anastázie Harris z Reportéra je trochu příčetnější, ale i on se plete v přístupu „TG byl před Clarksonem, bude i po něm“. Sice byl, ale rozhodně (by) neměl takový úspěch a sledovanost. Ano, za proměnou stál dobrý producentský nápad, ale s Clarksonem ten formát stojí a padá, a když navíc odcházejí i Richard Hammond s Jamesem Mayem… I pokud zlanařili Chrise Evanse, na tuhle moderátorskou trojici nebude mít nikdo. TG bude pozvolna skomírat a nakonec zajde na úbytě, zatímco Clarkson, Hammond a May si založí vlastní pořad, s trochu jinou strukturou, jiným názvem a na jiné televizi, pro kterou to bude zlatý důl.

Jasně, BBC vlastně neměla jinou možnost. Všichni strašně rozebírají podmínku „jednoho dalšího nevhodného výrazu“ a použití rozpočítadla s výrazem nigga, ale tohle všechno je úplně podružné, když váš zaměstnanec na pracovišti zmlátí kolegu. To prostě fakt není co řešit. Na druhou stranu, neodvysílat už natočený materiál je vyloženě zrada na fanoušcích… a na třetí stranu, je dost těžké si představit, jak by JC poslední tři díly vysílal s vědomím neprodloužení smlouvy, která všem protagonistům končila teď v březnu.

Anastázie Harris napsala, že Jeremy má nejspíš problém s pitím, což mě popravdě řečeno předtím nenapadlo. To by každopádně dost vysvětlovalo… tak doufejme, že se dá dohromady před jakýmkoliv novým angažmá.

Ve čtvrtek jsem se vracela z kontroly na gynekologii trochu mimo sebe, takže jsem si nevšimla, že mi v autobuse (zřejmě z pootevřeného batohu) vypadla čepice. Když jsem to zjistila, byla jsem trochu naštvaná – to byla druhá, kterou jsem tuhle zimu ztratila, a jediná použitelná. Včera jsem se po Bibiním uspání vydala do Kiku, jediné prodejny s oblečením v dosahu, a donesla jsem si odtamtud jednu jakžtakž použitelnou čapku, než se dostanu do Camaieux nebo F&F, jediných krámů s oblečením, v jejichž čepicích nevypadám úplně jako dement. Vracela jsem se jinudy, než jsem odcházela, protože jsem nesla vyhodit smetí… a na rohu našeho domu, zhruba na půl cesty mezi naší zastávkou a tou příští (tedy v místech, kudy jsem určitě nešla), ležela na zmrzlém trávníku moje čepice.

Nemůžeme se s Lvíčkem shodnout, jestli ji po mně hodil někdo z okna, odnesl tam z té následující zastávky, když viděl, že mi vypadla, nebo si ji chtěl nechat a ztratil ji taky. Ale důležité je, že je zpátky. I když prý už zima končí…