Fotopřehled 2015/48

Konec roku začíná nabírat na obrátkách. Hromadně se omlouvám všem, jejichž blogy nestíhám číst, čtečka na mě aktuálně řve 122 nepřečtených a to se snažím tam udržovat fakt jen to, co mě zajímá.

V sobotu jsme byli s mužem poprvé od porodu Vikouše spolu sami venku. V Le Burger, fotoreportáž v příloze. Až na drobné mušky (rozmáčené steakové hranolky, zaměněná houska u burgeru, pán vedle chtěl burger dne, ale nepálivý, a donesli mu ho normálně s jalapeňos…) jsme byli fakt spokojení, jídlo dobré, posezení fajn. Jenom Lvíčka trochu urazili při placení, když na účet s útratou 773 korun položili dotaz, jestli chce dát (při platbě kartou) dýško, on odpověděl „80“, načež mu na terminálu nastavili 780 Kč 😀

Vikouš odloučení přežil, ale začal se mi neustále táhnout v patách s mumlavým „mama… mama“, asi abych mu zase někam neodešla 😀 Konečně se mu asi klube první zub, na dnešek obě děti spaly totálně mizerně, jeho jsem kojila snad každou tři čtvrtě hodinu, mám rozkousaný bradavky, záda v háji… veselé to je, veselé. Ale! Mám snad konečně doma většinu dárků (zbývají už asi jenom ty jedlé / kosmetické, a to bude easy) a dokonce i rozposílané „dopisy Ježíškovi“. Uf uf. Ještě upéct v pátek dort B. k narozeninám a pak už až do Štědrého dne nebudou strašit žádné deadliny 🙂

Takhle to mám ráda. Vítej, prosinče.

Fotonadílka konce listopadu zde.

Fotopřehled 2015/47

Začal podzim. Tedy v neděli začala technicky vzato vlastně už zima, protože napadl první sněhový poprašek. Takhle to bude už pořád, do půlky listopadu babí léto a pak sníh? A potom reverzně na jaře? Asi nemám ráda klimatické změny.

No a s nástupem zimy jsme se tak nějak rozhodli… ehm, totiž pořídit si po mnoha letech televizi. Ještě před pár týdny mi naprosto nechyběla. Ještě před pár dny jsem si říkala „sakra, občas by bylo fajn jen se tak plácnout do křesla a pustit si zprávy“. A pak najednou… nemuset se patlat se stolečkem pro notebook, nemuset Bibině pouštět pohádky na jídelním stole, najednou to tak nějak vykrystalizovalo a včera jsme si ji nechali přivézt.

Takže už nejsem hipster. Za toho mě totiž, jak jsem se dozvěděla, považovali všichni Lvíčkovi kolegové. Že ode mě vždycky přicházely takové novinky jako Yankee svíčky nebo Zdravá lahev. Ehm, no tak dobře 😀 Ale zato bude Euro 2016, hokejové mistrovství, olympiáda… řekla bych, že mi to bude stát za to 😉

Fotky zde.

Fotopřehled 2015/46

Pět a půl týdne do Vánoc. A zítra 17. listopad. Všichni doma máme rýmičku, teda já rýmičku, Lvíček boleníčko v krku a Bibina kašlíček, aby se to nepletlo, takže se nikam nechystáme. Jestli vy jo, nějakou inspiraci má Kudy z nudy. Eventuelně si můžete pustit ve 14:15 pohádku Obušku, z pytle ven – někdo na Primě má evidentně smysl pro černý humor.

V neděli se Vikouš naučil paci paci a jinak jsme všichni lehli s rýmičkou (Bibina s kašlíkem). Dneska teda žádná školka, žádná procházka, zato dřez plný nádobí a oba tu teď usínáme 🙂

Fotopříloha tu.

Fotopřehled 2015/44

Nabitý víkend, takže nebyl čas nahrávat fotky a psát blog… ale stálo to za to. Oba dny jsme dali odpolední procházku s oběma dětmi a bylo to super – v sobotu naše klasické kafe na Řepích, ale až po obědě, plus jsme se zašli podívat do Aktivního lesoparku Řepy a na vyhlídkovou věž, před kterou se Bibina probudila a chtěla se tam podívat, nicméně když ji tam Lvíček vystrkal, řvala, že se bojí 😀 V neděli jsme jeli do Šárky, Bibině jsme přetrhli spaní (usnula při parkování a pak strašila do půl čtvrté) a ani včera po školce, ani dneska už po obědě neusnula, takže myslím, že už vážně končíme a odpolední spánek bude jenom, když bude fakt fyzicky unavená, případně když se někam v půlce dne pojede autem. Jelikož se to kryje s nejintenzivnějším obdobím „a proč, a kterej, a kde…“, je to trochu únavné, ale že oba usnou v osm večer, to se zas počítá 😀 včera jsem šla spát v devět s Vikulášem, protože jsem kvůli němu byla vzhůru od čtyř – nejdřív kojení, pak řev, asi hodina houpání v obýváku (výhradně na rukou – v manduce být nechtěl, chudáci moje záda), po hodině a půl na půl hodiny usnul, ale já už ne a celé odpoledne jsem byla úplně na kaši.

V pátek přišel opravený mobil. Tímto bych chtěla veřejně pochválit DílyNaMobily, asi jedinou firmu u nás, která zvládne vyměnit jen sklo místo celého displeje a oprava je tak nejmíň o polovinu levnější. Mobil nechávám většinu dne na stole nebo na gauči a plánuju si na něj pořídit betonovej kryt 😀

Mimochodem říjen prosvištěl, ani jsem si ho skoro nevšimla. Před chvílí tu bylo 24. září a tři měsíce do Vánoc, a teď už to nejsou ani dva! Do půlky listopadu chci mít dárky objednaný a z krku, už na tom pracuju.

Fotky (mix z obou telefonů) tady.

(Jo a Vikouš se dneska začal posunovat vestoje u gauče.)

Fotopřehled 2015/43

Intenzivní tejden. Nejvíc středa, kdy měla Brigitka svátek, Vikouš osmiměsíčniny (viz surikata) a já si prokousla displej na telefonu. Asi tady nebudu ani vysvětlovat podrobnosti, je to něco, jako když jsem šla v kvartě z obýváku do kuchyňského koutu a zlomila jsem si u toho nohu. Pure Jaňule, jak říká Lvíček.

Vikouš umí sedět, i když zatím jen na patách, takže jsme zrušili vaničku. Poslední dobou se tam koupal na čtyřech (a stoupal si), ale mně se nechtělo ohýbat a přidržovat ho celé koupání ve velké vaně – tak teď už můžu jen dohlížet (nebo se to sveze s koupáním Bibiny, což je vůbec win).

Brigule v pátek školku obrečela, nevím proč, snad to příště bude zas lepší. Blížící se třetí narozeniny jsou ale čím dál víc znát. Ve čtvrtek jsme spolu poprvé pekly – já odměřovala suroviny a ona je důležitě sypala/lila do mísy robotu. Byl to pro mě až dojímací zážitek, jen houšť! Na druhou stranu… Dnes začalo období A proč? doprovázené už nějakou dobu doplňujícími dotazy „a kam“ „a co“ „a kdo“ „a kde“, vše v nekonečné smyčce. Myslím, že si budu brzo hledat větev.

Dnes byla na Zličíně drakiáda. V podání Lvíčka a Bibi to vypadá tak, že dole nefouká vítr, tak si vyběhnou nesoutěžně na kopec, chytnou poryv, odmotají draka až do konce, kde zjistí, že vlasec není připevněn k držátku, a sledují ho přistát na nejbližší terase. (A mě nejvíc žere, že jsem to neviděla, taková jsem krkavčí matka :D)

PS: kdyby někdo stál o první tři balíky oblečení. Zbytek snad příští týden (74 oboupohlavní, 80, 86 a 92 holčičí).
http://aukro.cz/sada-detskeho-obleceni-vel-56-65-ks-i5753730429.html
http://aukro.cz/sada-detskeho-obleceni-vel-62-70-ks-i5753733528.html
http://aukro.cz/sada-detskeho-obleceni-vel-68-47-ks-i5753755591.html

A ohledně fotek… no, není to taková bída, jak jsem předpokládala. Takže tady.

Fotopřehled 2015/41

„Už to není mimino, už je to kluk!“ okomentovala Bibina Vikoušovu nedělní proměnu. A my s ní můžeme jen souhlasit, i když jsou to zatím drobné krůčky. Začal opatrně lézt po čtyřech, i když pokud se chce někam dostat rychle, sklouzne zpátky do své techniky asymetrického plazení. A poprvé byl schopen Brigitku hladit místo tahání za vlasy, a to je vážně velký pokrok. Zdá se, že se z nich pozvolna začínají stávat parťáci.

Kromě toho Vikuláš dobral poslední balení plen číslo 3 a přešel na 4 (v noci už je měl asi týden). A taky se začal stavět u gauče, což mě výrazně netěší a jsou z toho dost děsivé boulopády.

Víkend byl super. V pondělí boží podzimní procházka na Řepy a asi po třech týdnech abstinence jsem konečně zvládla vypít kafe, v neděli jsme to ještě upgradnuli, po obědě sbalili obě děti a vyjeli je uspat na Hrad. Včetně buržoustsko-hipsterské zastávky v hradním Sbuxu na dýňové latte (ale nějak mi letos nechutnalo jako jindy, u dna už bylo fakt přeslazené). Jenom domácnost pláče, kvílí a úpí. Uklízet budu, až bude hnusně.

Fotky.

Fotopřehled 2015/40

Do háje, kam se ten čas ztrácí? Zrovna v neděli jsem hledala něco z loňského prosince na blogu a zůstala vejrat na ty sáhodlouhé zápisky. To jsem na to fakt někdy měla čas?? (Poznámka pro jednomatky v očekávání: ono to není zas tak strašný. Člověk optimalizuje a časem se adaptuje, jako v tom vtipu o rabínovi a slepicích, nicméně některé aktivity jdou prostě do pozadí.) Navíc to opravdu nějak čím dál víc letí, což nevím, jestli je víc záležitost dětí nebo věku – ale mám pocit, že kobliha máme tak zhruba 2-3 měsíce a věci, které jsem dělala „před pár dny“, už jsou měsíc staré. Na druhou stranu svatý Václav před týdnem a dnem mi připadá jako půl roku daleko, tak já nevím… Ale prostě to utíká.

Takže svatý Václav. Lvíček s Bibi byli na Budči na oslavách. Příští rok chci totálně taky, L. přijel s tím že „tobě by se tam strašně líbilo, Bibina pět minut koukala na rytíře a pak řekla, že chce domů“. Chjo. Já mám pro Budeč slabost vzhledem k jeho roli v našich dávných dějinách a pověstech a ještě jsem tam nebyla, tohle by byla ideální oslava státního svátku. (Vzhledem k podivným zažívacím potížím nedošlo ani na kachnu, ani jiné sváteční vaření. Prostě mi to slavení nějak není souzený.)

Ve středu a ve čtvrtek už jsem myslela, že jsem to trochu zmákla. Domácnost byla jakž takž uklizená, všechno v poklidu… V pátek šla Bibina do školky a v sobotu odpoledne nás s Lvíčkem skolila viróza, naštěstí jen dvoudenní, a rázem bylo všechno jinak. Domácnost v troskách a jakžtakž jsem to dohnala až dneska (ještě bych potřebovala žehlit, ale blog je přednější ;))

A v pátek šla Brigule poprvé do miniškolky. Při příchodu se vrhla po hračkách, ale pořád nám je nosila, zjevně čekala, že tam zůstaneme. Když jsme jí vysvětlovali, že tam bude sama, začala řvát (věděla to předem, ale odmítala akceptovat). Odešli jsme a zůstali za dveřmi poslouchat, Bibina řvala jako na lesy, že chce maminku a tátu, dokonce se vrhla ke dveřím a začala lomcovat klikou. Učitelky ji asi po dvou minutách uklidnily, pak jsme odešli, ale celou dobu jsem doma strávila ve výčitkách a nervech horších než před zkouškami ve škole. Pak jsem naložila Vikouše a jela B. vyzvednout, byla v pohodě, vychechtaná, sice se ke mně vrhla, ale prý už potom vůbec nebrečela, dokonce se ani nepočurala (jeden chlapeček třikrát). Asi aby mi to ale osladila, cesta zpátky s ní byla peklo, odmítla se oblíknout, opustit prostor školky, potom i stát na skejtíku a zlobila celé odpoledne. V pondělí tam šla znova a už to s ní bylo snesitelnější, cesta i následné „zotavování“, a já zatím stihla aspoň vytřít – tak časem se doufám zajedeme. Včera už i něco kreslili a když se zeptáme, tvrdí, že se jí tam líbí.

Mimochodem zase jsme měli cca týden katastrof, stejně jako zhruba před rokem (někdy listopad/prosinec). O robotu jsem tu psala. V neděli mi zůstalo v ruce madlo golfek, v týdnu škrábnul Lvíček poprvé auto a praskla jedna dětská láhev, takovým způsobem, že prosakování nebylo na první pohled vidět, a když jsme odněkud přišli, na stole byla louže vody a dvě krásné vybouleniny. Jsou teda na místech, kde jdou poměrně bezpracně překrýt prostíráním, ale stejně… Golfky a robota bylo potřeba nahradit. Základní Boženka (toho příslušenství se nám nechtělo vzdát) z Mallu, jen se šlehací mísou (stejně jsem chtěla druhou), šlehacími nástavci a o 50 W slabší, ale aspoň bez té žluté šmouhy a snad aspoň chvíli vydrží 😀

Fotky tady + prezentací.

Fotopřehled 2015/39

Dnešní den byl z těch, kdy se večer po dvouhodinovém uspávání divé zvěře rozhlédnete kolem sebe, mávnete rukou a jdete si radši nalít víno. A navzájem se utěšujete, že jste snad o ten život nepřišli nadobro a za pár let to bude lepší 😀

Ostatně on i včerejšek stál za pytel, už probuzení připomínalo rána po mladistvých pařbách (což už dávno nedělám), doufala jsem, že se z kocovinového stavu proberu procházkou na kafe, ale procházka mi přinesla jen novou bolest SIček a křeče v žaludku po kafi a zbytek dne po čemkoli jsem snědla. Asi si fakt budu muset dát od kafe aspoň týden dva pauzu a uvidím, jestli to naskočí zpátky.

Ať moc dlouho nekecám, fotky.

A ještě dvě bonusová videa 🙂

Fotopřehled 2015/38

Minulý týden byl neskutečně našlapaný. Lvíček měl totiž dovolenou a denně s Bibinou někde byli minimálně dvakrát. Každý z těch devíti dní. Doteď jsem groggy a likviduju pozůstatky, zatímco Lvíček byl udiven a mírně rozladěn, že jsem doma skoro nic nestihla. On totiž Vikuláš dokáže být spací miminko, jako z pátku na sobotu, kdy spal od čtyř do šesti, pak od osmi do šesti ráno bez přerušení (poprvé!), dopoledne od devíti do jedenácti a odpoledne od půl druhé do půl čtvrté. Anebo takové jako dneska, kdy spal třikrát 10-20 minut a v noci se cca po hodině až hodině a půl budil. Ale každá voda nakonec steče dolů a pámbu dá, že ty krabice ze stěhování zpracuju… minimálně tehdy, až bude dost starej na pohádky 😉

Fotky tentokrát dvojmo – moje a Lvíčkovy (protože na spoustě akcí jsem s L+B nebyla). Legenda k L. fotkám – Hafíkov, Mirakulum, Farmapark Soběhrdy a nakonec náš zličínský jarmark, který jsem fotila i já, ale Krteček zničený z Bibininy pozornosti… priceless.