Slibovali jsme si před narozením kobliha, protože jsme věděli, že to bylo náročné. A bylo. Ale první rok jsme přežili, návrh na rozvod nepodali a shodou okolností jsem prakticky na týden přesně začala být schopná s oběma dětmi nějak fungovat. Nějak jinak než v módu „když malej usne, naložím ho a jedeme na hřiště, tam se za deset minut vzbudí, Briguli zhruba ve stejnou dobu přestane bavit rýpat se ve zmrzlém písku a pojedem zase domů, to vše pro dvouhodinovou výpravu nezvládnu praktikovat víc než 2x týdně“. Tenhle týden jsme někde byli každý den, a to pro mě doteď opravdu nebyla samozřejmost. Pondělí a pátek vyzvedávání ze školky, v úterý jsme jeli všichni vyřizovat nějaké papírování, ve středu měl Viki roční prohlídku a ve čtvrtek, a to se musím poplácat po rameni, jsem odeskortovala Bibinu do butovického Funny Sassy, nechala ji tam ostříhat a koblih se vzbudil až po dvou hodinách v metru cestou zpátky, přičemž vydržel být celý zbytek doby hodný.
Prostě jo, už to není mimino, už je to batole. Mimochodem, rozchodil se a už toho sice asi těsně, ale podle nás víc nachodí než naleze. Mluvení moc nedá, ale už velmi výmluvně používá vrtění hlavou. Bibi taky roste. Dneska zvládla vypít ve vodě rozmíchané laktobacily aka „medicínku na průjem“ a konstatovala, že to chutná „líp než medicínka na blinkání“ neboli smecta, kterou jsme do ní asi před čtvrt rokem narvat nezvládli 🙂 Akorát člověk nesmí polevit v pozornosti. Po čtvrtečním zážitku si dneska se mnou hrála na stříhání, vždycky přinesla nějaké dva bazmeky typu vařečka a štětec, nebo jiné kuchyňské náčiní, a „stříhala“ mě s tím. Nejdřív jsem dávala pozor, aby mě netahala, po chvíli jsem se nechala ukolébat a koukala s čajem do počítače, dokud zase nepřišla s „nůžkami“, zajela mi s nimi do vlasů, „stříhla“… a já slyším typické chroustnutí. Otočím se, a ano, byly to opravdové nůžky. Zvládla jsem jí v klidu vysvětlit, že tyhle nůžky jí do rukou nepatří a krámovat kuchyňské šuplíky by vlastně taky neměla. Naštěstí jsem přišla tak asi jen o deset vlasů. Boha jeho.
Mám pocit, že s omezením masa jím čím dál pestřeji, zdravěji a i chutněji. Věnuju větší pozornost výběru pečiva, zeleniny i příloh a Lvíček se ve většině případů přidá. V sobotu jsme tak měli geniální salát – nějaký balený mix, rukolu, kozí sýr a brusinkový kompot s ořechovým chlebem od Kabátu. A dneska k snídani ztracená vejce na rukole s kouskem uzeného lososa 🙂 Debužírujem.
A dneska byla Kýchavá neděle. Prča je, že se mi zrovna projevila bůhvíjaká alergie, takže jsem kýchala a smrkala celý den – asi se budu muset stát kyborgem, abych ten věkový odhad naplnila 😀
Fotky opět mizerné – nedá se nic dělat, když jsem troglodyt a rozbila jsem si displej. (Ale stejně si myslím, že Galaxy Nexus byl mnohem odolnější.)
